infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.04.2007, sp. zn. II. ÚS 575/05 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:2.US.575.05.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:2.US.575.05.1
sp. zn. II. ÚS 575/05 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci návrhu Ing. V. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002 ve věci sp. zn. 4 Cm 163/99, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2003 ve věci sp. zn. 5 Cmo 196/2003 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2005 ve věci sp. zn. 29 Odo 664/2004, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel svým návrhem napadá shora uvedená rozhodnutí, neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy měly navíc vydáním rubrikovaných rozhodnutí porušit čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, neboť při svém rozhodování nepostupovaly v intencích uvedeného ustanovení. U Městského soudu v Praze se stěžovatel domáhal určení neplatnosti veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií společnosti Elektromontážní závody Praha, a.s., který učinil VAT ECH ELIN EBG GmbH & Co. podle §183b obchodního zákoníku. Stěžovatel pokládal stanovenou pětiletou lhůtu splatnosti kupní ceny dle §183a odst. 4 písm. g) obchodního zákoníku za nepřiměřeně dlouhou a napadený veřejný návrh za neplatný, neboť jedna z jeho podstatných náležitostí odporovala dle jeho názoru dobrým mravům. Městský soud žalobu stěžovatele rozsudkem zamítl s odůvodněním, že v dané věci neshledal naléhavý právní zájem podle §80 písm. c) občanského soudního řádu. Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel odvoláním k Vrchnímu soudu v Praze, který rozsudkem rozhodnutí městského soudu jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatele poté odmítl i Nejvyšší soud ČR. Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením obecných soudů, že mohl v dané věci postupovat prostřednictvím žaloby na plnění, a z toho důvodu je třeba považovat podanou určovací žalobu za nepřípustnou. Podle názoru stěžovatele neexistuje pro takový závěr žádná relevantní zákonná opora, což ostatně v napadeném usnesení podotýká i Nejvyšší soud, jenž v případě splnění zákonných kritérií připouští přípustnost určovací žaloby i v situaci, kdy by bylo možno žalovat přímo na plnění. Nejvyššímu soudu navíc stěžovatel vytýká, že odmítl projednat dovolání přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přestože otázku neplatnosti veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií posuzuje Vrchní soud v Olomouci jinak než Vrchní soud v Praze, na což stěžovatel výslovně upozorňoval již v rámci odvolacího řízení. Po posouzení projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud nepředstavuje nadřazenou instanci soudů obecných, a není proto v jeho pravomoci napravovat svým rozhodnutím každou nezákonnost, tím méně nesprávnost, k níž v rozhodnutí u obecných soudů došlo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. VI. ÚS 23/93, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 1, nález č. 5, str. 41). K odstranění možných omylů slouží soustava opravných prostředků upravených občanským soudním řádem a v tomto směru tedy nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 8/93, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 1, nález č. 10, str. 77). Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, a nepřísluší mu proto posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů, a to ani tehdy, jestliže se se závěry obecných soudů neztotožňuje. Má-li být nezákonnost chápána jako neústavnost, čili nezákonnost v rovině ústavního práva, musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 623/2000, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 30, nález č. 69, str. 163). V projednávané věci brojí stěžovatel v prvé řadě proti skutečnosti, že obecné soudy odmítly vyhovět jeho určovací žalobě, protože dle jejich mínění měl stěžovatel namísto určovací žaloby podat přímo žalobu na plnění. Stěžovatel však s poukazem na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu i vzhledem k rozhodovací praxi Vrchního soudu v Olomouci tvrdí, že obecné soudy jeho určovací žalobě vyhovět měly. Připomíná, že Nejvyšší soud připustil možnost meritorního projednání určovací žaloby i v situaci, kdy žalobce může podat žalobu na plnění. Stěžovatel však přehlédl, že z uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, stejně jako z řady komentářů k občanskému soudnímu řádu, jasně vyplývá, že nezbytnou podmínkou projednatelnosti určovací žaloby, podané za podmínek umožňujících podání žaloby na plnění, je skutečnost, že se případným určením existence práva či právního vztahu vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Podle názoru obecných soudů tato podmínka naplněna nebyla, což soudy všech instancí dostatečně odůvodnily, a Ústavnímu soudu nepřísluší, aby s tímto závěrem jakkoli polemizoval. Ústavní soud pouze na okraj připomíná, že naléhavý právní zájem není zpravidla dán tam, kde vyřešení otázky existence práva či právního vztahu představuje toliko předběžnou otázku sporu, neboť určovací žalobu je třeba vnímat jako preventivní a v podstatě pouze subsidiárně aplikovatelný prostředek, k němuž by se měli žalobci uchylovat pouze v případě, že možnost podání žaloby na plnění je v dané věci vyloučena (srov. Bureš, Drápal, Krčmář a kol.: Občanský soudní řád. Komentář - I. díl, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2006, s. 357, 364 a nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006 ve věci sp. zn. II. ÚS 14/04). Ústavní soud může stěžovateli přisvědčit pouze v tom smyslu, že Nejvyšší soud ČR v odůvodnění napadeného usnesení nedostatečně reflektoval fakt odlišné rozhodovací praxe vrchních soudů v otázce přípustnosti žaloby na určení neplatnosti veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií podle §183b obchodního zákoníku. Současně je však nutno připomenout, že uvedené pochybení není možno klást za vinu Nejvyššímu soudu, neboť stěžovatel se ve svém podání vůbec nezabýval otázkou přípustnosti dovolání, přestože dovolání bylo přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, proto měl stěžovatel v prvé řadě povinnost Nejvyššímu soudu předestřít, v čem spatřuje ve své věci otázku zásadního právního významu. Jestliže tak stěžovatel neučinil a soustředil se pouze na prezentaci argumentů týkajících se samotného merita věci, nemůže v duchu zásady vigilantibus iura zpětně v ústavní stížnosti úspěšně tvrdit, že dovolání bylo přípustné (například právě z důvodu odlišné rozhodovací praxe vrchních soudů). Ústavní soud tak s ohledem na uvedené skutečnosti návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:2.US.575.05.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 575/05
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 4. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 10. 2005
Datum zpřístupnění 17. 9. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 513/1991 Sb., §183b, §183a
  • 99/1963 Sb., §80 odst.1 písm.c, §237 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík smlouva
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-575-05_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 54887
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-11