infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2007, sp. zn. III. ÚS 431/07 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:3.US.431.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:3.US.431.07.1
sp. zn. III. ÚS 431/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti A. Š., zastoupené JUDr. Danuší Staňkovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 1, Lázně Bohdaneč, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 25. října 2006 č. j. 23 Co 414/2006-26, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení a L. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2007, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, kterým bylo pod bodem I. výroku usnesení změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů částečného zastavení výkonu rozhodnutí a pod bodem II. výroku bylo rozhodnuto, že povinná je povinna uhradit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení částku 450,- Kč. Podle názoru stěžovatelky odvolací soud napadeným rozhodnutím porušil její základní práva a svobody ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 ve spojení s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý a řádný proces zejména v jednání soudu, který měl její právní zástupkyni odmítnout doručit odvolání protistrany, k němuž "se chtěla vyjádřit" a porušil tak rovnost účastníků řízení, přičemž jí současně upřel možnost procesní obrany využitím možnosti podat návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí a "vyžádat si k tomu právní pomoc", a to za situace, kdy následně rozhodl o podaném odvolání bez jednání. Na podporu této své argumentace poukazuje stěžovatelka na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 528/03. V další části ústavní stížnosti rekapituluje stěžovatelka jak skutkovou stránku projednávané věci, tak i dosavadní průběh pravomocně skončeného řízení. Odvolacímu soudu stěžovatelka zejména vytýká, že se vůbec nezabýval tím, zda vedlejší účastník (v dřívějším řízení v postavení oprávněného) svým procesním postupem projevil "patřičnou pečlivost a opatrnost" v řízení o výkonu rozhodnutí. Podle názoru stěžovatelky pochybil oprávněný právě tím, že ji dopisem ze dne 11. 2. 2006 vyzval k zaplacení nákladů výkonu rozhodnutí "k jeho rukám", ačkoli byl takový postup nesprávný. Stěžovatelka si tuto skutečnost musela nejprve ověřit konzultací se svou advokátkou a vynaložila tak určité finanční prostředky, které jí měly být, podle mínění stěžovatelky, soudem přiznány formou náhrady nákladů řízení. II. Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 6. 2006 č. j. 39 E 781/2005-14, ve věci výkonu rozhodnutí vedlejšího účastníka jako oprávněného proti stěžovatelce jako povinné o částku 5 650,- Kč s příslušenstvím, rozhodl tak, že pod bodem I. výroku usnesení výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nařízený usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 12. 2005 č. j. 39 E 781/2005-5 zastavil ohledně jistiny ve výši 5 650,- Kč a pod bodem II. rozhodnutí vedlejšímu účastníkovi uložil uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 3 650,- Kč. V odůvodnění označený soud uvedl, že dne 21. 3. 2006 podala stěžovatelka návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, neboť vymáhanou částku povinnému uhradila dne 30. 11. 2005 poštovní poukázkou. Stěžovatelka dále uhradila vykonavateli náhradu nákladů tohoto výkonu rozhodnutí. Soud prvního stupně zdůraznil, že pokud dlužná částka byla stěžovatelkou v den podání návrhu na výkon rozhodnutí vedlejším účastníkem zcela uhrazena, předmětná pohledávka zcela zanikla. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud podle úspěchu účastníků ve věci (ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal stěžovatelce náhradu nákladů za právní zastoupení a za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč, neboť povinný "nedodržel potřebnou míru pečlivosti, když výkon rozhodnutí nezastavil, ačkoli předmětná pohledávka již byla zaplacena". Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 10. 2006 č. j. 23 Co 414/2006-26 k odvolání vedlejšího účastníka rozhodl tak, že pod bodem I. výroku změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. v tom směru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů částečného zastavení výkonu rozhodnutí, a pod bodem II. výroku uložil stěžovatelce uhradit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 450,- Kč. Odvolací soud ve vztahu k odvoláním napadenému výroku o nákladech řízení usnesení soudu prvního stupně konstatoval, že soud zastavil výkon rozhodnutí ohledně jistiny (tedy jen částečně), přičemž vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech zastavení řízení částku 3 650,- Kč. Odvolací soud přihlédl k námitce oprávněného, že není pravdou, že stěžovatelka zaplatila ve lhůtě splatnosti pohledávky, neboť v tento den předmětnou částku pouze poukázala formou poštovní poukázky na účet vedlejšího účastníka, přičemž však stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi neuhradila náklady výkonu rozhodnutí, i když ji k tomu písemně vyzval právě z toho důvodu, aby mohl být podán návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud konstatoval, že pokud stěžovatelka poukázala dlužnou částku vedlejšímu účastníkovi až dne 30. 11. 2005, nemohla být předmětná pohledávka s ohledem na ustanovení §567 odst. 2 občanského zákoníku téhož dne splněna, ale k úhradě došlo až jejím převzetím vedlejším účastníkem. Proto považoval odvolací soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 30. 11. 2005 podaný vedlejším účastníkem za důvodný. Oprávněný má právo i na náhradu nákladů výkonu rozhodnutí, které byly soudem prvního stupně správně vypočteny a stěžovatelka s jejich výší souhlasila, neboť při soupisu movitých věcí tuto částku složila do rukou vykonavatele Okresního soudu v Pardubicích. Závěrem odvolací soud zdůraznil, že z žádného ustanovení občanského soudního řádu či jiného právního předpisu nevyplývá povinnost oprávněného podat návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí a že v případě nesplnění takové povinnosti by pro oprávněného plynula sankce v podobě uložení povinnosti nahradit náklady řízení povinnému. Podle názoru odvolacího soudu vedlejší účastník neporušil žádnou povinnost podat návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí za situace, v níž disponoval rozhodnutím soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, v němž mu kromě dlužné částky bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které mu stěžovatelka uhradila až v průběhu nařízeného výkonu rozhodnutí. Proto podle přesvědčení odvolacího soudu není možné stěžovatelce přiznat právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí, neboť vedlejšímu účastníkovi nelze vytknout procesní zavinění při vedení exekuce. Toto zavinění nelze spatřovat ani v nepodání návrhu na částečné zastavení výkonu rozhodnutí před uhrazením soudem přiznaných nákladů výkonu rozhodnutí. III. Po zvážení námitek stěžovatelky a obsahu napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že nedoručením odvolání vedlejšího účastníka stěžovatelce a nenařízením soudního jednání k projednávání odvolání nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Důvod k zásahu Ústavního soudu je dán např. tehdy, jestliže obecné soudy při interpretaci norem jednoduchého práva postupují svévolně (např. nerespektováním kogentní normy) anebo jejich interpretace je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), kteréžto postupy zakládají dotčení na základních právech a svobodách (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u. ÚS, sv. 15, str. 17; nález sp. zn. III. ÚS 607/04, dostupný na http://www.nalus.usoud.cz). Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 259/05, dostupný na http://www.nalus.usoud.cz). Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. V posuzovaném případě však Ústavní soud žádný z těchto předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že obecné soudy nepostupovaly v řízení tak, aby zajistily oběma stranám rovnost zbraní, tedy aby měli jak oprávněný tak i povinná stejná procesní práva, přičemž v podstatě namítá nesprávnou interpretaci ustanovení §210 odst. 1 a §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Podle ustanovení §210 odst. 1 o. s. ř., "nejde-li o případy uvedené v §208 nebo v §209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům". V ustálené soudní praxi je toto ustanovení vykládáno s použitím argumentu a contrario tak, že v případech, kdy odvolání směřuje toliko do výroku o nákladech řízení (který není výrokem "ve věci samé"), nemusí být stejnopis odvolání ostatním účastníkům doručován. Stejný výklad zastává také odborná literatura (viz Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1106). Podle ustanovení §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., "jednání není třeba nařizovat, jestliže ... odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné vykonatelnosti". Ústavní soud se již dříve ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 310/05 (nález dostupný na http://www.nalus.usoud.cz) zabýval návrhem na zrušení ustanovení §210 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "ve věci samé", a ustanovení §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve slovech "odvolání se týká toliko nákladů řízení". Uvedený návrh však Ústavní soud neshledal důvodným. Aniž Ústavní soud v souladu se svou judikaturou přistoupil ke zrušení citovaných ustanovení, usměrnil interpretaci těchto ustanovení ústavně konformním způsobem; dotčená ustanovení občanského soudního řádu mohou být v každém jednotlivém občanskoprávním procesu interpretována způsobem, který nezkrátí ústavní procesní práva účastníků sporu. Je skutečností, že ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 202/03 a IV. ÚS 310/05 (dostupné na http://www.nalus.usoud.cz), Ústavní soud vyslovil, že interpretace ustanovení §210 odst. 1 a §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nesmí být formalistická, tedy neplatí obecně, že ve všech případech podaného odvolání proti výrokům o nákladech řízení nemusí být odvolání ostatním účastníkům doručováno a že o podaném odvolání není nikdy zapotřebí nařizovat jednání. Ústavní soud v těchto nálezech vyslovil, že takový postup obecných soudů v některých případech porušuje ústavně chráněné právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a ústavně chráněný princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny. V těchto nálezech je však zřetelně konstatováno, že k takovému porušení ústavních práv došlo za určitých konkrétních skutkových okolností, vážících se k daným případům. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 310/05 se výslovně uvádí, že obecný soud v každém jednotlivém případě "s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci" musí uvážit vhodnost a účelnost doručení stejnopisu odvolání ostatním účastníkům řízení a vhodnost a účelnost nařízení jednání k projednání odvolání. V nálezu sp. zn. III. ÚS 639/06 Ústavní soud připomíná, že z principu rovnosti účastníků v kontradiktorním soudním řízení, resp. z principu rovnosti zbraní vyplývá, že za situace, kdy dosavadní vývoj sporu, povaha napadeného rozhodnutí a argumenty uváděné v odvolání naznačují, že eventuální vyjádření účastníků k podanému odvolání mohou ovlivnit druhoinstanční rozhodnutí, je soud povinen doručit odvolání podané do výroku o nákladech řízení ostatním účastníkům, aby měli stejnou možnost k uplatnění svých práv, avšak v posuzovaném případě Ústavní soud žádný z těchto předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Ústavní princip rovnosti stran, resp. princip "rovnosti zbraní" podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy není porušen ve všech případech, kdy za použití ustanovení §210 odst. 1 o. s. ř. soud nedoručí stejnopis odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení ostatním účastníkům řízení. K porušení tohoto ústavního principu nedochází ani ve všech těch případech, kdy s použitím ustanovení §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud nenařídí k projednání odvolání jednání. Při zvažování toho, zda stejnopis odvolání je třeba doručovat ostatním účastníkům řízení a zda má být nařízeno jednání, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Jestliže z předchozího průběhu řízení a z podaného odvolání je notoricky zřejmé, že případné vyjádření protistrany by s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci nemohlo nijak přispět k objasnění věci a k rozhodování odvolacího soudu, není zapotřebí trvat na doručení stejnopisu odvolání ostatním účastníkům a na nařízení jednání odvolacího soudu. Tak je tomu např. za situace, kdy účastník v dosavadním průběhu řízení nijak nezpochybnil ani skutkový základ, ani právní závěry, z nichž se vychází při stanovení náhrady nákladů řízení. V nynější věci skutkové okolnosti případu nejsou analogické těm, o nichž bylo rozhodováno v nálezech sp. zn. III. ÚS 202/03 a IV. ÚS 310/05. K částečnému zastavení řízení soudem prvního stupně tu došlo proto, že obecný soud s ohledem na tvrzení stěžovatelky o zaplacení jistiny výkon rozhodnutí částečně zastavil, přičemž pominul, že vedlejšímu účastníkovi soudem přiznané náklady výkonu rozhodnutí stěžovatelka uhradila až téměř tři měsíce po svém návrhu "na zastavení výkonu rozhodnutí" a téměř šest měsíců po důvodném podání návrhu vedlejším účastníkem na nařízení výkonu rozhodnutí, neboť ani k zaplacení jistiny stěžovatelkou nedošlo řádně a včas (§559 občanského zákoníku). Za této situace odvolací soud správně usoudil, že vinu za částečné zastavení výkonu rozhodnutí z procesního hlediska nelze v žádném ohledu přičíst oprávněnému a právo na náhradu nákladů částečného zastavení výkonu rozhodnutí proto nelze přiznat stěžovatelce. Závěr odvolacího soudu ohledně toho, že v jednání oprávněného odvolací soud neshledal procesní zavinění na částečném zastavení výkonu rozhodnutí, je korektní a z něj vyplývající výrok o náhradě nákladů řízení pokládá Ústavní soud za správný a za náležitě odůvodněný. Ostatně stěžovatelka v podané ústavní stížnosti ani neuvádí, jakým způsobem by se potencionálně na výsledku sporu mělo projevit to, že by jí soudem byl doručen stejnopis odvolání podaného protistranou, resp. že by odvolací soud nařídil ve věci jednání, tj. jaké relevantní argumenty by chtěla před odvolacím soudem uplatnit ohledně procesního zavinění vedoucího k částečnému zastavení řízení a jak by tím chtěla ovlivnit výrok o nákladech řízení ve svůj prospěch. Námitky nyní uváděné v ústavní stížnosti totiž byly vyvráceny již odvolacím soudem. Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Pouze obiter dictum chce Ústavní soud připomenout zásadu, vyslovenou např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 679/05, že totiž i v těch případech, kdy je shledáno porušení norem obyčejného práva (což ovšem v nyní projednávaném případě shledáno nebylo), Ústavní soud zvažuje míru relevance pochybení, vytýkaného ústavní stížností, pro celkovou správnost napadeného rozhodnutí. Soudní řízení, v jehož průběhu mělo údajně dojít k namítanému pochybení, je třeba pojímat jako celek (in globo). Řečeno poněkud jiným způsobem, ne vždy musí každý procesní nedostatek vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny (obdobně kupř. sp. zn. IV. ÚS 583/99, IV. ÚS 259/2000, III. ÚS 639/02, III. ÚS 474/04). Napadené rozhodnutí může v intencích kautel spravedlivého procesu někdy obstát navzdory tomu, že došlo k málo významnému porušení procesního práva. Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2007 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:3.US.431.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 431/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 12. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 2. 2007
Datum zpřístupnění 7. 1. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §567 odst.2, §559
  • 99/1963 Sb., §150, §269 odst.1, §271, §142 odst.1, §210 odst.1, §214 odst.2 písm.e
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstřík náklady řízení
procesní postup
náklady řízení
výkon rozhodnutí
řízení/zastavení
opravný prostředek - řádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-431-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 57297
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-09