ECLI:CZ:US:2007:3.US.703.06.1
sp. zn. III. ÚS 703/06
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 22. listopadu 2007 sp. zn. III. ÚS 703/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Podskalský a Ortner, spol. s r. o., se sídlem ve Strakonicích, ul. 5. května 149, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006 č. j. 29 Co 28/2006-89, jímž byl v neprospěch stěžovatelky jako žalované k odvolání žalobkyně změněn rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba vůči stěžovatelce zamítnuta.
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006 č. j. 29 Co 28/2006-89 se zrušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud pro porušení čl. 11 odst. 1 a "čl. 36 a násl." Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označený rozsudek, kterým Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně M. P. - AVANTI (dále jen "vedlejší účastnice") změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 6. 2005 č. j. 7 C 29/2005-63 a uložil žalované stěžovatelce povinnost zaplatit částku 44 541 Kč s příslušenstvím.
Soud prvního stupně žalobu zamítl na základě úsudku, že žalobou uplatněný nárok vedlejší účastnice na doplatek kupní ceny zanikl jednostranným započtením stěžovatelčiny pohledávky z titulu náhrady škody (§580 občanského zákoníku).
Měnící (stížností napadené) rozhodnutí založil odvolací soud na názoru vycházejícím z ustanovení §440 odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a 437 obchodního zákoníku, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Odvolání odvolací soud projednal věcně proto, že nepřisvědčil stěžovatelce v námitce opožděnosti jeho podání; vypořádal se s ní konstatováním, že "odvolání bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno do vlastních rukou dne 18. října 2005 (viz zpráva pošty na č. l. 81 spisu)", přičemž "odvolání žalobkyně bylo soudu doručeno dne 2. listopadu 2005, tj. včas (§204 odst. 1 občanského soudního řádu)".
Ústavní stížnost je důvodná.
Ze soudního spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni vedlejší účastnice advokátce Mgr. J. S. doručován na adresu "Strojírenská 260, 155 00 Praha 5" s poznámkou, že adresát nebyl zastižen, a písemnost byla dne 12. 8. 2005 uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb; po uplynutí úložní lhůty byla zásilka vrácena soudu (vrácená zásilka obsahuje též sdělení, že se adresát odstěhoval bez udání adresy). Soud vedlejší účastnici vyzval k označení "nové" adresy zástupkyně, neboť "i v seznamu advokátů České advokátní komory je dosud uvedena původní adresa". Na ně reagovala sama Mgr. J. S. zprávou, že "zrušila dosavadní kancelář" a nová adresa jejího sídla (advokátní kanceláře) je "Nedašovská 344/8, 155 21 Praha 5 - Zličín". Na tuto adresu byl rozsudek soudu prvního stupně doručován znovu a dne 18. 10. 2005 (dle sdělení pošty) jej zástupkyně vedlejší účastnice "osobně převzala" (od tohoto dne soudy počítaly běh lhůty k odvolání).
Protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu dovozovala stěžovatelka jednak z toho, že "krajský soud jako soud odvolací projednával odvolání vedlejší účastnice ..., které bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k odvolání", jednak z "příliš striktního a formálního výkladu" ustanovení §440 odst. 2 obchodního zákoníku, jenž podle jejího názoru nerespektuje zásady poctivého obchodního styku.
Ve vyjádření k ústavní stížnosti dal odvolací soud najevo, že své rozhodnutí pokládá za věcně správné; "v daném případě se nejednalo o rozhodnutí překvapivé a postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení práva žalovaného domáhat se soudní ochrany ve smyslu práva na řádný proces dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny". Výtkou stěžovatelky z projednání odvolání podaného opožděně se odvolací soud ve svém podání nezabýval, ačkoli byl k replice žádostí Ústavního soudu o vyjádření výslovně veden.
Ze sdělení České advokátní komory se podává, že "ke změně sídla z adresy Strojírenská 260, 155 00 Praha 5" na "v současné době evidované sídlo advokátní kanceláře na adrese Nedašovská 344/8, 155 21 Praha 5 - Zličín" došlo dne 5. 4. 2006 na základě oznámení ze dne 31. 3. 2006 doručeného České advokátní komoře dne 4. 4. 2006 (§4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; čl. 45 a násl. organizačního řádu České advokátní komory).
Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k ústavní stížnosti sdělila, že její zástupkyně "využila možnost danou ustanovením §48 odst. 1 občanského soudního řádu a opakovaně sdělovala soudu prvního stupně novou adresu pro doručování písemností". Podle tohoto sdělení "ve spise 7 C 29/2005 byl a stále musí být" záznam pracovnice kanceláře 7 C Okresního soudu Praha-západ o její žádosti "z června 2005", aby jí bylo doručováno "na novou adresu". Ustanovení §48 odst. 1 občanského soudního řádu podle jejího názoru "nijak nevymezuje způsob nebo formu tohoto sdělení", přičemž v září 2005 v uvedené soudní kanceláři "urgovala vyhotovení a zaslání rozsudku, a současně upozornila na dříve sdělenou a ve spisu uloženou doručovací adresu"; "novou adresu navíc potvrdila písemně, což se stalo podáním do podatelny soudu dne 11. 10. 2005".
Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků od jednání upustil (§44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
Posledně uvedené vystupuje do popředí, jestliže se námitky stěžovatelky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se jí nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), což činí především tvrzením, že odvolací soud v rozporu s procesními pravidly projednal odvolání vedlejší účastnice, jež bylo podáno opožděně.
Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že ústavněprávní kontext se nemůže projevit jinak, než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. nepředstavuje-li tím výklad extrémní, resp. excesivní. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (§157 odst. 2 občanského soudního řádu).
Tomu logicky odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1998 sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 120, str. 177 a násl., nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109, str. 213 a násl., nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 654/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 27, str. 255 a násl., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003 sp. zn. 32 Odo 210/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, sv. 26, pod č. C 1969, usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2005 sp. zn. 22 Cdo 943/2005, uveřejněné tamtéž, roč. 2006, sešit č. 33, pod č. C 3716).
K takové situaci v posuzované věci - v řízení před odvolacím soudem - došlo.
Jestliže advokát nepožádá soud o předání písemnosti k doručení na jinou adresu v České republice, kterou sdělil soudu, písemnost určenou advokátu soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho sídla zapsaného v seznamu advokátů (§48 odst. 1 občanského soudního řádu, viz též §13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Není-li na adrese uvedené v §48 odst. 1 občanského soudního řádu zastižen advokát nebo osoba, která by byla oprávněna podle ustanovení §48 odst. 2 občanského soudního řádu za něj písemnost určenou advokátu přijmout, doručující orgán písemnost uloží (§48 odst. 3 občanského soudního řádu). Není-li uložená písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§50c odst. 4 občanského soudního řádu).
Řádně provedené uložení nemůže být v případě doručování advokátu prohlášeno za neúčinné (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 248; Winterová, A. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2005, s. 98). Jestliže je zásilka doručována na adresu sídla advokáta, není ani rozhodné, že doručující orgán zjistil, že se adresát odstěhoval, resp. že není v místě doručení znám (§50a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu).
Neúčinným by mohlo být doručení advokátu jen tehdy, pokud by vedlejší účastnice prokázala, že její zástupkyně o doručování "na jinou adresu v České republice" než jejího sídla zapsaného v seznamu advokátů (§48 odst. 1 občanského soudního řádu) soud požádala. Je však zřejmé, že takovou žádostí nemůže být sdělení o jiné adrese učiněné poté, co nastala fikce doručení (viz zpráva zástupkyně vedlejší účastnice o "nové adrese" výše), přičemž jiná sdělení ve smyslu §48 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (jmenovitě o skutečnostech, uváděných ve vyjádření k ústavní stížnosti) vedlejší účastnice (její zástupkyně) v odvolacím řízení netvrdila.
Právě v této souvislosti je nepřehlédnutelné, že odvolací soud nereagoval na námitky stěžovatelky obsažené ve vyjádření k odvolání vedlejší účastnice, že odvolání bylo podáno opožděně, opřené o tvrzení rozhodného sídla její zástupkyně (na adresu kterého bylo prvotně doručováno) a o "důsledcích spojených s nepřevzetím písemnosti", doprovázené návrhem, aby odvolací soud "dotazem u České advokátní komory" ověřil sídlo advokátky odvolatelky.
Pouhé konstatování odvolacího soudu o "doručení do vlastních rukou dne 18. října 2005", podpořené "zprávou pošty na č. l. 81 spisu", zcela míjí prostor, jenž byl pro posouzení zde rozhodné otázky (právních účinků předchozího doručování) rozhodný.
Vzhledem ke zjevně uplatněnému (nesprávnému) právnímu názoru se odvolací soud nijak nevypořádal ani s důkazním návrhem k tvrzení o sídlu zástupkyně vedlejší účastnice, respektive s předloženým internetovým výpisem ze seznamu advokátů [k procesní situaci tzv. opomenutých důkazů srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)].
Přitom podle ustanovení §218a občanského soudního řádu platí, že nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu o odmítnutí odvolání, ačkoliv bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
Porušení povinnosti rozhodnutí náležitě odůvodnit a vypořádat se podstatnými námitkami účastníka řízení (viz výše) je v dané situaci natolik zřejmé, že - ač situováno primárně do roviny zákonnosti - nabývá tím i rozměr ústavněprávní, jehož obecné rysy byly shora vyloženy.
Ústavní soud tudíž nemohl dospět k jinému závěru, než že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo skutečně zasaženo do stěžovatelčina ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Přitom platí, že nezabýval-li se odvolací soud okolnostmi "využití možnosti dané ustanovením §48 odst. 1 občanského soudního řádu", jež podrobně popsala vedlejší účastnice ve vyjádření k ústavní stížnosti, resp. vzhledem k nesprávnému právnímu názoru pro to ani neotevřel prostor, nemohl tak učinit ani Ústavní soud [k tomu srov. nález sp. zn. III. ÚS 359/96 ze dne 10. 7. 1997 (N 95/8 SbNU 367) a nepublikované usnesení sp. zn. I. ÚS 650/99]; jimi se bude zapotřebí zabývat v dalším stadiu řízení.
Na tomto základě Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006 č. j. 29 Co 28/2006-89 zrušil (§82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).