ECLI:CZ:US:2007:2.US.3131.07.1
sp. zn. II. ÚS 3131/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. Ch. a M. Ch., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost, která nesplňuje základní náležitosti návrhu dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") byla doručena Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2007 a vyplývá z ní, že stěžovatelé kromě jiného napadají stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 29. 8. 2007, č. j. 694/2007-ODSK-ODSK/8. Uvedeným stanoviskem byl konstatován nesprávný úřední postup ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv ministerstvo připustilo průtahy v soudním řízení o konkursu, nepřiznalo stěžovatelům přiměřené zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V dané věci stěžovatelé uplatnili nárok na náhradu škody za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který však ministerstvo spravedlnosti ani zčásti neuspokojilo. V takovém případě mají stěžovatelé možnost postupovat dle ust. §15 odst. 2 cit. zákona, to znamená domáhat se náhrady škody u soudu. Jediná podmínka, kterou zákon uplatnění nároku u soudu podmiňuje, totiž uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne uplatnění nároku u ministerstva, je v případě stěžovatelů splněna. Je však třeba stěžovatele upozornit na skutečnost, že návrh ve smyslu zákona je nutno uplatnit u příslušného obecného soudu, nikoli u soudu Ústavního, jak to učinili nyní.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelé mají k dispozici další efektivní prostředek k ochraně svého práva, a vzhledem k tomu, že jej dosud nevyčerpali, je nutno nahlížet na jejich ústavní stížnost jako na nepřípustnou. Z tohoto důvodu proto Ústavnímu soudu nezbylo než podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání, které by jinak činily jejich ústavní stížnost věcného projednání neschopnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj