ECLI:CZ:US:2007:1.US.3142.07.1
sp. zn. I. ÚS 3142/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu S. S., bez právního zastoupení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 12. 2007 obdržel Ústavní soud nejasný návrh označený jako "ústavní stížnost" směřující proti neúplně označeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3. V návrhu je především zpochybňována nestrannost a nepodjatost soudce v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 3 ve věci žalobkyně M. H. a je požadováno zrušení usnesení z 15. 10. 2007 ve výrocích I. a II. Dále jsou v podání uvedeny návrhy na podání "podnětu - návrhu" Nejvyššímu soudu Ústavním soudem, na finanční odškodnění M. H. a na osvobození od soudních poplatků.
V ústavní stížnosti navrhovatel sám sebe označuje za "obecného zmocněnce" žalobkyně M. H.
Ústavní soud přezkoumal návrh a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, neboť dle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzická nebo právnická osoba v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, ve kterých rozhodoval soudce, o jehož nepodjatosti pochybuje. V řízení, jak sám uvádí, vystupuje pouze jako obecný zmocněnec žalobkyně, což však ani nijak nedokládá. Navrhovatel tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost za žalobkyni. Podmínkou podání ústavní stížnosti, ve které je namítán zásah do ústavně zaručených základních práv, je skutečnost, že takovou stížnost podává sám jednotlivec, do jehož práv mělo být zasaženo, který je právně zastoupen pouze advokátem.
Ústavnímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že navrhovatel v minulosti zahájil před Ústavním soudem přes dvě desítky řízení, v nichž dosud ani jednou nesplnil povinnost odstranit vady návrhu a zajistit si právní zastoupení advokátem, ačkoliv o této podmínce pro podání ústavní stížnosti, i o následcích jejího nesplnění, byl opakovaně poučen. Naprostá většina těchto řízení proto skončila odmítnutím návrhu pro neodstranění vad. V této věci je navíc zřejmé, že ani opakované poučení a výzva k odstranění vad by objektivně nemohla vést k jinému výsledku než k odmítnutí ústavní stížnosti. Usnesením o odmítnutí pro neoprávněnost navrhovatele skončila rovněž navrhovatelem zahájená řízení před Ústavním soudem sp. zn. II. ÚS 2893/07, sp. zn. I. ÚS 1729/07, sp. zn. I. ÚS 717/06 a další.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. prosince 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj