infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.06.2007, sp. zn. I. ÚS 1346/07 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:1.US.1346.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:1.US.1346.07.1
sp. zn. I. ÚS 1346/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. M., zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem Vsetín, Smetanova 1101, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1239/2006, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 5 To 164/2006, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 1. 2006, čj. 5 T 177/2005 - 112, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností K. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Karviné (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 17 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvedeným usnesením Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"), který spáchal tím, že na generálním řediteli Lázní Darkov, a. s., J. Č., požadoval blíže nespecifikované plnění, které nazval "zamáznutím", pod pohrůžkou zveřejnění v bulvárním tisku a sdělením ruské ambasádě, že na jeho e-mailovou adresu byla zaslána lékařská zpráva o výsledku léčení pacientky G. K., občanky Ruska. Věděl, že tato informace by mohla velmi vážně poškodit dobrou pověst Lázní Darkov, a. s. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce se zkušební dobou v trvání jednoho roku. Podle stěžovatele obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Rozhodnutí jsou postavena pouze na základě domněnek jediného svědka, ředitele Lázní Darkov, a. s., J. Č., který celou věc zinscenoval. Stěžovatel ho nevydíral a nepožadoval po něm žádné plnění. Jednal pod tlakem z obavy, aby se celá věc neobrátila proti němu a jeho rodině, neboť jsou mu známy praktiky ruské mafie. Tuto skutečnost obecné soudy zcela pominuly, stejně jako nepřihlížely k výpovědím svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Nadto nebylo prokázáno, že by Lázním Darkov, a. s., vznikla nějaká újma. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Stěžovatel opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby. Polemizuje zejména s hodnocením jednotlivých důkazů, namítá neúplnost dokazování a tvrdí, že se trestné činnosti nedopustil. Přehodnocování důkazní situace a provádění navržených důkazů není nekonečným procesem. Evropský soud pro lidská práva (např. Kostovski vs. Nizozemí ze dne 20. 11. 1989, www.echr.coe.int), stejně jako Ústavní soud (např. sp. zn. II. ÚS 271/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 11, nález č. 76, str. 199), zastávají stanovisko, že na obecných soudech leží úkol zhodnotit jednotlivé důkazy, a to jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů; poté jednotlivým důkazů přiřadit určitou relevanci ve svém procesu rozhodování a následně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložit, jakými úvahami se soud řídil a proč považuje jednotlivé důkazy za přesvědčivější než jiné. Ústavní soud zde podotýká, že vzhledem k zásadám uvedeným výše a s ohledem na ústavní nezávislost soudů (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR) není v jeho pravomoci přehodnocovat obecnými soudy provedené důkazy. Může průběh dokazování a na ně navazující zjištění obecných soudů zhodnotit toliko po stránce logické provázanosti a odůvodněnosti a zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postupem došlo k porušení principů spravedlivého procesu. To se v projednávané věci nestalo. Vzhledem k uplatněným námitkám se Ústavní soud zaměřil na posouzení, zda se soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly s prováděním a hodnocením důkazů v duchu zásad vyjádřených v ustanovení §2 odst. 5 a 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ") a zda svůj postup vyčerpávajícím způsobem popsaly a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnily. Závěr o vině stěžovatele byl sice učiněn i na základě výpovědi ředitele Lázní Darkov, a. s., J. Č., avšak pravdivost jeho výpovědi (jeho věrohodnost) nebyla nijak zpochybněna. Naopak, byla potvrzena zvukovou nahrávkou telefonického rozhovoru mezi stěžovatelem a J. Č., resp. přepisem této nahrávky. Stěžovatel tak byl usvědčen nejen výpovědí uvedeného svědka, ale zejména zmíněnou zvukovou nahrávkou, z níž byla patrna snaha stěžovatele využít ve svůj prospěch situaci, kdy v důsledku omylu zaměstnankyně poškozené společnosti byla na jeho e-mailovou schránku zaslána lékařská zpráva o výsledku léčení shora uvedené ruské pacientky. Proto vznesl vůči J. Č., řediteli Lázní Darkov, a. s., požadavek na nespecifikované plnění, které nazval "zamáznutím". Tento požadavek vznesl pod pohrůžkou zveřejnění uvedeného omylu (úniku osobních dat) v bulvárním tisku a sdělením ruské ambasádě, neboť si byl vědom, jak to vyplývá i z jeho vyjádření, které učinil v rámci zaznamenaného telefonického rozhovoru, že zveřejnění takové informace by velmi vážně poškodilo dobru pověst Lázní Darkov, a. s. To by se mohlo promítnout do nižší návštěvnosti a tím i do hospodářských výsledků. Stěžovatel tak pohrůžkou těžké újmy nutil svědka J. Č., aby konal podle jeho požadavků. K dokonání tohoto trestného činu došlo již okamžikem pronesení výše uvedené pohrůžky. Obhajoba stěžovatele, že jeho jednání bylo ovlivněno obavami z ruské mafie, byla vyhodnocena jako nelogická, neboť měl v počítači uloženy tři kopie této zprávy ještě osm týdnů po jejím doručení a kontaktoval se toliko s J. Č. Úřadu pro ochranu osobních údajů oznámil celou věc až po zahájení trestního řízení. Tvrzení stěžovatele jsou pouhou polemikou s právním závěrem obecných soudů o jeho vině. Obecné soudy provedly všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a věnovaly patřičnou pozornost i otázce hodnocení důkazů. Vzájemně je konfrontovaly, vyhodnotily a podrobně popsaly úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídily. Úvahy a závěry, týkající se důkazního řízení, se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě vypracována a jejich odůvodnění je pak v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 a §134 odst. 2 TrŘ. Argumentace v nich uvedená je logická, přesvědčivá a vnitřně konzistentní, takže je zřejmé, že nejde o rozhodnutí svévolná či extrémně vybočující z ustálené rozhodovací praxe. Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné tuto argumentaci opakovat a zcela na ni odkazuje, neboť v rozhodování obecných soudů neshledal vykročení z ústavně konformního rámce. V daném případě Ústavní soud neshledal jakýkoliv náznak stěžovatelem tvrzeného porušení čl. 17 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Věc byla spravedlivě a veřejně projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem v přítomnosti stěžovatele, který se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy, jako tomu bylo v dané věci, ale toto právo není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Stejně se Ústavní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Citovaný článek, stejně jako čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR, samy o sobě přímo neupravují ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, kterých by bylo možno se domáhat formou ústavní stížnosti, ale obsahují především institucionální záruky soudní pravomoci v oblasti práva soukromého a práva trestního, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců. To je zřejmé i ze systematického začlenění citovaných článků v Ústavě ČR. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:1.US.1346.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1346/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 6. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 5. 2007
Datum zpřístupnění 23. 7. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1961 Sb., §235 odst.1
  • 141/1961 Sb., §2 odst.5
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
trestný čin
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1346-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 55455
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-10