infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.11.2006, sp. zn. II. ÚS 549/06 [ nález / NYKODÝM / výz-2 ], paralelní citace: N 213/43 SbNU 381 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2006:2.US.549.06

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Náhrada nákladů řízení v případě jeho zastavení

Právní věta Spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje sám o sobě intenzity představující porušení základních práv a svobod, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě, a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo.

ECLI:CZ:US:2006:2.US.549.06
sp. zn. II. ÚS 549/06 Nález Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 29. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 549/06 ve věci ústavní stížnosti Kovoobrábění KBK, s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2006 sp. zn. 29 Co 308/2006 a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. května 2006 sp. zn. 6 C 233/2004, jimiž bylo zastaveno řízení a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 11. srpna 2006, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. května 2006 sp. zn. 6 C 233/2004, kterým bylo zastaveno řízení a stěžovatelce bylo uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení 168 739,50 Kč a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2006 sp. zn. 29 Co 308/2006, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že stěžovatelce bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 170 598 Kč, a dále bylo stěžovatelce uloženo zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z tvrzení stěžovatelky a z předložené kopie usnesení odvolacího soudu Ústavní soud zjistil, že se vedlejší účastnice řízení po stěžovatelce domáhala žalobou podanou 24. března 2000 vydání třinácti movitých věcí. Ty měla stěžovatelka v držení na základě nájemní smlouvy, uzavřené dne 7. dubna 1999 na dobu sedmi let, a vedlejší účastnice řízení tvrdila neplatnost této smlouvy. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. září 2002, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2003. Oba rozsudky byly k dovolání vedlejší účastnice řízení zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004 sp. zn. 29 Odo 34/2004. Dne 17. března 2006 stěžovatelka vedlejší účastnici řízení předmětné věci vydala. Následně vedlejší účastnice řízení vzala žalobu zpět a stěžovatelka s tímto postupem souhlasila. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. května 2006 č. j. 6 C 233/2004-132 bylo jednak řízení zastaveno a dále byla stěžovatelce podle §146 odst. 2 alinea secunda občanského soudního řádu uložena povinnost nahradit protistraně náklady řízení. Proti tomuto usnesení se odvolala jednak vedlejší účastnice řízení, která odmítla závěry soudu o předmětu řízení pro účely výše odměny advokáta, a dále nesouhlasila s nepřiznáním částky, odpovídající dani z přidané hodnoty. Rovněž stěžovatelka podala odvolání s námitkou, že k vrácení požadovaných věcí došlo v souvislosti se skončením sjednané doby nájmu, a že se proto měl soud zabývat důvodností podané žaloby, podobně, jako by rozhodoval o důvodnosti žaloby rozsudkem, a aplikovat §146 odst. 2 alinea prima občanského soudního řádu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2006 č. j. 29 Co 308/2006-164 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že vedlejší účastnici řízení byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 170 598 Kč a dále jí byl přiznán nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka upozorňuje na nesprávnost v psaní, kdy odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje větu "V řízení nebylo osvědčeno, že žalobce vzal žalobu zpět pro chování žalovaného,...", a s ohledem na jiné části tohoto rozhodnutí dovozuje, že uvedenou skutečnost považoval obecný soud za osvědčenou. Nerozporuje, že zavinění podle §146 odst. 2 alinea prima občanského soudního řádu je nutno hodnotit pouze procesně, avšak důvodnost návrhu podle ní vyžaduje hmotněprávní posouzení, jinak se jedná o hodnocení neúplné. Opakuje svoji argumentaci ohledně důvodů, pro které vydala předmětné věci vedlejší účastnici řízení. Důsledek, který vyplývá z rozhodnutí obecných soudů považuje za nespravedlivý, formalistický a komplikující právní vztahy, neboť podle něj i v případě pominutí hmotněprávního důvodu procesního postoje žalovaného by měl tento na svém postoji nadále trvat, aby se nevystavil nebezpečí, že ponese náklady zastaveného řízení. S odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 314/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 86) zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí civilního řízení, a není tedy možné při aplikaci §146 odst. 2 občanského soudního řádu jen formálně odkázat na ustanovení zákona. Tím spíš, že takovým rozhodnutím může dojít i k porušení práva na rovnost účastníků řízení, jak vyplývá z nálezu sp. zn. I. ÚS 351/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 94). Konečně má za to, že z nálezu sp. zn. IV. ÚS 199/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 63) vyplývá, že i v praxi Ústavního soudu již existují určité aspekty hodnocení vztahu důvodnosti žaloby a chování žalovaného z hmotněprávního hlediska. Stěžovatelka tedy rozhodnutí považuje za extrémně nespravedlivé a formalistické. Ústavní soud vyzval ostatní účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Krajský soud v Praze zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Zdůraznil, že souhlasil se soudem prvního stupně, který o náhradě nákladů řízení rozhodl podle §146 odst. 2 alinea secunda občanského soudního řádu s tím, že zavinění je potřeba posuzovat výlučně z procesního hlediska podle ustálené judikatury (Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, 6. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003 a tam uvedený judikát C IV s. 736). Námitky stěžovatele by podle něj měly význam pouze v případě, že by žaloba nebyla vzata zpět. Odvolací soud souhlasil i s přiznáním náhrady nákladů řízení. Proto se domnívá, že k tvrzenému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Okresní soud v Kolíně uvedl, že se necítí být kompetentní vyjadřovat se k tvrzené protiústavnosti rozhodnutí svého i odvolacího soudu a plně odkazuje odůvodnění obou usnesení, jimiž byl aplikován občanský soudní řád. Navrhuje, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Obchodní společnost KOLMETAL, s. r. o., (vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti) prostřednictvím svého zástupce navrhla odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Je toho názoru, že k aplikaci §146 odst. 2 alinea secunda občanského soudního řádu došlo zcela správně, neboť k vydání věcí došlo 20. března 2006, tedy ještě předtím, než došlo k uplynutí doby trvání nájemní smlouvy (tj. 7. dubna 2006), která byla podle jejího tvrzení neplatná. V té souvislosti poukazuje i na nález sp. zn. I. ÚS 351/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 94), podle něhož rozdílný názor na interpretaci podústavního práva nemůže sám o sobě založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces. Je toho názoru, že v případě zpětvzetí žaloby nemá soud možnost posoudit, zda byla žaloba po věcné stránce podána důvodně či nikoliv a může tedy hodnotit pouze procesní zavinění, které bylo důvodem zastavení řízení. Ustanovení §146 odst. 2 občanského soudního řádu řeší způsob rozhodování o náhradě nákladů řízení v civilních sporech v situaci, kdy dojde k zastavení řízení. Obdobně jako jiná ustanovení občanského soudního řádu týkající se rozhodování o náhradě nákladů řízení je i toto ustanovení vykládáno teorií i rozhodovací činností obecných soudů ryze procesně (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006. str. 662 - bod 3 a na něj navazující judikatura tam uvedená). Toto ustanovení (podobně jako jiné) tedy formálně sjednává rovnost mezi účastníky různých řízení v totožné procesní situaci, aniž by zohledňovalo hmotněprávní důvody jejich jednání. Výjimku z tohoto pravidla rozhodování o náhradě nákladů řízení, jejíž logiku lze spatřovat v zohlednění konkrétní hmotněprávní situace nebo spíše konkrétní procesní situace, představuje zejména §150 občanského soudního řádu. Ustanovení §146 odst. 2 občanského soudního řádu tedy zcela zapadá do podústavní úpravy rozhodování o náhradách nákladů řízení, která je jako celek ústavně souladná. Ať už obecné soudy v konkrétní věci aplikují ryze procesně laděné obecné pravidlo nebo výjimku z něj (jako v případě posuzovaném v nálezu sp. zn. II. ÚS 314/05), musí své rozhodnutí přesvědčivě vyložit, a toto rozhodnutí musí mít oporu v soudním spise, jinak dochází k porušování základních procesních práv účastníků řízení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Baumann proti Rakousku ze dne 7. října 2004 č. 76809/01). Nálezem sp. zn. IV ÚS 199/05 bylo dále zdůrazněno, že pokud se obecný soud rozhodne ohledně otázky náhrady nákladů řízení vést dokazování, musí v zájmu zachování pravidel fair procesu i ohledně něj dodržet všechny podmínky, vztahující se k dokazování ve věci samé. Dlužno podotknout, že tímto nálezem nebylo vysloveno, že by bylo vždy nutné provádět dokazování jako podklad pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Tímtéž nálezem bylo také vysloveno, že spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje sám o sobě intenzity představující porušení základních práv a svobod, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout. Přiměřeně totéž bylo vysloveno i v nálezu sp. zn. I. ÚS 351/05, totiž, že Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo. Jakkoliv lze tedy souhlasit s názorem stěžovatelky o chybě v psaní odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, i s tím, že napadená rozhodnutí jsou pro ni značně tvrdá (srov. pravidlo lex dura sed lex), nemá Ústavní soud v posuzovaném případě prostor pro meritorní (kasační) rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je totiž naprosto zřejmé, že vydání předmětných movitých věcí ze strany stěžovatelky vedlejší účastnici řízení bylo tímto soudem vyloženo ryze procesním způsobem. Z rozhodnutí naprosto zřetelně vyplývají úvahy obecného soudu ohledně dané situace a jejího právního řešení, a tyto úvahy naprosto konvenují s ustáleným a ústavně souladným výkladem aplikovaného předpisu, jak bylo shora vyloženo. Stěžovatelka nijak nepopírá skutečnosti, ze kterých obecné soudy vycházely, ani způsob, jak je obecný soud zjistil. To, že na hmotněprávní úkon stěžovatelky bylo nahlíženo tak, že jím stěžovatelka dodala důvodnosti jak žalobě, tak i jejímu zpětvzetí (z ryze procesního hlediska), aniž by byly zkoumány hmotněprávní souvislosti, zcela zapadá do předvídatelných možností řešení této situace ze strany obecných soudů. Jedná se tedy o řešení čistě v dimenzích podústavního práva bez jakéhokoliv přesahu do pravomocí Ústavního soudu. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, nedává sama o sobě důvod k ústavní stížnosti, a tím ani k ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací pravomoci obecných soudů (srov. nález sp. zn. II. ÚS 294/95; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 63). Ústavní soud si sice dokáže jako jedno z možných řešení posuzovaného případu představit i řešení, pro něž pléduje stěžovatelka, stejně jako si dokáže představit řešení podle §150 občanského soudního řádu, tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému účastníkovi řízení. V posuzovaném případě však nelze těmito úvahami Ústavního soudu nahrazovat úvahy obecných soudů, které byly učiněny plně v jejich ústavní kompetenci. V této souvislosti je možné rovněž uvést, že v oblasti soukromoprávních vztahů obecně stíhá všechny povinnost řešit rozpory především dohodou (§3 odst. 2 občanského zákoníku). Nejde jen o prevenci coby jednu z významných civilistických zásad, jak dovozují někteří teoretici (Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 51). V důsledku nevyřešení rozporů dohodou totiž může být vyvolán soudní spor, jehož souvislosti a důsledky mohou být pro všechny účastníky soukromoprávních vztahů (tedy nejen účastníky konkrétního řízení) různým způsobem nepříznivé, i když je soudní řízení i meritorní rozhodnutí zcela v souladu s ústavním pořádkem i právním řádem jako celkem. Důsledky plynoucí z tohoto rizika tedy přirozeně musí nést především účastníci konkrétního soudního řízení, kteří mají fakticky možnost volby mezi vyřešením rozporů dohodou nebo soudním sporem. Jde tu tedy o přirozenoprávní zásadu, ovládající řádné fungování svobodné společnosti, jíž je zásadně každý demokratický právní stát, totiž že s právy a svobodami jsou spojeny i povinnosti, a to zejména povinnost nést (i případně nepříznivé) důsledky bezprostředně spojené s využitím práv a svobod. Ústavní stížnost nebyla shledána důvodnou, a proto byla zcela zamítnuta podle §82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Od ústního jednání bylo v souladu s §44 odst. 2 uvedeného zákona upuštěno, protože od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a všichni účastníci řízení s tím souhlasili.

Odlišné stanovisko soudce Stanislava Balíka Hlasoval jsem proti návrhu ústavní stížnost zamítnout, neboť jsem přesvědčen o tom, že výsledek řízení před obecnými soudy není - pokud jde o nákladový výrok - v souladu s právem stěžovatele na spravedlivý proces, a ústavní stížnosti mělo být proto vyhověno. Obecné soudy vycházely v podstatě z hlediska tzv. procesního zavinění, resp. z posouzení toho, kdo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty prvé občanského soudního řádu "zavinil, že řízení muselo být zastaveno". Promýšlel jsem si, jaká forma zavinění přichází v úvahu, trvá-li řízení bezmála šest let, žalobce bere zpět žalobu poté, co uplynutím sedmileté doby, na níž byla uzavřena smlouva, zanikl právní titul, z něhož bylo žalováno, žalovaný se nedočká zamítnutí žaloby, o němž byl přesvědčen, že přijde po právu, a plní ze zcela jiného důvodu, než pro jaký bylo žalováno. Nabízí se tradiční čtyři varianty ... xxx Úmysl přímý Pachatel ... promiňte žalobce ... věděl, že v řízení zahájeném u Okresního soudu v Kolíně nebude česká justice dostatečně potentní na to, aby věc v šestileté lhůtě skončila. Slyšel vyprávět o tzv. "šestiročácích" i více-"ročácích" a již se těšil, že jednoho dne vezme žalobu zpět. Na potupné zastavení řízení se těšil i stěžovatel. Jako milovníci gotických katedrál chtěli účastníci vidět tu druhou největší ve Francii. Ověřovali si každý zvlášť, že Orient.express (CEN 262) v cílovém městě staví při zpáteční cestě na Západ v 5:55 hodin. Byli zvědavi, zda z nádherné věže postavené mistry Ulrichem z Eßlingen a později Johannem Hűtlzem z Kolína nad Rýnem dohlédnou do čtvrti Petite France. Bude-li nařízeno jednání, třeba tu i stihnou pověstný třetí čtvrtek v listopadu ... Úmysl nepřímý O rychlosti české justice si oba účastníci nedělají žádné iluze. Vždyť i v novinách se dočetli o některých rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva týkajících se průtahů a délky řízení proti České republice. Snad to vyjde i jim. V době zahájení řízení si koupili státní dluhopisy v ceně nákladů právního zastoupení, pro jistotu za všechny možné instance včetně řízení po kasaci dovolacím soudem. Vysvětlí-li si to soud s tím procesním zaviněním po zpětvzetí žaloby jako obvykle, přispěje asi jeden z nich třeba na mimořádnou odměnu bůhvíjak placených zaměstnanců v advokátní kanceláři právního zástupce protistrany, neboť advokát má jistě smlouvu na paušál a přísudky. Ostatně ten třetí čtvrtek v listopadu by se hodil, přišlo by to jako vhodná chvíle právě před vánočními svátky ... Nedbalost vědomá Pochopitelně, že o průtazích a tzv. "procesní únavě účastníků" si v Kolíně již cvrlikají vrabci na střeše. Účastníci to ale přesto chtěli vyzkoušet. Doručování je v občanském soudním řádu věnováno snad 28 paragrafů, což je jen o málo méně než například celému dědickému řízení včetně ustanovení o činnosti notářů v řízení o dědictví. Než toto řízení skončí, počet "doručovacích" ustanovení jistě ještě naroste, a tak v nich protistrana nebo její právní zástupce bez Ariadniny niti zabloudí a soud si připíše do statistiky čárku k "vyřízeným" věcem třeba kvůli nějaké té zmeškané lhůtě či popletené doručence, pasivní opatrovnici, poštovnímu brigádníkovi atp. ... Netušili však ani jeden, že narazí na někoho, kdo kdesi slyšel de vigilantibus a také o tom, že právě jim iura scripta sunt. Nedbalost nevědomá Účastníci nevěděli, jak to také může u soudů v České republice chodit. Chyba advokátů? Dostává se jim přece do ruky Bulletin advokacie včetně Sbírky útěchy. Nesmysl. Určitě na toto téma musela přijít řeč ... xxx Jak vidno, čtyři navrhované verze nejsou ani v rodné zemí Franze Kafky a Jaroslava Haška přiléhavé ... Těmi, kdo zavinil, že "řízení muselo být zastaveno", jsou v prvé řadě soudy nalézací, odvolací a dovolací. Dodávám, že toto perpetuum mobile druhého druhu jistě kontrolovalo, zda byly řádně zaplaceny všechny soudní poplatky ... Inu, Bon voyage ...

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2006:2.US.549.06
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 549/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 213/43 SbNU 381
Populární název Náhrada nákladů řízení v případě jeho zastavení
Datum rozhodnutí 29. 11. 2006
Datum vyhlášení 20. 12. 2006
Datum podání 14. 8. 2006
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
SOUD - OS Kolín
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §146 odst.2
Odlišné stanovisko Balík Stanislav
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-549-06
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 52935
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-14