ECLI:CZ:US:2007:1.US.1081.07.1
sp. zn. I. ÚS 1081/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. S. a 2) J. D., obou zastoupených JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Kodaňská 521/57, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005, čj. 8 Ca 186/2004 - 42, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, čj. 6 As 38/2005 - 78, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje. Dále se domáhali zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla jejich kasační stížnost odmítnuta. Podle stěžovatelů byla uvedenými rozhodnutími porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé zrekapitulovali průběh řízení, s jehož výsledkem nesouhlasí a tvrdí, že ve správním soudnictví jim obecné soudy odmítly poskytnout spravedlnost, neboť zcela formalistickými, vzájemně si odporujícími výklady dospěly k závěru, že aktivní legitimaci k podání žaloby nemá ani "Přípravný výbor Honebního společenstva Jeviněves", zastoupený V. S., honebním starostou, ani V. S. a J. D., jako členové přípravného výboru. Při správné aplikaci ustanovení §65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. měla být přiznána aktivní legitimace už "Přípravnému výboru HS Jeviněves", zastoupenému V. S., případně bylo povinností soudu aplikovat §43 OSŘ a vyzvat navrhovatele k odstranění vady žaloby a poté žalobu meritorně projednat. Postup Nejvyššího správního soudu, který nepřiznal stěžovatelům aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti, přestože jim, podle §19 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., svědčí, považují za naprosto nesprávný.
Z obsahu rozhodnutí obecných soudů, jejichž zrušení stěžovatelé požadovali, Ústavní soud zjistil, že jejich žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje byla odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Městský soud poukázal na ustanovení §33 a §46 SŘS a uzavřel, že Honební společenstvo Jeviněves není právnickou osobou ve smyslu §18 odst. 2 písm. a) ObčZ. Honební společenstvo je právnickou osobou podle §19 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ale vzniká až dnem registrace orgánem státní správy myslivosti. Ke dni podání žaloby do takového registru zapsáno nebylo. Nedostatek právní subjektivity a z toho plynoucí nedostatek jeho subjektivity procesní, ke dni podání žaloby, je neodstranitelnou překážkou řízení, pro kterou nelze v řízení pokračovat. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nepřiznává přípravnému výboru subjektivitu, a to ani k úkonům v řízení o registraci společenstva. Právo podat návrh na registraci přiznává fyzickým osobám. Pojem "přípravný výbor" je v §19 odst. 4 citovaného zákona používán pouze jako legislativní zkratka pro fyzické osoby, které podaly návrh na uznání společenstevní honitby. Pouze tyto osoby mají procesní subjektivitu ve smyslu §14 a §125 správního řádu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost Honebního společenstva Jeviněves, V. S. a J. D. (tj. stěžovatelů ve správním řízení) proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl. Poukázal na obsah §102 SŘS s tím, že definici osoby zúčastněné na řízení obsahuje §34 SŘS, takže nutnou podmínkou na straně stěžovatele je jeho způsobilost být účastníkem řízení, kterou má podle SŘS ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti a také správní orgán, jinak ten, komu ji zákon přiznává. V daném případě stěžovatel, označený jako "Honební společenstvo Jeviněves" dosud nebyl, ve smyslu §20 odst. 3 zákona o myslivosti, registrován orgánem státní správy v příslušném rejstříku. Nebyl tedy právnickou osobou podle §18 odst. 2 písm. a) ObčZ a §19 odst. 1 zákona o myslivosti a nemá způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek právní subjektivity a z toho plynoucí nedostatek subjektivity procesní tak v řízení o kasační stížnosti představuje neodstranitelnou překážku řízení, která Nejvyššímu správnímu soudu neumožňuje vést řízení o kasační stížnosti; je proto důvodem pro její odmítnutí. Kasační stížnost byla podána i dvěma fyzickými osobami, na rozdíl od předchozí žaloby. Ty však nejsou, s ohledem na výše uvedené, osobami oprávněnými podat kasační stížnost, protože nebyly účastníky předchozího řízení. Kasační stížnost tedy podaly osoby, které nemohou být účastníky řízení podle §33 SŘS a osobami, které nejsou, ve smyslu ustanovení §102 SŘS, k podání kasační stížnosti aktivně legitimovány.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti polemizují s právními závěry správních soudů tvrzením, že nesprávně vyložily zákon a tím porušily jejich základní práva. Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že není vrcholem soustavy obecných soudů, a proto není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor (resp. vyložil zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV ÚS 188/94).
Po posouzení ústavnosti postupu v řízení před zmíněnými správními soudy dospěl Ústavní soud k závěru, že nebyla porušena žádná základní práva stěžovatelů. Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud posoudily, na základě skutkových zjištění, právní stránku věci a vydaly rozhodnutí, která zcela přesvědčivě odůvodnily. V průběhu dosavadního řízení nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S právními závěry správních soudů v předmětné věci se Ústavní soud ztotožnil a v jejich postupu neshledal nic protiústavního.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu