infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.12.2006, sp. zn. II. ÚS 603/06 [ usnesení / NYKODÝM / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2006:2.US.603.06

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2006:2.US.603.06
sp. zn. II. ÚS 603/06 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky Merx a. s., se sídlem v Moravských Budějovicích, Srázná 444, zastoupené JUDr. Karlem Holubem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Nerudova 3, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. června 2006, č. j. 21 Cdo 1658/2005-90, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2005, č. j. 14 Co 62/2005-61, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. března 2005, č. j. 14 Co 62/2005-61, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. listopadu 2004, č. j. 19 C 119/2004-40, tak, že žalobě na určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vyhověl a rozhodl, že všichni žalovaní (stěžovatelka byla jednou ze žalovaných) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.000 Kč, a na náhradě nákladů odvolacího řízení dalších 1.000 Kč. Po zopakování důkazu videozáznamem o průběhu dražby odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že dražbu licitátorka započala v 16:00:40 hod. tím, že se představila, přivítala účastníky dražby, upozornila na způsob činění podání a "konstatovala" předmět dražby; v 16:03:45 hod. licitátorka vyzvala účastníky dražby k podávání nabídek a v 16:05:31 hod. udělila příklep žalovanému 3). Odvolací soud vyšel z názoru, že dražba je zahájena vyvoláním, tedy sdělením předmětu dražby, a současně výzvou licitátora, aby účastníci podávali nabídky, a "pokud licitátorka ukončila konstatování předmětu dražby a vyzvala účastníky k podávání nabídek v 16:03:45 hod., byla dražba zahájena tímto okamžikem". Vzhledem k tomu, že příklep lze udělit nejdříve 3 minuty po zahájení dražby, a protože ve skutečnosti byl udělen již v 16:05:31 hod., bylo při provedení dražby postupováno v rozporu s ustanovením §47 odst. 9 věty třetí zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), a sporná dražba je tedy ve smyslu ustanovení §48 odst. 4 tohoto zákona neplatná. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neučinil další podání, považoval odvolací soud za správný, neboť z §2 písm. i) zákona o veřejných dražbách vyplývá, že, byla-li rozdána čísla, musí být nabídka učiněna ústně a zvednutím čísla; žalobce však jen zvedl své číslo, aniž by učinil ústní nabídku. Následné dovolání druhé žalované (stěžovatelky) bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. června 2006, č. j. 21 Cdo 1658/2005-90, zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací soud dospěl k závěru, že zahájení nedobrovolné veřejné dražby trvá po dobu potřebnou k tomu, aby licitátor učinil prohlášení o předmětu dražby a výzvu účastníkům dražby k podávání nabídek, a že je (zahájení dražby) není možné ztotožňovat ani s okamžikem, v němž licitátor započal s vyvoláním, ani s ukončením vyvolání. Uvádí-li se v ustanovení §47 odst. 9, věta třetí zákona o veřejných dražbách, že příklep lze udělit nejdříve 3 minuty po zahájení dražby, nezačíná běžet tato doba od okamžiku, v němž licitátor započal s vyvoláním (učinil v pořadí první úkon vyvolání), ale od jeho ukončení, tedy poté, co vyzval účastníky dražby k podávání nabídek (k podáním). V projednávané věci licitátorka ukončila vyvolání a vyzvala účastníky sporné dražby k podáním v 16:03:45 hodin a odvolací soud tedy správně dovodil, že od tohoto času začala běžet doba 3 minut k udělení příklepu ve smyslu ustanovení §47 odst. 9 věty třetí zákona o veřejných dražbách. Protože příklep byl udělen (podle zjištění soudů) před uplynutím této doby již v 16:05:31 hodin, je v souladu se zákonem závěr odvolacího soudu, podle kterého je sporná dražba neplatná. Stěžovatelka nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a rozhodnutí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního namítala porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nesouhlasila s právním názorem odvolacího a dovolacího soudu, že minimální lhůta tří minut pro udělení příklepu začne běžet až od okamžiku, kdy skončí vyvolání, tedy až poté, co licitátor vyzve účastníky dražby k podávání nabídek. Jestliže zákon stanoví, že příklep lze udělit nejdříve tři minuty po zahájení dražby, musí z něho jednoznačně vyplývat, od kterého okamžiku se lhůta tří minut počítá. Nelze však připustit právní nejistotu spočívající v tom, že zahájením dražby, resp. vyvoláním se rozumí časový interval, jehož trvání nelze předem stanovit. V důsledku právního názoru odvolacího i dovolacího soudu by stěžovatelka jako dražebník musela činit to, co jí zákon o veřejných dražbách neukládá. Navíc rozhodnutím obecných soudů byla stěžovatelce i všem účastníkům řízení s výjimkou žalobce způsobena újma, což je v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny. Rozhodnutím obecných soudů došlo rovněž k zásahu do vlastnického práva, neboť stěžovatelka byla zavázána zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a současně odpovídá za náhradu škody, která vznikla třetímu žalovanému. Porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny) spatřuje stěžovatelka v tom, že odvolací a dovolací soud jí znemožnily domáhat se svých práv v důsledku "zvláštního" výkladu příslušných ustanovení zákona o veřejných dražbách a jejich aplikace na zjištěný skutkový stav. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Námitky stěžovatelky se týkaly především otázky výkladu příslušných ustanovení zákona o veřejných dražbách, konkrétně otázky počátku běhu lhůty pro udělení příklepu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pokud jde o otázku aplikace a výkladu podústavního práva, není Ústavní soud oprávněn, jak již bylo naznačeno výše, zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, dle které tento soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Uvedené principy našly odraz rovněž ve skutečnosti, že nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98) až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). O takový případ se však nejedná. Z rozhodnutí obecných soudů nelze žádné takové pochybení dovodit. Odvolací soud a následně i dovolací soud dospěly k jednoznačnému právnímu závěru, že lhůta nejméně tří minut pro udělení příklepu běží až od okamžiku, kdy licitátor ukončil vyvolávání, tedy poté, co vyzval účastníky dražby k podávání nabídek (k podáním). Proti argumentaci obecných soudů nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska žádné výhrady a takový závěr není ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Prostý nesouhlas stěžovatele a jeho odlišný právní názor na zjištěné skutkové okolnosti nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Navíc je třeba poukázat na to, že je především úkolem Nejvyššího soudu ČR, aby ze své pozice vrcholné instituce obecného soudnictví podával výklad podústavního práva, přičemž právě otázka výkladu počátku běhu lhůty představuje typickou oblast, kdy se může uplatnit výkladová autorita Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR vyložil a řádně zdůvodnil způsob použití příslušných ustanovení zákona o veřejných dražbách a jeho výklad je naprosto logický. Ústavní soud si neosobuje právo zasahovat do této výlučné kompetence Nejvyššího soudu ČR, pokud nedochází k porušení ústavně zaručených práv. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 20. prosince 2006 Stanislav Balík, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2006:2.US.603.06
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 603/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 20. 12. 2006
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 9. 2006
Datum zpřístupnění 14. 11. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 2, čl. 3, čl. 11 odst.4
  • 26/2000 Sb., §47, §48
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík dražba
vlastnictví
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-603-06
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 52949
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-13