infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.06.2007, sp. zn. I. ÚS 396/06 [ usnesení / JANŮ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:1.US.396.06.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:1.US.396.06.1
sp. zn. I. ÚS 396/06 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Xella Porobeton CZ, s.r.o., sídlem Vodní 550, Hrušovany u Brna, zast. Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem, sídlem nám. Svobody 20, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.4.2006, č.j. 29 0do 371/2005-262, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2004, č.j. 8 Cmo 176/2004-198, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.2.2004, č.j. 50 Nc 6068/2003-149, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a S. M. a Ing. I. P. - H., CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 26.6.2006 domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů všech tří instancí, kterými bylo rozhodováno o jmenování znalce za účelem přezkoumání zprávy o vztazích za rok 2002 mezi ovládanou osobou a propojenými osobami společnosti YTONG, a.s. Namítala, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména v čl. 2 odst. 3. V další části návrhu popsala průběh řízení zahájeného na základě návrhu vedlejšího účastníka č. 1 na jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami podle §182 odst. 3 obch. zákoníku, ve vazbě na §66a odst. 12 a 13 obch. zákoníku, včetně obsahu všech tří rozhodnutí obecných soudů. Zejména zdůraznila, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 11.2.2004, č.j. 50 Nc 6068/2003-149, jmenoval vedlejší účastnici č. 2 znalkyní, uložil jí přezkoumat zprávu o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami, stěžovatelce uložil povinnost poskytnout znalkyni veškerou potřebnou součinnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 27.10.2004, č.j. 8 Cmo 176/2004-198, v části týkající se prvních dvou výroků odmítnuto, a napadené usnesení ve zbývajících dvou výrocích bylo potvrzeno. Stěžovatelka napadla toto usnesení dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 5.4.2006, č.j. 29 Odo 371/2005-262, zamítl. Kromě toho stěžovatelka též poukázala na to, že dne 7.2.2005 podala žalobu pro zmatečnost a že návrh na nařízení exekuce na základě usnesení krajského soudu a vrchního soudu byl zamítnut. K vlastní ústavní stížnosti: stěžovatelka se podrobně zabývá tvrzením, že jí byla uložena povinnost poskytnout znalkyni veškerou součinnost potřebnou pro přezkoumání zprávy, čímž bylo porušeno ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť žádný právní předpis neumožňuje uložení takové povinnosti, naopak, jsou zde právní předpisy, které poskytnutí součinnosti zakazují; a v této záležitosti polemizuje se závěry Nejvyššího soudu. Pokud by teoreticky i taková povinnost byla možná, pak stěžovatelka poukazuje na obecnou a neurčitou formulaci, a proto ji považuje za nezákonnou (s odvoláním na rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce). Posléze stěžovatelka informuje o důvodech zmatečnosti, které spatřuje v tom, že návrh na jmenování znalce jí nebyl doručen a nebylo jí tak umožněno uplatnit příslušná procesní práva v předmětném řízení. Proto tvrdí, že postup soudu je v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny a následně snáší podrobné argumenty proti právnímu posouzení otázky jejího účastenství obecnými soudy. Konstatuje, že interpretace příslušných ustanovení obchodního zákoníku vylučující účastenství společnosti v řízení vede ke zjevně nežádoucím, absurdním nebo protiústavním důsledkům, tudíž je třeba tato ustanovení vykládat tak, aby takové důsledky nemohly nastat. Je přesvědčena o tom, že ustanovení §66 a odst. 12 a §59 odst. 3 obch. zákoníku lze ústavně konformním způsobem vykládat tak, že společnost je účastníkem řízení o jmenování znalce pro přezkoumání zprávy. Pokud by tento výklad nebyl možný, nelze dospět k jinému závěru, než že tato ustanovení obchodního zákoníku jsou v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Vzhledem k uvedeným skutečnostem stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení obecných soudů zrušil. Relevantní znění příslušných článků Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 2 odst. 3: Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Čl. 38 odst. 2: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice č. 1, jako akcionářka společnosti YTONG, a.s., podala dne 1.7.2003 u krajského soudu návrh na jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, protože se domnívala, že je zde závažné podezření, že zhoršení hospodářských výsledků bylo způsobeno vztahy mezi těmito osobami, a proto jsou zde důvody pro přezkoumání zprávy. Krajský soud usnesením ze dne 11.2.2004, č.j. 50 Nc 6068/2003-149, jmenoval znalkyní vedlejší účastnici č. 2 (výrok I.), uložil jí, aby přezkoumala zprávu o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami společnosti YTONG, a.s., za rok 2002 (výrok II.), společnosti YTONG, CZ, s.r.o., uložil povinnost poskytnout znalkyni veškerou součinnost potřebnou k přezkoumání zprávy (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). V odůvodnění, v němž krajský soud vadně označil výroky, uvedl, že I. výroku nikdo neodporoval, zdůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu odvoláním směřujícím do výroků I. - III., které bylo usnesením vrchního soudu ze dne 27.2.2004, č.j. 8 Cmo 176/2004-198, v části směrující proti výroku I. a II. odmítnuto, a usnesení soudu I. stupně bylo ve výrocích III. a IV. potvrzeno, a to ve správném znění (pozn. bylo přihlédnuto k právnímu nástupnictví). Přitom dovodil, že ovládaná společnost není účastníkem té části řízení, v níž soud rozhoduje o jmenování znalce a ukládá mu úkol, proto jí nepřísluší právo odvolání (zabýval se případným rozporem s čl. 36 a násl. Listiny a uzavřel, že jmenování znalce podle §66a odst. 12 obch. zákoníku je institutem chránícím právo společníka na informace o stavu společnosti a ochrana tohoto zájmu musí být rychlá). Odvolání vůči výroku III. připustil, k námitce, že žádný právní předpis neukládá povinnost součinnosti se znalcem uvedl, že tato povinnost odpovídá právu společníka na přezkum zprávy a rovněž povinnosti znalce tento přezkum provést. Konstatoval, že použitá formulace je obecná, není však neurčitá, protože obsahuje základní kritérium pro určení této povinnosti; jinak než obecně soud tuto povinnost uložit nemůže, protože nelze předem určit, co konkrétně bude znalec pro přezkum zprávy potřebovat. Proti potvrzujícímu výroku podala stěžovatelka podrobné dovolání, protože nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že jí byla tímto výrokem uložena povinnost v rozporu s právem, neboť zde není žádný právní předpis, který by uložení povinnost k součinnosti při zpracování znaleckého posudku stěžovatelce umožňoval a naopak zde jsou právní předpisy, které poskytnutí součinnosti stěžovatelce zakazují. Nejvyšší soud usnesením ze dne 5.4.2006, č.j. 29 Odo 371/2005-262, zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení (str. 5. - 8.) se podrobně vypořádal s námitkami zařazenými do dovolání, zdůraznil, že aby mohlo být dosaženo zamýšleného účelu, musí mít znalec stejné podklady, jaké mělo k dispozici představenstvo při zpracování zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, že znalec má povinnost zachovat případné obchodní tajemství, dovodil i aktivní věcnou legitimaci vedlejší účastnice, vypořádal se s právním nástupnictvím společnosti YTONG, a.s, a stěžovatelkou, neshledal žádnou nepřípustnou nerovnost mezi akcionáři a uzavřel, že se lze proti případnému požadavku, který by uloženou povinnost přesahoval, bránit v řízení o výkonu rozhodnutí. Na základě těchto zjištění Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebylo porušeno žádné její základní právo. Podstatou ústavní stížnosti je snaha dosáhnout přezkumu závěrů Nejvyššího soudu o dovolacích námitkách (viz z větší části shodný obsah dovolání a ústavní stížnosti). Takový postup považuje Ústavní soud za nepřípustný, neboť v řízení před obecnými soudy šlo o aplikaci tzv. jednoduchého práva. Neúspěšná stěžovatelka se ústavní stížností pokouší argumentovat ústavně právním rozměrem námitek, ovšem nedůvodně. Ústavní soud akceptuje závěry Nejvyššího soudu a uzavírá, že příslušná ustanovená obch. zákoníku, která byla aplikována v řízení před obecnými soudy, jsou zaměřena k ochraně akcionářů, a že byla interpretována v souladu s tímto cílem. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani přístup exekučních soudů k hodnocení konkrétnosti výroků. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak tento soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2007 Vojen Güttler, předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:1.US.396.06.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 396/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 6. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 6. 2006
Datum zpřístupnění 3. 8. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 2 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 36/1967 Sb.
  • 513/1991 Sb., §66a, §182 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík znalecký posudek
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-396-06_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 55458
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-10