ECLI:CZ:US:2006:2.US.362.06
sp. zn. II. ÚS 362/06
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké - ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 ve věci ústavní stížnosti M. L. proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 k domovní prohlídce ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. 44 Nt 1303/2006-III a o určení, že vykonáním domovní prohlídky porušila Policie České republiky, útvar pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor přímých daní, ustanovení Listiny základních práv a svobod a o vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky.
I. Příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 k domovní prohlídce ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. 44 Nt 1303/2006-III se zrušuje.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného příkazu k domovní prohlídce a uvádí, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené čl. 7, čl. 10 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že vykonáním domovní prohlídky porušila Policie České republiky, útvar pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor přímých daní, ustanovení Listiny základních práv a svobod a aby zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadeným příkazem k domovní prohlídce byla na žádost státního zástupce městského státního zastupitelství nařízena domovní prohlídka v rodinném domě v Hradci Králové, který je ve spoluvlastnictví stěžovatelky, B. L., M. L. a M. L., a to za účelem zajištění věcí důležitých pro trestní řízení. Na základě tohoto příkazu byla dne 11. 4. 2006 provedena v rodinném domě stěžovatelky domovní prohlídka, o čemž byl policejním orgánem pořízen protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. ČTS: FIPO-74/PD-2005. V průběhu domovní prohlídky nebyly ze strany policejního orgánu zajištěny žádné dokumenty, listiny či jiné materiály.
Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že předmětný příkaz je rozhodnutím protiprávním, nezákonným a neústavním. Příkaz k domovní prohlídce neobsahoval dostatečné odůvodnění, z něhož jsou patrné skutečnosti vedoucí k postupu nařídit domovní prohlídku a rovněž skutečnosti, že v prostorách, v nichž má být domovní prohlídka vykonána, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, a stejně tak i důvody, proč nelze věci důležité pro trestní řízení opatřit jiným způsobem. Z napadeného příkazu není vůbec patrné, v čem je spatřována skutečnost, že právě u stěžovatelky se nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Stejně tak nebylo uvedeno, proč je na straně soudu dána obava, že by blíže neidentifikovatelné věci mohly být znehodnoceny nebo jinak poškozeny, a tím by mohlo dojít ke zmaření probíhajícího trestního stíhání.
Před zahájením domovní prohlídky byl dle protokolu ze dne 11. 4. 2006 proveden předchozí výslech stěžovatelky, v jehož rámci uvedla, že v předmětném domě se nenacházejí žádné doklady týkající se společnosti SARTEX, s. r. o., FIRST MADR, s. r. o., NOXUS, s. r. o., nebo TENANCY, a. s., a že se zde nezdržuje ani její syn M. L., který je v současné době v Číně. Z výslechu vyplývá, že stěžovatelka nekladla policejnímu orgánu jakýkoliv odpor a byla ochotna s ním spolupracovat a rovněž i vydat dobrovolně jím vyžadované dokumenty, pokud by se v domě nacházely. Pro stěžovatelku byl postup policejního orgánu formou domovní prohlídky velmi nepříjemný a byl pro ni rovněž velkým překvapením.
K obsahu ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil účastník řízení - Obvodní soud pro Prahu 7. Soudkyně Mgr. Iveta Němcová, která napadený příkaz k domovní prohlídce vydala, k věci uvedla, že příkaz obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje trestní řád, a údaje v něm uvedené odpovídají návrhu státního zástupce. Jiné konkrétní a bližší údaje vztahující se k projednávané trestní věci jmenovaného obviněného pak příkaz k domovní prohlídce na adrese nemovitosti, která není trvalým bydlištěm obviněného v dané trestní věci, nemůže obsahovat, a to jednak z důvodu ochrany osobnosti obviněného při respektování presumpce neviny, jednak není účelné v počátku trestního stíhání, aby byla osobě, která se nachází v objektu, který je předmětem domovní prohlídky, poskytnuta možnost popřípadě koluzně nakládat s konkrétními údaji a informacemi obsaženými v písemném příkazu, a tím mařit trestní řízení v jeho ranném stadiu vyšetřování. Proto napadený příkaz k domovní prohlídce obsahuje pouze údaje, jež jsou nezbytné k tomu, aby osoba, která domovní prohlídku musí strpět, z něho věděla, z jakého důvodu byl vydán. Předmětný příkaz všechny tyto údaje obsahuje.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené základní práva a svobody stěžovatelky.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
Ústavní soud přezkoumal napadený příkaz k domovní prohlídce, jakož i průběh domovní prohlídky z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
Ze spisového materiálu, jehož část byla postoupena Ústavnímu soudu, bylo zjištěno následující. Dne 2. 3. 2005 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podle §148 odst. 1 a 4 trestního zákona, z něhož byl podezřelý R. M., předseda představenstva C.E.C., a. s. Dne 21. 6. 2005 bylo usnesením zahájeno trestní stíhání R. M. jako obviněného z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 trestního zákona. Dne 28. 3. 2006 podala Policie České republiky, útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odbor přímých daní, žádost Městskému státnímu zastupitelství v Praze na podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce. Tato žádost je velmi podrobně odůvodněna a jako jeden z podezřelých (nikoli obviněný) je uveden i jednatel firmy SARTEX, s. r. o., M. L., syn stěžovatelky, u něhož vzniklo podezření, že nezanesl do účetnictví firmy příjmy za období roku 2002 až 2004 v neznámé výši a zároveň nezdanil podíly na zisku z uvedené firmy ve výši cca 5,5 milionů Kč. Tyto příjmy firma SARTEX, s. r. o., neuvedla příslušnému správci daně ve svém daňovém přiznání z příjmu právnických osob. Městské státní zastupitelství v Praze žádost Policie České republiky akceptovalo a dne 29. 3. 2005 podalo Obvodnímu soudu pro Prahu 7 návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, jehož odůvodnění převzalo z žádosti policie.
Na základě návrhu Městského státního zastupitelství v Praze vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 příkaz k domovní prohlídce napadený touto ústavní stížností. V příkazu je uveden předmět domovní prohlídky - rodinný dům na adrese Hradec Králové - který je ve spoluvlastnictví stěžovatelky, B. L., Miroslava L. a Miluše L. V odůvodnění je pak uveden odkaz na trestní stíhání obviněného R. M. a návrh státního zástupce na provedení domovní prohlídky. Bližší odůvodnění příkaz k domovní prohlídce neobsahuje.
Ústavní soud již dříve judikoval (nález sp. zn. III. ÚS 287/96; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 62), že domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny základních práv a svobod svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá tato ochrana pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy).
Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti.
I když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§83 odst. 1 a 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno.
Naznačené aspekty ovšem vyžadují, aby rozhodující obecný soud před vydáním příslušného příkazu (čl. 12 odst. 2 a 1 Listiny základních práv a svobod) nejen bedlivě zkoumal, zda v té které věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale aby také příkazu, jímž domovní prohlídku nařizuje, věnoval náležitou pozornost a aby své rozhodovací důvody také v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložil; ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny; rozumí se přitom samo sebou, že také ten, proti němuž vydaný příkaz směřuje, případně policejní orgán, který jej má provést, musí v něm být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout nejmenší pochybnosti.
V příkazu k domovní prohlídce tak musí být kromě obecných náležitostí (analogicky §134 odst. 1 a 2 trestního řádu) uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo jiné takové prostory a aby byl určen též rozsah prováděné domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu strpět domovní prohlídku (§85a odst. 1 trestního řádu), včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§85a odst. 2 trestního řádu). V neposlední řadě musí zde být upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení případně při ní nalezené s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (§78 a §79 trestního řádu).
V projednávané věci však příkaz k domovní prohlídce shora uvedeným požadavkům na jeho odůvodnění nevyhovuje. Chybí v něm poučení ve smyslu §78 a §79 trestního řádu a v odůvodnění je pouze uveden odkaz na trestní stíhání obviněného R. M., který však není v žádném příbuzenském ani jiném vztahu ke stěžovatelce, dále odkaz na podnět Policie České republiky a návrh státního zástupce městského státního zastupitelství na vydání příkazu k domovní prohlídce, a konečně konstatování, že jsou splněny podmínky §82 odst. 1 trestního řádu pro vykonání domovní prohlídky. Lze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že takový příkaz k domovní prohlídce považovala za překvapivý, když ani z jeho odůvodnění nebylo zcela zřetelně jasné, z jakého důvodu se domovní prohlídka v jejím bytě vykonává a co má být při jejím vykonání v bytě nalezeno.
Požadavky na řádné odůvodnění příkazu k domovní prohlídce mají o to větší význam, když se má vykonat u osoby odlišné od osoby obviněného, která navíc nemá k osobě obviněného žádný vztah a jedná se o osobu jí neznámou. Argumentace soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7, že není vhodné, aby osobě, která se nachází v objektu, jež je předmětem domovní prohlídky, byla bližším odůvodněním příkazu k domovní prohlídce dána možnost případně koluzně nakládat s konkrétními údaji a informacemi v tomto příkazu obsaženými, neobstojí. Příkaz k domovní prohlídce se doručuje osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, v daném konkrétním případě se tak stalo dne 11. 4. 2005 v 6.30 hodin, kdy bylo s domovní prohlídkou započato. Je zřejmé, že stěžovatelka (obecně ani jiná osoba, u níž se domovní prohlídka koná) již neměla časový prostor k případné manipulaci s eventuálními důkazy, dokumenty či informacemi, které se mohly v jejím bytě nacházet. Není ani důvodu předpokládat, že by k takovému jednání stěžovatelka přistoupila po vykonání domovní prohlídky, když, jak již bylo shora zdůrazněno, nejedná se ani o osobu obviněnou z trestného činu, ani o osobu podezřelou.
Ústavní soud tedy konstatuje, že příkazem k domovní prohlídce vydaným bez řádného odůvodnění byl ve vztahu ke stěžovatelce porušen čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv svobod.
Ústavní soud nicméně připomíná, že samotným vykonáním domovní prohlídky nedošlo k zásahu do ústavně chráněných práv stěžovatelky, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, neboť, jak vyplývá z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 4. 2006, byla vykonána v souladu jak s příkazem k domovní prohlídce ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. 44 Nt 1303/2006, tak s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Podle §84 trestního řádu byl proveden předchozí výslech stěžovatelky před započetím domovní prohlídky, byla řádně poučena a skutečnost, že se žádné věci důležité pro trestní řízení při domovní prohlídce nenašly, nezakládá sama o sobě její nezákonnost. Proto byla v této části ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl a napadený příkaz k domovní prohlídce ze dne 30. 3. 2005 sp. zn. 44 Nt 1303/2006-III, vydaný soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 7, zrušil podle §82 odst. 2 a 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V další části posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej odmítl.