ECLI:CZ:US:2008:1.US.2369.07.1
sp. zn. I. ÚS 2369/07
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 27. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 2369/07 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. C. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 7. 2003 č. j. 51 C 351/2003-18, kterým byl stěžovateli ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2003 č. j. 51 C 351/2003-24, kterým bylo v předmětném řízení rozhodnuto ve věci samé a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci soudem stanovenou částku a náklady řízení.
Výrok
I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 7. 2003 č. j. 51 C 351/2003-18 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2003 č. j. 51 C 351/2003-24 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Obě rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci řízení o zaplacení 85 695 Kč. Usnesením ze dne 15. 7. 2003 zmíněný obvodní soud stěžovateli (žalovanému v řízení před obecnými soudy) ustanovil opatrovníka a rozsudkem ze dne 26. 8. 2003 mu uložil povinnost zaplatit žalobci GE Capital Leasing, a. s., částku 55 595 Kč.
V ústavní stížnosti uvedl, že poté, co Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "obvodní soud") nemohl stěžovateli doručit platební rozkaz, ustanovil mu opatrovníka z řad soudních čekatelů a rozhodl shora označeným rozsudkem. Následně, na návrh žalobce, vydal usnesení o nařízení exekuce. Stěžovatel se poté prostřednictvím svého právního zástupce dozvěděl u obvodního soudu dne 14. 8. 2007 o existenci skončeného řízení ve věci sp. zn. 51 C 351/2003 a probíhajícím exekučním řízení a tím i o existenci rozsudku ve věci samé ze dne 26. 8. 2003 a usnesení téhož soudu o ustanovení opatrovníka vydaném pod č. j. 51 C 351/2003-18. Stěžovateli ani jeho právnímu zástupci nebylo žádné z napadených rozhodnutí doručeno. Protože obě rozhodnutí jsou již několik let v právní moci, považuje stěžovatel za jediný efektivní prostředek obrany podání ústavní stížnosti. Tu považuje za podanou v šedesátidenní zákonné lhůtě, protože se o existenci napadených rozhodnutí dozvěděl až 14. srpna 2007.
Postupem obvodního soudu tak bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ustanovení opatrovníka stěžovateli jako osobě neznámého pobytu bylo předčasným a zcela formálním úkonem, neboť k němu došlo na základě svévolné a protiústavní aplikace §29 odst. 3 občanského soudního řádu, protože obecný soud nesplnil svou "vyhlédací zákonnou povinnost". Opatrovníkem byla ustanovena justiční čekatelka Městského soudu v Praze, což je v rozporu s ústavními zásadami, které mají být ustanovením opatrovníka naplněny. Postup obvodního soudu, kterým toleroval nečinnost opatrovníka, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka řízení na spravedlivý proces.
Stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu v obdobných věcech a zdůraznil, že ustanovení opatrovníka musí předcházet potřebné šetření, zda jsou dány podmínky podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu. Obvodní soud měl podle názoru stěžovatele provést bližší šetření za účelem zjištění jeho pobytu. Na podporu svého názoru poukázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nálezy sp. zn. IV. ÚS 273/05 ze dne 11. 1. 2007 (N 7/44 SbNU 73), II. ÚS 171/06 ze dne 5. 10. 2006 (N 182/43 SbNU 81), I. ÚS 264/06 ze dne 8. 11. 2006 (N 207/43 SbNU 315), II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), IV. ÚS 811/05 ze dne 9. 5. 2006 (N 98/41 SbNU 279), II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731) a I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), kde bylo opakovaně zdůrazněno, že i nepřítomnému účastníkovi musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Takováto ochrana však není poskytnuta za situace, kdy soudem ustanovený opatrovník plní pouze funkci adresáta soudních písemností.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyla napadená rozhodnutí stěžovateli ani jeho zástupci nikdy doručena. Na základě této skutečnosti považuje Ústavní soud ústavní stížnost za přípustnou a lhůtu k jejímu podání odvozuje ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětných rozhodnutí dověděl, tedy od 14. 8. 2007. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 11. 9. 2007, takže lhůta k podání ústavní stížnosti byla stěžovatelem dodržena. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na nález se stejnými závěry o posouzení včasnosti ústavní stížnosti, zejména sp. zn. I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3).
Z obsahu spisu sp. zn. 51 C 351/2003 Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo zjištěno, že žalobní návrh, spolu s platebním rozkazem a žádostí o vyjádření, byl stěžovateli doručován dvakrát. Poprvé jej pošta vrátila dne 27. 8. 2002 se sdělením, že adresát si zásilku v úložní době nevyzvedl, podruhé dne 18. 10. 2002 s tím, že se adresát odstěhoval. Poté soud učinil dotaz na evidenci obyvatel - centrální registr a ústřední evidenci vězňů, kde stěžovatel nebyl nalezen. Vzhledem k tomu, že nové místo pobytu stěžovatele nebylo zjištěno, soud usnesením ze dne 3. 4. 2003 zrušil platební rozkaz. Žalovanému stěžovateli ustanovil usnesením ze dne 15. 7. 2003 č. j. 51 C 351/2003-18, vydaným podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu, z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka, Mgr. R. V., justiční čekatelku Městského soudu v Praze. Poté rozsudkem ze dne 26. 8. 2003 č. j. 51 C 351/2003-24 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 55 695 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.
Ústavní soud konstatuje, že předmětná věc je v podstatě ve všech základních aspektech totožná s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303), jak již bylo poukázáno výše. I když postup soudu při zjišťování pobytu účastníka řízení není v žádném právním předpise konkrétně stanoven, z článků 36 až 38 Listiny jednoznačně vyplývá právo každého účastníka řízení na soudní ochranu, jejíž nedílnou součástí je i právo osobně se účastnit řízení v jeho věci. Tato základní práva pak konkretizuje svými ustanoveními občanský soudní řád, který již v ustanovení §1 požaduje spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků. To dále vyplývá i z ustanovení §29 odst. 3 i z řady dalších ustanovení téhož zákona. Obvodní soud pochybil, pokud se spokojil pouze se zprávou pošty o odstěhování stěžovatele a zprávou z centrální evidence obyvatel, aniž by vyvinul další snahu zjistit pobyt stěžovatele.
Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecným soudem měla za následek porušení základních práv a svobod. V bližším Ústavní soud z důvodu procesní ekonomie odkazuje na již uvedený nález sp. zn. IV. ÚS 369/06, neboť i v rozhodované věci je "svévole v postupu a rozhodování obecného soudu založena nerespektováním požadavku racionálně logicky akceptovatelného dostatečného skutkového zjištění pro možnost podřazení pod kogentní normu obsaženou v §29 odst. 3 o. s. ř., jehož rozsahový rámec stran naplnění relativně neurčitého pojmu "pobyt není znám" byl blíže konkretizován, resp. vygenerován dnes již ustálenou judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu". Postup obecného soudu "tak nebyl v souladu se zásadou vyhledávací bez důvodných pochybností". Z judikatury vyplývá, že "důvod, pro který se účastníku v intencích §29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník ustanovuje, musí být spolehlivě prokázán".
Ani v posuzované věci nebylo doloženo, že by soud učinil dostatečná zjištění ohledně pobytu stěžovatele. O šetření nebyla požádána ani policie a soud pouze vyšel z poznámky poštovního doručovatele, že se adresát odstěhoval. Ústavní soud považuje dále za nutné v souladu se svou předchozí judikaturou zdůraznit, že funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena k hájení zájmů účastníka, který se nemůže řízení účastnit. V dalším Ústavní soud opět odkazuje na již citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 369/06 i na nálezy sp. zn. II. ÚS 629/04 a IV. ÚS 412/04 ze dne 7. 12. 2005 (N 223/39 SbNU 353), které se podrobně zabývaly zmíněnou praxí obecných soudů ustanovovat opatrovníky pouze formálně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 svým postupem a shora uvedeným rozsudkem porušil základní práva stěžovatele, zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny tím, že mu neposkytl náležitou ochranu jako účastníkovi řízení před soudem, jak je uvedeno výše.
Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadená rozhodnutí obvodního soudu zrušil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Učinil tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.