ECLI:CZ:US:2006:4.US.793.05
sp. zn. IV. ÚS 793/05
Usnesení
IV. ÚS 793/05
Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Pitrunem, advokátem, AK Šumavská 416/15, 602 00 Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 11. 2005, čj. 11 C 227/2000-109, a proti postupu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 12. 2005 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, která nebyla sepsána advokátem a postrádala některé ze zákonem stanovených náležitostí, proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění jejích vad. Dne 23. 1. 2006 Ústavní soud obdržel advokátem vypracovanou ústavní stížnost, v níž stěžovatel uváděl, že napadá poslední usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 11. 2005, č. j. 11 C 227/2000-109, poukazoval na průtahy v řízení a formuloval nekonkrétní petit, v němž se domáhal, aby Ústavní soud nálezem zakázal Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou pokračovat v porušování stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud znovu stěžovatele vyzval k doplnění ústavní stížnosti o popis jednání porušujícího ústavně zaručená práva, v němž nemá soud pokračovat, a o konkretizaci postupu, jaký má být soudu přikázán. Rovněž si vyžádal sdělení, zda stěžovatel podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v platném znění (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). V následném doplňku ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se na orgány státní správy soudů opakovaně obracel se svými stížnostmi na průtahy v řízení podle ustanovení §164 zákona o soudech a soudcích; ty však nebyly v zákonných lhůtách vyřízeny. Přiložené podání ze dne 25. 11. 2005 adresované Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou pak dle stěžovatele lze po obsahové stránce posoudit jako návrh ve smyslu ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích; soud však zůstal znovu pasivní, stěžovatele k doplnění podání nevyzval, nepoučil ho a jeho podněty se nezabýval. Závěrem stěžovatel navrhl vydání nálezu, v němž Ústavní soud I.) zakáže Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou pokračovat v porušování stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), II.) zakáže témuž soudu pokračovat v průtazích v řízení a přikáže mu, aby věci v řízeních vedených pod sp. zn. 11 C 227/2000, 10 C 443/96, 7 C 21/99, 11 Nc 596/2000, 8 C 162/99, 11 Nc 571/99, 11 Nc 625/99, 8 C 61/200, 10 C 443/96, projednal bez zbytečných průtahů a III.) zakáže témuž soudu bránit stěžovateli vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem nepřípustná.
Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví je vystavěno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy proti rozhodnutí orgánu veřejné moci stěžovatel již nedisponuje žádným procesním prostředkem k ochraně svého práva. Je tomu tak proto, že Ústava ČR ve svém článku 4 povolává především obecné soudy k ochraně ústavně garantovaných lidských práv a základních svobod jednotlivců. Je tedy preferována náprava případných pochybení již v rámci obecného soudnictví, a to pomocí příslušných opravných prostředků, které zákon jednotlivci svěřuje. Teprve poté, není-li, dle názoru stěžovatele, zjednána náprava touto cestou, se stěžovatel může obrátit se svou ústavní stížností na Ústavní soud.
V souladu s výše uvedeným je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jinak jeho ústavní stížnost není přípustná k projednání. V kontextu průtahů v řízení je takovým prostředkem k ochraně práva stížnost na průtahy v řízení adresovaná předsedovi příslušného soudu ve smyslu ustanovení §164 zákona o soudech a soudcích a dále pak návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a cit. zákona. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je novým právním institutem, který byl do českého právního řádu zaveden s účinností od 1. 7. 2004 zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon o soudech a soudcích, přičemž tento institut může účastník řízení využít, není-li spokojen se způsobem, jakým byla vyřízena jeho stížnost na průtahy v řízení. Existence tohoto nového procesního prostředku přináší s sebou kvalitativní změnu odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy v řízení, pročež postup stěžovatelů dle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález IV. ÚS 180/04, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, č. 112, s. 157).
Žádné z přiložených stěžovatelových podání není možno pokládat za stížnost na průtahy v řízení podle ustanovení §164 zákona o soudech a soudcích či dokonce za návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a téhož zákona. V těchto podáních stěžovatel namítá podjatost soudce, žádá zrušení rozhodnutí, pořizování zvukového záznamu z průběhu jednání či zastavení exekučního řízení, nevyslovuje však žádné relevantní výtky k délce řízení a nepoukazuje na nečinnost soudu. Vzhledem k tomu, že z hlediska obsahového nelze přiložené listiny hodnotit jako podání podle ustanovení §164 a §174a zákona o soudech a soudcích, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatel v rozporu s ustanovením §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva na projednání věci v přiměřené době, a tudíž je jeho ústavní stížnost nepřípustná k meritornímu projednání.
Napadá-li stěžovatel usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 11. 2005, č. j. 11 C 227/2000-109, jímž bylo odvolání stěžovatele odmítnuto pro opožděnost, považuje Ústavní soud za žádoucí upozornit, že stěžovatele zatěžuje břemeno tvrzení - brojí-li totiž stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí soudu, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí (postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost založena. Ústavní soud pak v rámci přezkumu není těmito tvrzeními (důvody) vázán, nicméně neunese-li stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení III. ÚS 347/05, publikováno na www.usoud.cz). V souladu s tímto požadavkem musí stěžovatel tvrdit, že nebyly dány podmínky pro odmítnutí odvolání, tedy že odvolání bylo podáno včas, a navrhovat důkazy k prokázání svého tvrzení; to však stěžovatel nečiní. Na okraj Ústavní soud doplňuje, že v odmítnutí návrhu či v zastavení řízení nelze spatřovat průtahy v řízení, poněvadž se jedná o úkony soudu vyvěrající z jeho aktivity a představující tak opak nečinnosti, jež je charakteristická pro průtahy v řízení. Ani v případě, že by takové rozhodnutí bylo shledáno nesprávným a v řízení by proto bylo dále pokračováno, není možno hovořit o průtazích v řízení. I nesprávné rozhodnutí, které má za následek jisté prodloužení řízení s ohledem na navazující přezkumné řízení, je stále výrazem nezávislé rozhodovací činnosti soudu a nikoli jeho liknavosti. Ústavní stížnost byla proto v části směřující proti výše zmiňovanému usnesení posouzena jako zjevně neopodstatněná.
S ohledem na výše uvedené byla podaná ústavní stížnost odmítnuta dílem jako nepřípustná a dílem jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu