ECLI:CZ:US:2007:4.US.461.07.1
sp. zn. IV. ÚS 461/07
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 14. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 461/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. D. proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 183/2005-41, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli pouze náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.
I. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 183/2005-41 bylo nerespektováním článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno základní právo stěžovatele garantované článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Tento výrok se proto ruší.
Odůvodnění:
1. Ve své včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze s odůvodněním, že jím nebyl respektován článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž bylo dotčeno jeho základní právo garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.
2. Z podané ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 183/2005 zjistil Ústavní soud, že předmětná ústavní stížnost se jak po obsahové a argumentační stránce, tak pokud jde o okruh účastníků řízení a osobu právního zástupce stěžovatele shoduje se stěžovatelovými návrhy, o nichž Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. II. ÚS 456/07 ze dne 20. 9. 2007 (N 146/46 SbNU 435), nálezem sp. zn. I. ÚS 460/07 ze dne 10. 7. 2007 (N 109/46 SbNU 3), nálezem sp. zn. I. ÚS 462/07 ze dne 7. 6. 2007 (N 94/45 SbNU 343), nálezem sp. zn. II. ÚS 459/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 123/46 SbNU 163), nálezem sp. zn. III. ÚS 458/07 ze dne 2. 8. 2007 (N 120/46 SbNU 133), nálezem sp. zn. II. ÚS 605/07 ze dne 26. 7. 2007 (N 118/46 SbNU 117) a nálezem sp. zn. IV. ÚS 607/07 ze dne 16. 10. 2007 (N 163/47 SbNU 161). Ústavní soud proto považuje za nadbytečné reprodukovat skutkové a právní okolnosti projednávané věci.
3. Protože od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci a protože účastníci s tímto postupem souhlasili, Ústavní soud od konání ústního jednání ve věci podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, upustil.
4. Ústavní stížnost byla shledána opodstatněnou.
5. Stran důvodů, pro které Ústavní soud vyhověl stěžovatelovu návrhu žádajícímu kasaci v záhlaví označeného výroku rozhodnutí obecného soudu, odkazuje Ústavní soud na výše uvedené nálezy, neboť nemá, proč by se od právního posouzení v nich obsaženého odchyloval, a to jednak proto, že nenalezl žádné okolnosti, které by projednávanou věc odlišovaly od procesního postupu posuzovaného ve výše zmiňovaných nálezech a opodstatňovaly tak zaujetí jiného právního názoru, a jednak (především) proto, že dříve traktované závěry necítí potřebu, maje je za správné, jakkoli korigovat.
6. Pokud Městský soud v Praze v samostatně vedeném řízení nepřiznal stěžovateli za provedené úkony vyžadující právní pomoc žádnou náhradu nákladů zastoupení s odůvodněním, že stěžovateli již byly náklady uhrazeny v jiném řízení, vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (článek 2 odst. 2 Listiny), neboť použil argument v zákoně (§60 soudního řádu správního) neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu. Soud tedy nerespektováním článku 2 odst. 2 Listiny zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny.
7. Z výše vyložených důvodů shledal Ústavní soud podanou ústavní stížnost důvodnou a výrok II. napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zrušil podle ustanovení §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.