infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.04.2007, sp. zn. II. ÚS 485/07 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:2.US.485.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:2.US.485.07.1
sp. zn. II. ÚS 485/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. Č., zastoupeného JUDr. V. M., proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Zlíně ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. RD-10-25/02-OD-DP, proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. LPO/238/02/Po, proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, sp. zn 57 C 130/2003, a proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.11.2006, sp. zn. 6 As 22/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 39 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dne 25. 2. 2002 v Brně při řízení osobního motorového vozidla překročil rychlost stanovenou pro jízdu v obci o 24 km/h, čímž porušil ustanovení §4 písm. b) a §18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za toto jednání mu byla uložena dle §22 odst. 2 zákona o přestupcích pokuta ve výši 700 Kč a povinnost nahradit náklady státu spojené s projednáním přestupku ve výši 500 Kč. Stěžovatel toto jednání nepopřel, domníval se však, že jím nespáchal přestupek uvedený v §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Proti uložení pokuty podal odvolání, které bylo zamítnuto a následně správní žalobu, kterou krajský soud napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že není důvodná. Dle jeho názoru se přestupku uvedeného v §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích dopustí každý, kdo poruší povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu, pokud nejde o přestupek uvedený pod písmeny a) až d) téhož ustanovení zákona o přestupcích. Stěžovatel překročil rychlost stanovenou zvláštním zákonem, též i povinnost dodržovat toto ustanovení zvláštního zákona, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Krajský soud neshledal rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného s právními předpisy, a proto žalobu v souladu s §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel podal též kasační stížnost, přičemž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jednáním stěžovatele byla naplněna skutková podstata přestupku uvedeného v §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích, jeho námitku nesprávného posouzení právní otázky shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnou, a proto kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1 věta poslední s. ř. s. zamítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ustanovení §22 odst. 1 písm. e) zák. č. 200/1990 Sb. (dále jen "zákon o přestupcích") nelze na daný případ aplikovat, neboť není splněna podmínka "jiného jednání", která je pro naplnění skutkové podstaty přestupku nezbytná. Dle stěžovatele může být za přestupek dle citovaného ustanovení považováno pouze takové jednání, které je "jiným jednáním", než je uvedeno pod písmeny a), b), c) a d) §22 odst. 1 zákona o přestupcích, dále jím musí dojít k porušení zvláštního zákona. Je proto nutné spolehlivě zjistit, zda byla jednáním stěžovatele naplněna skutková podstata tohoto přestupku, tj. zda byly obě dvě výše uvedené podmínky §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích splněny. Na základě obsáhlé argumentace stěžovatel dovodil, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 20 km/h v obci je jednáním porušujícím §18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. (dále jen "zákona o silničním provozu"), ale není jiným jednáním, než jednání předvídané §22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, proto nemůže být označeno za přestupek dle §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu zpravidla nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné, ani právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavním pořádku a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé. V dané věci spočívá podstata námitek stěžovatele v tom, že v napadených rozhodnutích bylo orgány veřejné moci nesprávně interpretováno a na jeho právní věc aplikováno ustanovení §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Ústavní soud po přezkoumání ústavnosti výkladu a aplikace práva učiněným orgány veřejné moci, dospěl k závěru, že nevybočuje z mezí, které dává soudní moci při její činnosti ústavní pořádek České republiky a že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle ust. §22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo jako řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem, o více než 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Podle písm. e) téhož ustanovení se dále přestupku dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a), b) a d), poruší zvláštní zákon. Podstatou právního posouzení případu byla otázka, zda jednání spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 30 km/h, lze podřadit pod pojem "jiné jednání, než které je uvedeno pod písmeny a), b), c) a d)" uvedený v ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích, a které tak je protiprávním jednáním ve smyslu tohoto ustanovení. V záhlaví tohoto usnesení citované orgány veřejné moci dospěly k závěru, že podřazení je možné a stěžovatel se svým jednáním dopustil přestupku. Stěžovatel je však opačného názoru. K tomu Ústavní soud uvádí následující. Z dikce ust. §22 odst. 1 zákona o přestupcích plyne, že písmeno a) citovaného ustanovení se vztahuje nikoli na všechny možné případy překročení nejvyšší povolené rychlosti, ale toliko na zde uvedené případy překročení nejvyšší povolené rychlosti; tím je též logicky obsahově naplněno "jednání, které je uvedeno pod písmenem a)" [takovým jednáním není, jak se domnívá mylně stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, pouze překročení dovolené rychlosti, neboť takovou úvahou by byla nutně ignorována relevantní část daného ustanovení, tedy i právní normy]; přitom z textu ust. §22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích nevyplývá, že by současně vyčerpávalo zcela všechny případy překročení rychlosti (v takovém případě by byl přípustný arg. a contrario). Ze znění ust. §22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích nelze vyvodit, že jiné než zde popsané překročení nejvyšší povolené rychlosti není přestupkem. Naopak, ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a), b), c) a d), poruší zvláštní zákon, přičemž poznámka pod čarou pak odkazuje na zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Z takové dikce jednoznačně plyne, že jako přestupek podle tohoto ustanovení lze kvalifikovat každé porušení povinnosti stanovené zákonem o provozu na pozemních komunikacích, pokud nejde (mimo jiné) o přestupek podle §22 odst. 1 písm. a) - e). Porušením povinnosti stanovené zákonem o provozu na pozemních komunikacích, v jehož případě nejde o přestupek podle ust. §22 odst. 1 písm. a) - d) je přitom i překročení nejvýše povolené rychlosti v obci o méně než 30 km/h, neboť písm. a) citovaného ustanovení se vztahuje toliko na překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o více než 30 km/h. Z dikce ust. §22 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona o přestupcích tedy jednoznačně plyne, že právě ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích dopadá na překročení rychlosti o méně než 30 km/hod v obci [ustanovení §22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích se vztahuje jen na překročení rychlosti o více než 30 km/hod v obci]. Text citovaných ustanovení odpovídá též jejich smyslu a účelu.(rovina teleologického výkladu). Smysl a účel odlišení skutkové podstaty překročení povolené rychlosti v obci o více než 30 km/h od jiného porušení zákona o silničním provozu (tedy od překročení rychlosti v menší míře) je dán vyšší společenskou nebezpečností takového jednání, čemuž odpovídá i vyšší sankce za tento přestupek dle ust. §22 odst. 2, 3 a 6 zákona o přestupcích. Ze systematiky ust. §22 odst. 1 zákona o přestupcích je zřejmé, že zákonodárce považuje za společensky nebezpečné každé porušení zákona o silničním provozu, pod písm. a) - d) pak vyjmenovává samostatně jednání, která jsou zvláště závažná, k nim přiřazuje přísnější sankce, všechna další porušení pak definuje obecně jako jiná jednání porušující silniční zákon a postihuje je mírnější sankcí. Třeba současně reflektovat, že zákon o silničním provozu stanoví maximální povolenou rychlost v obci, čímž chrání bezpečnost a zdraví obyvatel pohybujících se po komunikacích (či v jejich blízkosti) uvnitř obce. Překročením této rychlosti, v jakékoli intenzitě, je porušen chráněný zájem, neboť při každé vyšší rychlosti než je 50 km/h není řidič schopen ovládat motorové vozidlo takovým způsobem, aby mohl bezpečně reagovat na situace předpokládané vyšší koncentrací silničního provozu v obci (srov. odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Proto se zákonodárce rozhodl takové jednání umožnit sankciovatelným v přestupkovém řízení dle ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Výklad prosazovaný stěžovatelem, resp. jeho právním zástupcem by v podstatě vedl k absurdním závěrům, že jedno z pravidel bezpečnosti a plynulosti dopravy - stanovená povolená rychlost - ztrácí smysl (arg. ad absurdum). Z uvedeného tedy vyplývá, že orgány veřejné moci provedenou interpretací a aplikací práva nedošlo k porušení podústavního práva, tím spíše potom práva ústavního, resp. ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Výklad provedený stěžovatelem, resp. jeho právním zástupcem nejen že je v rozporu s jazykovým zněním uvedených ustanovení, ale navíc v rozporu s jejich smyslem a účelem, a vedl by dokonce v podstatě k absurdním důsledkům. K tomu Ústavní soud dodává, že pokud stěžovatel, resp. jeho právní zástupce argumentoval též v tom duchu, že "ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tzn. ustanovení z titulu kterého byl stěžovatel uznán vinným, shora uvedeným požadavkům na přesnost, jasnost a určitost nevyhovuje a již z tohoto důvodu předmětná rozhodnutí považuje za zásah do svých základních práv a svobod...", je namístě k tomu uvést, že nereflektovall správně povahu řízení o ústavní stížnosti. Lze diferenciovat dvojí charakter ústavně zaručených práv a svobod. Důsledkem ústavního zakotvení základních práv a svobod je totiž zaručení toho, že jimi bude vázána nejen moc výkonná a soudnictví, ale i zákonodárná moc. Za principum diferencionis v rámci úvahy o dvojím charakteru ústavně zaručených práv a svobod lze tak v tomto kontextu považovat otázku, kterému článku státní moci jsou ústavně zaručená práva a svobody adresována. Na základě tohoto diferenciačního kritéria je možné rozlišovat ústavně zaručená práva a svobody v postavení ústavně zaručených práv a svobod adresovaných moci zákonodárné a v postavení ústavně zaručených práv a svobod adresovaných moci výkonné a soudní. Z výše uvedeného vyplývá, že k jejich porušení může tedy dojít jak přijetím zákona, tak i postupem orgánů výkonné moci nebo orgánů moci soudní. V řízení o ústavní stížnosti však je možné posuzovat otázku porušení ústavně zaručených práv a svobod toliko v pozici ústavně zaručených práv a svobod adresovaných moci výkonné a soudní, neboť předmětem tohoto typu řízení před Ústavním soudem je přezkum "pouze" pravomocného rozhodnutí či jiného zásahu orgánů veřejné moci (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky). Jde tedy jen o rovinu aplikace práva, nikoli o dimenzi normativní. Výše nastíněné rozlišení dvojího charakteru ústavně zaručených práv a svobod však v citované části ústavní stížnosti stěžovatel, resp. jeho právní zástupce správně nereflektoval, neboť jeho argumentace směřovala obsahově toliko do roviny normativní - tedy do oblasti "kvality" aplikovaného právního ustanovení; ze samotné "kvality" právního ustanovení [stěžovatelem tvrzené nevyhovování ust. §22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích požadavku přesnosti, jasnosti a určitosti] nelze dovozovat, že rozhodnutí orgánů veřejné moci o ně opřená značí zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:2.US.485.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 485/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 4. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 2. 2007
Datum zpřístupnění 23. 8. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 39
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 7
Ostatní dotčené předpisy
  • 200/1990 Sb., §22 odst.1 písm.e, §22 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
Věcný rejstřík pokuta
přestupek
správní sankce
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-485-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 54894
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-11