ECLI:CZ:US:2006:3.US.550.06
sp. zn. III. ÚS 550/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti pprap. PČR D. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti postupu Okresního soudu v Kolíně při hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2006, sp. zn. 3 T 115/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "1. odmítnutím návrhu stěžovatele pprap. PČR D. P. na odročení hlavního líčení nařízeného ve věci sp.zn. 3 T 115/2005 na 25. 5. 2006 a následným zahájením hlavního líčení a jeho pokračováním i v nepřítomnosti stěžovatele (bylo porušeno) zaručené právo stěžovatele na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, které je zaručené ustanovením článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Okresnímu soudu v Kolíně se přikazuje obnovit stav před porušením práv stěžovatele, a to novým zahájením a provedením hlavního líčení ve věci sp. zn. 3 T 115/2005."
V jednotlivostech stěžovatel uvedl, že navrhoval odročení hlavního líčení z důvodu, že byl po noční službě policejního inspektora, ze služby přijel rovnou k hlavnímu líčení a cítil se být unaven a nemocen; soud však jeho návrhu nevyhověl. S ohledem na svůj špatný zdravotní stav musel po svém výslechu opustit jednací místnost a vyhledat lékařskou pomoc. Ošetřující lékařka jej následně shledala práce neschopným. Stěžovatel současně uvedl, že určenou noční službu nebylo možné vyměnit.
Ústavní soud se vždy musí nejprve zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, způsobilou meritorního projednání.
Podle §43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá o nich dosud probíhající řízení; tím spíše to logicky platí už o vlastním řízení, jež je dosud vedeno před soudem prvního stupně.
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů - v dosud neskončeném řízení - spočívající většinou v oblasti jednoduchého práva, nýbrž je zásadně povolán, z hlediska komplexního, po pravomocném ukončení věci a za zákonem stanovených předpokladů, k posouzení, zda řízení a jeho výsledek obstojí i v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení ještě probíhajícího.
Posouzení, zda soudem prvního stupně zvolený postup, který stěžovatel popsal v ústavní stížnosti, je procesně vadný (tj. vadný již z pohledu podústavního práva), je především úkolem v dalších stadiích řízení před obecnými soudy včetně stadií opravných prostředků, jež jsou stěžovateli k dispozici, a v těchto opravných prostředcích bude mít stěžovatel příležitost dotčenou námitku řádně uplatnit. Důsledkem vyloženého principu subsidiarity ústavněprávního přezkumu pak je, že teprve poté se může otevřít prostor pro případnou intervenci Ústavního soudu.
Řečenému odpovídá, že ústavní stížnost bylo nutno jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2006
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj