ECLI:CZ:US:2006:2.US.225.06
sp. zn. II. ÚS 225/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem Kodymova 2526/4, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. 44 To 140/2006, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 18. dubna 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. 44 To 140/2006, kterým bylo k jeho stížnosti zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, sp. zn. 37 Nt 8/2006, a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím a řízením, které k němu vedlo, byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 37 Nt 8/2006, a z tvrzení stěžovatele Ústavní soud zjistil, že je stěžovatel společně s Ing. L. H., a Ing. D. M. od 24. ledna 2006 trestně stíhán. Je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu přijímání úplatků podle §160 odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona, a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), a odst. 2 písm. a) trestního zákona. Těch se měl dopustit tím, že jako představitel Ministerstva obrany po předchozí telefonické domluvě s Ing. D. M. přijal úplatek ve výši 1.000.000 Kč od Ing. L. H., prokuristy obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., v souvislosti se zakázkami na stavební úpravy a realizace bezpečnostních systémů v objektech Ministerstva obrany a Armády České republiky, jejichž dodavatelem byla, případně je, uvedená obchodní společnost, v celkovém objemu ca 791.862.253 Kč, a to v úmyslu zvýhodnění a upřednostnění této obchodní společnosti ve výběrových řízeních, resp. přidělování zakázek. Dne 23. 1. 2006 byl v této věci nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který byl zároveň dán soudem do režimu utajení "vyhrazené". Stěžovatel byl zadržen 24. ledna 2006 a společně s ostatními obviněnými odmítl vypovídat. Dne 25. ledna 2006 požádal obhájce všech obviněných policejní orgán o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což mu nebylo umožněno. Dne 26. ledna 2006 podala státní zástupkyně návrh na vzetí stěžovatele a obou dalších obviněných do vazby. V souvislosti s řízením o vazbě byla založena plná moc nového obhájce, který před výslechem stěžovatele požádal o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. To mu bylo odepřeno jednak s ohledem na trvající nesouhlasné stanovisko policejního orgánu, a dále s ohledem na to, že podle §65 odst. 3 trestního řádu lze nahlédnout pouze do protokolu o výslechu obviněného, usnesení o zahájení trestního stíhání a návrhu na vzetí do vazby. Poté byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, č. j. 37 Nt 8/2006-26, vzat do vazby z důvodu podle §67 písm. b) a c) trestního řádu. Současně byli vzati do vazby oba spoluobvinění, a všichni podali proti tomuto usnesení stížnost. Na jejím základě bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. 44 To 140/2006, zrušeno napadené usnesení a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu.
Stěžovatel argumentuje právním názorem obsaženým v nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 15/01 (in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 164. str. 201 - 424/2001 Sb.) s tím, že došlo k porušení práva na obhajobu, rovnosti stran a principu rovnosti zbraní tím, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Tím mu měla být odepřena možnost vyjádřit se ke skutečnostem předloženým orgány činnými v trestním řízení a možnost předložit skutečnosti vlastní.
Ústavní soud předesílá, že stěžovatel námitku obsaženou v ústavní stížnosti vůbec neuplatnil v řízení před obecnými soudy, a proto by na ni mohlo být nahlíženo jako na nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků poskytnutých zákonem k ochraně práva [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Avšak nedosti na tom.
Ústavní soud již posuzoval skutkově i právně obdobnou situaci, která je předmětem ústavní stížnosti, avšak nikoliv v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/01, na nějž se stěžovatel odvolává. V nálezu sp. zn. III. ÚS 239/04 (in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 33. N. 80. str. 273) Ústavní soud rozebral ústavní zásady spravedlivého řízení a zejména míru, v jaké dopadají na řízení o vzetí zadržené osoby do vyšetřovací vazby, a to se zaměřením k právu nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Po rozboru této problematiky, na nějž lze pro stručnost odkázat, dopěl Ústavní soud k závěru, že způsob seznámení zadržené osoby s důvody zahájení trestního stíhání a s důvody, pro něž je navrhováno vzetí do vazby není trestním řádem předepsán. Zejména není předepsáno, že by obviněnému (obhájci) muselo být umožněno nahlédnutí do spisu. Seznámení lze učinit i tak, že soudce ústně obviněnému reprodukuje obsah návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, z něhož jsou patrny jak důvody vazby, tak skutkové okolnosti, z nichž tyto důvody vazby vyplývají. Tímto postupem nedochází v přípravném řízení k popření práv obhajoby.
Principům uvedeným v tomto právním názoru Ústavního soudu učinil obecný soud prvého stupně zadost, když obhájci stěžovatele na jeho výzvu zpřístupnil usnesení o zahájení trestního stíhání, návrh na vzetí do vazby, a (v té době zřejmě teprve počínající) protokol o výslechu stěžovatele. Právní názor obecného soudu, podle nějž právo na nahlédnutí do vyšetřovacího spisu s ohledem na znění §65 odst. 3 trestního řádu není obviněnému v rámci řízení o vzetí do vazby dáno, lze v tomto kontextu považovat za ústavně souladný.
Pokud jde o vlastní materiální stránku rozhodnutí, jímž bylo stěžovateli odmítnuto nahlédnout do vyšetřovacího spisu, bylo policejním orgánem vymezeno obavou z ohrožení vyšetřování. Konkrétně se jednalo jednak o to, že spisový materiál obsahuje skutečnosti i o jiné než vytýkané činnosti obviněných, dále že mezi obviněnými může dojít ke kolizi ačkoliv mají společného obhájce, je třeba vyslechnout spolupracovníky obviněných, jejichž spoluvina není vyloučena, jakož i dalších osob, s nimiž mohou být obvinění provázáni. Obecný soud prvého stupně se s tímto rozhodnutím při svém postupu evidentně ztotožnil. Proto lze mít zato, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu v posuzovaném případě splňuje náležitosti dovozené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 472/2000 (in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 21. N. 15. str. 107). Sama skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, proto nemůže být důvodem k ústavní stížnosti (srov. sp. zn. II. ÚS 294/95 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63).
Ústavní soud tedy neshledal, že by námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti dosahovaly ústavněprávní intenzity, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
Stanislav Balík
předseda senátu