ECLI:CZ:US:2007:4.US.797.07.1
sp. zn. IV. ÚS 797/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2007 o ústavní stížnosti I. M., proti usnesením Krajského soudu Ostrava, č.j. 42 Co 62/2007-55 a 42 Co 44/2007-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27.3.2007 v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem nebyl.
Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z nich je zřejmé, že informaci o povinném zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje, ačkoli byl opakovaně poučen o této obligatorní náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně připomenutí, že neodstranění této vady ústavní stížnosti je důvodem pro její odmítnutí (kupř. III.ÚS 331/05, III.ÚS 557/05, III.ÚS 502/06, IV.ÚS 660/06, IV.ÚS 714/06, IV.ÚS 785/06).
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Podobně koneckonců Ústavní soud postupoval i ve stěžovatelem zahájeném řízení IV. ÚS 495/07.
Pro nedostatek řádného zastoupení stěžovatele nezbylo, než jeho návrh jako vadný odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj