infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 01.12.2008, sp. zn. I. ÚS 3269/07 [ nález / JANŮ / výz-3 ], paralelní citace: N 208/51 SbNU 593 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:1.US.3269.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Právní věta Ústavní soud nenachází důvod pro změnu své dosavadní judikatury a setrvává na právním názoru, že k ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. je možno přistoupit toliko po vyčerpání dostupných možností zjištění aktuálního pobytu účastníka řízení. Jsou-li důvody pro ustanovení opatrovníka spolehlivě dány, je nutno hledat především v řadách osob blízkých účastníkovi, jehož práva mají být v řízení chráněna. Pokud soud ustanoví opatrovníka předčasně a toliko formálně, porušuje základní práva účastníka plynoucí z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2008:1.US.3269.07.1
sp. zn. I. ÚS 3269/07 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 1. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 3269/07 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2007 č. j. 16 C 93/2005-25, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 293 162 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení, přičemž předmětný rozsudek nebyl doručen stěžovateli, ale pouze opatrovníkovi ustanovenému soudem stěžovateli z důvodu neznámého pobytu, za účasti Okresního soudu v Opavě jako účastníka řízení. Výrok I. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2007 č. j. 16 C 93/2005-25 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2007 č. j. 16 C 93/2005-25 se ruší. Odůvodnění: I. Obsah ústavní stížnosti 1. Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2007 č. j. 16 C 93/2005-25 (dále též jen "rozsudek okresního soudu") a navrhl jeho zrušení. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 (právo na spravedlivý proces), z čl. 37 odst. 3 (rovnost účastníků řízení) a z čl. 38 odst. 2 (účast v soudním řízení) Listiny základních práv a svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že o existenci napadeného rozsudku okresního soudu se dozvěděl až dne 31. 10. 2007, kdy se neformálně seznámil s obsahem usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 8. 2007 č. j. 18 Nc 302/2007-7, jímž byla nařízena exekuce na jeho majetek. Na řízení sp. zn. 16 C 93/2005 se nijak neúčastnil, nevěděl o něm a žádná písemnost mu nebyla doručena. Postupem okresního soudu byl zároveň zbaven možnosti čerpat řádné či mimořádné opravné prostředky. 3. Stěžovatel zdůrazňuje, že na adrese O., M. 9, kam se mu okresní soud pokoušel písemnost doručovat, měl trvalý pobyt do 25. 2. 2004 a následně až od 5. 9. 2007 dosud, přičemž od 25. 2. 2004 až do 4. 9. 2007, tj. v období rozhodném pro doručování okresním soudem, byl přihlášen k trvalému pobytu na adrese O., N. č. 54. Na tuto adresu se však okresní soud doručovat nepokusil. Kromě toho uvádí stěžovatel, že se v rozhodné době rovněž často pracovně zdržoval na adrese 41 H. S., W., B., Spojené království. O této adrese byla informována jeho matka, která se po celou dobu zdržovala na adrese O., M. 9, a byla se stěžovatelem v pravidelném kontaktu. 4. Pokusy okresního soudu, jak ze soudního spisu dále vyplyne, stěžovateli v průběhu řízení doručovat písemnosti proto stěžovatel považuje za zcela nedostatečné. Okresní soud podle názoru stěžovatele nevyužil vhodné postupy, kterými by zjistil místo faktického pobytu stěžovatele, a ani se nepokusil hledat opatrovníka mezi příbuznými a blízkými stěžovatele. 5. Dále stěžovatel poukazuje na významný časový rozdíl mezi ustanovením opatrovníka dne 12. 10. 2005 a rozhodnutím soudu ve věci dne 26. 1. 2007, přičemž v mezidobí delším než jeden rok již nebyl učiněn žádný pokus o kontakt se stěžovatelem. 6. Následné ustanovení opatrovníka v osobě Mgr. A. H., justičního čekatele u Krajského soudu v Ostravě, mělo být ryze formálním úkonem, neboť ten ve věci nečinil žádné úkony (vyjádření či podání opravného prostředku) a bylo mu toliko doručováno. Ke své argumentaci stěžovatel poukazuje na závěry Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 351/04 [nález ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267)] a sp. zn. II. ÚS 565/03 [nález ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195)]. II. Rekapitulace řízení před obecným soudem 7. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 1 C 93/2005 dále plyne, že dne 31. 1. 2005 byla okresnímu soudu žalobkyní Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s., doručena žaloba na zaplacení 293 162 Kč s příslušenstvím spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu proti žalovanému stěžovateli. Dne 23. 6. 2005 vydal okresní soud platební rozkaz sp. zn. 24 Ro 300/2005. Ten se okresní soud pokusil spolu s návrhem opakovaně zaslat dne 27. 6. 2005 a dne 20. 7. 2005 stěžovateli na adresu O., M 9. Dne 16. 8. 2005 byl učiněn neúspěšný pokus doručit stěžovateli písemnosti soudním doručovatelem, přičemž z doručenky plyne, že "na uvedené adrese nebydlí. Je v zahraničí. Dlouhodobě.". Platební rozkaz byl poté zrušen a stěžovateli byl dne 12. 10. 2005 ustanoven jmenovaný opatrovník. Dne 26. 1. 2007 byl vyhlášen ústavní stížností napadený rozsudek, podle kterého je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni částku 293 162 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení a náklady řízení ve výši 11 730 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek byl doručen žalobkyni a opatrovníkovi a nabyl právní moci dne 16. 2. 2007. Ze spisu neplyne, že by okresní soud po ustanovení opatrovníka dne 12. 10. 2005 činil další pokusy směřující ke zjištění místa faktického pobytu stěžovatele za účelem doručování. III. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení a upuštění od ústního jednání 8. K výzvě Ústavního soudu se vyjádřil účastník řízení prostřednictvím předsedy senátu 16 C. Uvedl ve stručnosti, že ponechává zvážení všech okolností případu a jejich vyhodnocení na úvaze Ústavního soudu, neboť se u něj již nenachází předmětný spis sp. zn. 16 C 93/2005. K žádosti o vyjádření k eventualitě upuštění od ústního jednání uvedl účastník, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí (č. l. 13). 9. Vedlejší účastnice řízení Českomoravská stavební spořitelna, a. s., uvedla, že se ve smyslu §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vzdává postavení vedlejšího účastníka (č. l. 12). 10. Stěžovatel vzhledem k obsahu vyjádření účastníka řízení nepovažoval za nutné na toto vyjádření věcně reagovat a zároveň vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání (č. l. 22). 11. Vzhledem k tomu, že ve věci nejsou dány důvody pro nařízení ústního jednání a účastníci řízení s tím souhlasí, rozhodl Ústavní soud bez nařízení ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. IV. Posouzení včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 12. 2007. Stěžovateli nebyl napadený rozsudek doručen, ten se o jeho existenci dozvěděl dne 31. 10. 2007. V takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost za včasnou, neboť stanovení počátku lhůty odvíjí ode dne, kdy se stěžovatel o rozhodnutí dozvěděl [srov. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), sp. zn. II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), sp. zn. I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3), sp. zn. IV. ÚS 811/05 ze dne 9. 5. 2006 (N 98/41 SbNU 279); zvláště podrobně sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303); tato další citovaná rozhodnutí jsou přístupná v elektronické databázi http://nalus.usoud.cz] 13. Ve shodě s nálezem sp. zn. IV. ÚS 369/06 Ústavní soud konstatuje, že ve věci není jiného efektivního opravného prostředku, který měl stěžovatel k dispozici. V. Věcné posouzení 14. Ústavní stížnost je důvodná. 15. V rovině jednoduchého práva na předmětnou věc dopadá ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. Dle tohoto ustanovení, pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka mj. také účastníku, jehož pobyt není znám. 16. Znění relevantních ustanovení Listiny základních práv a svobod je následující: Ustanovení čl. 36 (1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ustanovení čl. 37 (3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Ustanovení čl. 38 (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 17. Problematika totožná s nyní posuzovanou situací stěžovatele byla v judikatuře Ústavního soudu již opakovaně řešena. Kromě již uvedených rozhodnutí srov. nálezy ve věcech sp. zn. II. ÚS 171/06 ze dne 5. 10. 2006 (N 182/43 SbNU 81), sp. zn. I. ÚS 264/06 ze dne 8. 11. 2006 (N 207/43 SbNU 315), sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171) či sp. zn. II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521). 18. V těchto rozhodnutích byla opakovaně formulována ústavně konformní interpretace a aplikace institutu opatrovníka ustanovovaného podle v §29 odst. 3 o. s. ř. Z nosných právních závěrů považuje nyní Ústavní soud za vhodné k nyní posuzované věci resumovat, že šetření, jež má předcházet ustanovení opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně důkladné a aktuální, aby mohlo být oporou pro závěr, že jsou dány důvody pro jeho ustanovení. Ustanovení opatrovníka nemůže být toliko formálním úkonem, jenž by měl pouze urychlit soudní řízení prakticky pouhým zřízením doručovacího místa. I nepřítomnému účastníkovi řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka byla vytvořena právě proto, aby hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Z těchto důvodů je třeba vhodnou osobu hledat v okruhu osob blízkých, případně jiných osob, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy zastoupeného. 19. Pokud soud vede řízení s ustanoveným opatrovníkem, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady, odnímá tím účastníkovi řízení možnost jednat před soudem, čímž porušuje (podle okolností) nejen článek 37 odst. 3 a článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale v konečném důsledku i článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu. 20. Uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc. 21. Ve vztahu k posouzení, zda byly vyčerpány prostředky ke zjištění faktického pobytu stěžovatele pro účely doručování, Ústavní soud konstatuje, že dostupné a rozumně myslitelné postupy vyčerpány nebyly. Ze spisu okresního soudu především neplyne skutečnost, že by si okresní soud adresu bydliště stěžovatele ověřoval např. dotazem na centrální evidenci obyvatel. Pokud by tak učinil, zjistil by, že od 11. 2. 2004 do 5. 9. 2007, tedy v době uskutečnění všech pokusů o doručování, byl stěžovatel hlášen na adrese O., N. 54, nikoliv na adrese uvedené v žalobě. Tuto skutečnost si Ústavní soud ověřil dotazem u Ministerstva vnitra, odboru správních činností, oddělení evidence obyvatel (č. l. 23). 22. I ze samotné doručenky pro doručení soudním doručovatelem dne 16. 8. 2005 navíc plyne, že stěžovatel na adrese nebydlí a že je dlouhodobě v zahraničí. Ze záznamu soudního doručovatele ani ze soudního spisu naopak neplyne, že by se okresní soud jakýmkoliv způsobem pokusil zjistit adresu pro doručování do zahraničí od osob bydlících na adrese O., M. 9, které ji mohly znát a podle tvrzení stěžovatele i skutečně znaly (např. matka stěžovatele L. H.). 23. Ke zvolené osobě opatrovníka Ústavní soud konstatuje, že ze spisu není patrný žádný pokus okresního soudu zajistit stěžovateli opatrovníka z osob blízkých, tedy těch, které by měly zájem na hájení práv stěžovatele, ačkoliv se tato možnost zjevně nabízela. Ustanovení justičního čekatele opatrovníkem nemusí samo o sobě vždy představovat nevhodnost takového postupu, avšak tolerance soudu k jeho naprosté nečinnosti v posuzované věci svědčí o snaze toliko formálně naplnit literu zákona, nikoliv zajistit ochranu práv stěžovatele. 24. Po ustanovení opatrovníka dne 12. 10. 2005 během následujících přibližně čtrnácti měsíců až do vydání ústavní stížností napadeného rozsudku, resp. jeho doručení opatrovníkovi, již okresní soud neučinil žádný další pokus o zjištění adresy stěžovatele. Lze konstatovat, že nejpozději v době doručování napadeného rozsudku byly nijak neověřené důvody pro ustanovení opatrovníka hrubě neaktuální a nedostatečné, i kdyby na počátku řízení byly bývaly takové důvody skutečně existovaly. Tímto postupem tak nebyl učiněn ani pokus o doručení napadeného rozsudku stěžovateli, pro případné využití řádných opravných prostředků, ačkoliv po tak dlouhé době se mohla dostupnost stěžovatele výrazně změnit. Ústavnímu soudu nezbývá než tuto laxnost okresnímu soudu důrazně vytknout. 25. Ústavní soud nenachází důvod pro změnu své dosavadní judikatury a setrvává na právním názoru, že k ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. je možno přistoupit toliko po vyčerpání dostupných možností zjištění aktuálního pobytu účastníka řízení. Jsou-li důvody pro ustanovení opatrovníka spolehlivě dány, je nutno hledat především v řadách osob blízkých účastníkovi, jehož práva mají být v řízení chráněna. Pokud soud ustanoví opatrovníka předčasně a toliko formálně, porušuje základní práva účastníka plynoucí z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 26. Ústavní soud shledal, že uvedeným postupem obecného soudu byla stěžovateli odňata možnost reálně a efektivně jednat před soudem, vyjadřovat se k důkazům a činit návrhy, přičemž v řízení nebyla respektována rovnost účastníků, v důsledku čehož byla porušena stěžovatelova základní práva plynoucí z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 27. Proto Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2007 č. j. 16 C 93/2005-25 podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:1.US.3269.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3269/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 208/51 SbNU 593
Populární název Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu
Datum rozhodnutí 1. 12. 2008
Datum vyhlášení 11. 12. 2008
Datum podání 27. 12. 2007
Datum zpřístupnění 16. 12. 2008
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Opava
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 37 odst.3, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík opatrovník
doručování
exekuce
žaloba/na plnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3269-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60724
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07