ECLI:CZ:US:2008:1.US.1348.08.1
sp. zn. I. ÚS 1348/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Praha 6, Španielova 1267, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, čj. 14 To 144/2008 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 2. 2008, čj. 1 Nt 753/2008 - 7, o jeho vzetí do vazby podle §68 odst. 1 z důvodů §67 písm. a), b), c) tr. řádu, a znovu rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel označil toto rozhodnutí za chybné, protože zmíněný krajský soud měl, po zrušení usnesení okresního soudu, stěžovatele propustit z vazby na svobodu. Pokud tak neučinil, porušil principy spravedlivého procesu, zakotvené v čl. 36 odst. 1, 5, čl. 37 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů se podává, že shora označeným usnesením Okresního soudu v Berouně byl stěžovatel vzat do vazby podle §68 odst. 1, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Vazba započala dne 20. 2. 2008. Stěžovatel je stíhán pro trestné činy loupeže podle §234 odst. 1, krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona.
Krajský soud v Praze, po stížnosti stěžovatele, shora uvedené usnesení okresního soudu zrušil, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, a znovu rozhodl, že se stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu s tím, že vazba započala dne 20. 2. 2008. V odůvodnění usnesení zmíněný soud mj. konstatoval, že shledal důvodnou obavu, že při ponechání na svobodě bude stěžovatel opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, protože byl již v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a nyní stíhané trestné činnosti se dopustil ve lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu trestu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížností namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces, které spatřuje v tom, že krajský soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o jeho vzetí do vazby a vydal nové rozhodnutí, jímž vzal stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c), tedy z obavy, že stěžovatel bude pokračovat v trestné činnosti. Podle názoru stěžovatele tak byla o 19 dnů "nastavena" 24hodinová lhůta ke vzetí do vazby.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelova námitka směřuje výlučně proti procesnímu postupu soudu druhého stupně.
Z pohledu trestního práva procesního na posouzení předmětné věci dopadají ustanovení §149 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého stížnostní soud rozhodl, a dále ustanovení §149 odst. 3 tr. ř., znějící: "Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních...omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část." Soud druhého stupně shledal napadené usnesení o vzetí stěžovatele do vazby vadné pouze v části, v níž soud prvního stupně rozhodl, že stěžovatele bere do vazby též z důvodů ustanovení §67 písm. a) a b) tr. ř., neboť podle jeho závěrů bylo opodstatněno vzetí stěžovatele do vazby pouze z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) tr. ř. Aplikace jednotlivých ustanovení §67 tr. ř. jsou oddělitelnými částmi výroku rozhodnutí o vazbě, a proto byl na místě postup podle ustanovení §149 odst. 3 tr. ř. Tím, že druhostupňový soud takto nepostupoval, zatížil své rozhodnutí chybou, která však podle názoru Ústavního soudu, při materiálním pohledu na právo, neměla za následek zásah do ústavní roviny ochrany práv stěžovatele.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že v řízení o ústavní stížnosti je jeho úkolem pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen, a není tedy zásadně povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; může tak činit toliko tehdy, jestliže nesprávná aplikace tohoto práva má za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K tomuto následku však v posuzované věci nedošlo. Vazební důvod ve smyslu ustanovení §67 písm. c) tr. ř. byl u stěžovatele dán jak v době rozhodování soudu prvního stupně, tak v čase rozhodování soudu stížnostního (jeho neexistenci stěžovatel ani nenamítá), lhůta stanovená v ustanovení §69 odst. 5 tr. ř. byla při rozhodnutí soudu prvního stupně dodržena a rozhodování stížnostního soudu o opravném prostředku stěžovatele nemá na běh této lhůty žádný vliv.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že nedošlo k porušení základních práv, jejichž ochrany se stěžovatel dovolává, ani k porušení jiných jeho ústavně garantovaných práv či svobod a jeho ingerence do rozhodovací činnosti obecných soudů tedy v posuzované věci není na místě. Tím jsou naplněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro odmítnutí ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu