ECLI:CZ:US:2006:4.US.541.05
sp. zn. IV. ÚS 541/05
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 4. prosince 2006 sp. zn. IV. ÚS 541/05 ve věci ústavní stížnosti Budějovického Budvaru, národního podniku, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2005 č. j. 6 Co 740/2005-123 a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. ledna 2005 č. j. E 957/2001-115, jimiž byl stěžovatel, jako vydražitel v usnesení specifikované nemovitosti, zavázán převzít i její závady ve výši 1 200 000 Kč, které v dražbě nezanikly.
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2005 č. j. 6 Co 740/2005-123 a výroky IIa. a IV. usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. ledna 2005 č. j. E 957/2001-115 se zrušují.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. srpna 2005, která splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud z ústavní stížnosti a připojených příloh zjistil, že Okresní soud v Písku usnesením ze dne 26. ledna 2005 č. j. E 957/2001-115 ve věci výkonu rozhodnutí stěžovatele jako oprávněného a I. R. (dále jen "vedlejší účastnice řízení") jako povinné prodejem nemovitostí zapsaných na LV č. 1480 pro katastrální území Protivín rozhodl tak, že výsledná cena předmětných nemovitostí činí 1 250 000 Kč, neboť vydražitel je povinen převzít závady, které v dražbě nezaniknou a tyto byly ve výši 1 200 000 Kč soudem přijaty. Odhadní cena, stanovená znalcem ve výši 2 450 000 Kč jako obvyklá cena nemovitosti (tržní cena), byla o tyto závady snížena. Soud totiž zjistil existenci závady ve smyslu ustanovení §336a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), kterou v daném případě bylo věcné břemeno doživotního bezplatného užívání domu číslo popisné 850, bytu a příslušenství v tomto domě zřízeného včetně užívání příslušejících pozemků ve prospěch manžela vedlejší účastnice řízení Z. R.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to do části jeho výroku označených jako článek IIa. a článek IV. podal stěžovatel odvolání s tím, že věcné břemeno doživotního užívání bylo zřízeno smluvně, nevniklo ze zákona ani z úředního rozhodnutí, a proto není vydražitel povinen je převzít, ani nemůže být odečteno od výsledné ceny. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 28. dubna 2005 č. j. 6 Co 740/2005-123 rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správné potvrdil, když dospěl k závěru, že zájem společnosti vyžaduje, aby věcné břemeno zatěžovalo nemovitosti i nadále.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že soud prvního stupně dospěl k zásadně nesprávnému skutkovému zjištění, a to že věcné břemeno vzniklo ze zákona. Odvolací soud takto vadné závěry soudu prvního stupně nepřevzal, nicméně dovodil, že pokud věcné břemeno se svým vymezením blíží co do rozsahu nájemnímu vztahu, je zapotřebí, aby stále zatěžovalo postihovaný nemovitý majetek, neboť to vyžaduje zájem společnosti. Stěžovatel současně namítal, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá (srozumitelně a zřetelně) vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé a že právní závěry jsou v nesouladu se skutkovými zjištěními. Tvrzení odvolacího soudu, že zájem společnosti vyžaduje ponechání věcného břemene, je podle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné a došlo jím k porušení rovnosti účastníků.
II.
K posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Písku sp. zn. 3 E 957/2001 a vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a odkázal na své právní závěry uvedené v napadeném usnesení. Podle názoru krajského soudu v daném případě nejde o použití analogie. Ustanovení §336a odst. 2 o. s. ř. dává soudu možnost, aby uvážil a rozhodl, která další věcná břemena (kromě těch, které vydražitel musí převzít ze zákona) prodejem nezaniknou, neboť zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost nadále zatěžovaly po jejím prodeji v dražbě. Za taková věcná břemena možno považovat i věcná břemena vzniklá smluvně, neboť v tomto směru zákon žádná omezení nestanoví. Věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti opravňuje Z. R. po dobu života bez omezení užívat nemovitost. Protože se jedná o věcné právo, je v tomto rozsahu omezen každý další vlastník nemovitosti. Oprávněnému z věcného břemene je pak třeba poskytnout stejnou ochranu, jakou dává zákon nájmu bytu, který slouží ke stejnému účelu. Protože z povahy věcného břemene vyplývá, že váže každého vlastníka zatížené nemovitosti, nemůže být výměna jejího vlastníka ani v daném případě (dražbou nemovitosti v rámci výkonu rozhodnutí) na újmu osoby z věcného břemene oprávněné.
Okresní soud v Písku, jako účastník řízení, své vyjádření k ústavní stížnosti nepodal.
Vedlejší účastnice řízení I. R. ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že obecné soudy v daném případě postupovaly zcela zákonným způsobem a zákonným způsobem přihlédly i k onomu omezení, které vázne na nemovitosti a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud zaslal doručená vyjádření k podání repliky stěžovateli. Ve stanovené lhůtě nebyla replika stěžovatele Ústavnímu soudu doručena.
Stěžovatel i všichni účastníci a vedlejší účastnice řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, i když z jiného důvodu než tvrdí stěžovatel.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných jednoduchým právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Námitky stěžovatele směřovaly k aplikaci ustanovení §336a o. s. ř. obecnými soudy. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že z ostatních věcných břemen (zpravidla zřízených smluvně) a nájemních práv (včetně nájmu a podnájmu nebytových prostor) je vydražitel povinen převzít ta, o nichž soud rozhodne, že jejich osud není možné činit závislým na výsledku dražby, neboť nejen v zájmu osob oprávněných, ale i v zájmu společnosti je nezbytné, aby i tato věcná břemene a nájemní práva nadále zatěžovala prodávanou nemovitost. V takovém případě se i tato věcná břemena a nájemní práva jako závady odečtou od ceny nemovitosti a jejího příslušenství (viz Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C. H. BECK, 6. vydání, 2003, ustanovení §336a, str. 1382 a 1383).
Rozhodnutí soudu tedy záviselo na jeho uvážení s tím, že zákon stanoví odlišný režim pro nájem bytů a pro ta věcná břemena, u kterých to určuje zvláštní předpis. Tato břemena a nájemní práva k bytu (neboť jde o zákonem chráněný nájem - srov. §685 odst. 1 občanského zákoníku) vydražitel musí převzít ze zákona. K hodnotě těchto věcných břemen (závad) se přihlíží již při určení výsledné ceny potud, že částky na ně připadající se vždy odečtou z ceny nemovitostí
Jak vyplývá ze shora uvedeného, obecné soudy v projednávaném případě postupovaly dle dikce ustanovení §336a o. s. ř. a právní názory uvedené v napadených rozhodnutích jsou s tímto ustanovením zcela v souladu. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodné otázky uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí aplikovaného ustanovení.
Ústavní soud však zjistil, že obecné soudy v daném případě při zjišťování výsledné ceny nemovitostí dotčených výkonem rozhodnutí opomněly existenci rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20. dubna 2000 sp. zn. 8 C 195/2000 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. srpna 2000 sp. zn. 5 Co 1642/2000, který je založen ve spise Okresního soudu v Písku sp. zn. 3 E 957/2001 pod čísly listu 17 až 21 a kterým obecné soudy určily, že dohoda, označená jako "Dohoda o vypořádání zrušeného společného jmění manželů a zřízení věcného břemene práva užívání" (dále jen "dohoda"), kterou uzavřela dne 12. října 1998 vedlejší účastnice řízení se svým manželem Z. R., u níž nastaly právní účinky vkladu ke dni 14. 10. 1998 a podle které přešly do výlučného vlastnictví vedlejší účastnice řízení nemovitosti, a to stavební parcela č. 2395/54 o výměře 115 m2 a dům č. p. 850 na této stavební parcele postavený a dále pozemková parcela č. 2395/17 o výměře 184 m2, vše v katastrálním území Protivín, okres Písek, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Písku na listu vlastnictví č. 1480, je vůči stěžovateli ohledně výše uvedených nemovitostí právně neúčinná.
Pokud Okresní soud v Písku shora citovaná rozhodnutí obecných soudů o právní neúčinnosti dohody respektoval při nařízení výkonu rozhodnutí nemovitostí usnesením ze dne 1. srpna 2001 č. j. E 957/2001-24, potvrzeném usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2001 č. j. 7 Co 2292/2001-37 ve vztahu k převodu dotčených nemovitostí v k. ú. Protivín tím, že výkon rozhodnutí proti vedlejší účastnici řízení nařídil, měl tak učinit i v případě zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání domu č. p. 850 v Protivíně, bytu a příslušenství v tomto domu, jakož i pozemků parcela č. 2395/54 a parcela č. 2395/17 v katastrálním území Protivín. Zřízené věcné břemene doživotního bezplatného užívání domu je totiž, jak uvedeno výše, vůči stěžovateli právně neúčinné a nemělo tak být vůbec zahrnuto do závad ve smyslu ustanovení §336a odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud tak obecné soudy učinily, pochybily a řízení zatížily vadou, která představuje porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý právo na to, aby jeho záležitost byla, mimo jiné, spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem.
Ústavní soud opakovaně judikoval že rozhodnutí obecného soudu je možno považovat za rozhodnutí, kterým bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, pokud by byly právní závěry obecného soudu výsledkem takové interpretace a aplikace právních předpisů, jež je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo vybočují z mezí ústavnosti, nebo se jedná o svévolnou interpretaci příslušného ustanovení právního předpisu nebo interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nález ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 98), jak se stalo i v projednávaném případě. Právní závěry učiněné v rozhodnutích napadených ústavní stížností vydaných Okresním soudem v Písku i Krajským soudem v Českých Budějovicích jsou podle názoru Ústavního soudu v extrémním nesouladu se zjištěními, učiněnými těmito soudy v provedeném řízení.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. ledna 2005 č. j. E 957/2001-115, aniž by specifikoval jednotlivé části výroku, které požaduje zrušit, a při tom v odvolání proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 2. února 2005 (č. listu 117) napadl pouze jeho části označené jako čl. IIa. a čl. IV., Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost v části směřující do výroku napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně označeného jako I., IIb. a III. je nepřípustná, neboť stěžovatel tím, že tyto části výroku nenapadl v podaném odvolání, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2005 č. j. 6 Co 740/2005-123 a výroky IIa. a IV. usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. ledna 2005 č. j. E 957/2001-115 zrušil podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve zbytku pak Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.