ECLI:CZ:US:2008:1.US.404.05.1
sp. zn. I. ÚS 404/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem U Továren 31, Praha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2947/2004, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 27 Co 427/2002, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 27 Co 427/2002, takto:
Po zemřelém M. P. bude v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. I. ÚS 404/05 pokračováno s dědicem M. P., jako procesním nástupcem.
Odůvodnění:
V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Z přiložené kopie úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 3.10.2006. Současně právní zástupce stěžovatele JUDr. Jiří Kroulík zaslal Ústavnímu soudu kopii usnesení Okresního soudu Praha–východ ze dne 7. 2. 2004, sp. zn. 25 D 1111/2006, Nd 177/2006, s vyznačenou doložkou právní moci na den 27. 2. 2007, ve věci projednání dědictví po zemřelém stěžovateli M. P., a to bez zanechání závěti; bylo potvrzeno, že dědictví nabyla manželka stěžovatele M. P. Advokát JUDr. Kroulík současně předložil plnou moc, jíž ho M. P. zmocnila jednat za ni o této ústavní stížnosti.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel.
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř., §7 odst. 2 obč. zák.), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, J., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha, 2003, str. 373).
V předmětném řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze 14. 8. 2001, čj. 3 C 84/99-1032, tak, že žalovanému (stěžovateli) M. P. bylo uloženo uzavřít se žalobci podle zákona č. 87/1991 Sb. dohodu o vydání jedné ideální poloviny domu čp. 389 a pozemku parc. č. 418 (o výměře 365 m2) v katastrálním území Ř., zapsaných na listu vlastnictví č. 1678 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P., jakož i jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 1351/6 (o výměře 1178 m2) v katastrálním území Ř., zapsaného na listu vlastnictví č. 4408 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P., a to B. H. v rozsahu 4/18 uvedených nemovitostí, žalobci K. U. v rozsahu 1/18 a žalobci V. H. v rozsahu 4/18 uvedených nemovitostí. Tímto rozsudkem odvolacího soudu (ve znění opravného usnesení z 31. 3. 2004, sp. zn. 27 Co 427/2002) bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům B. H. a V. H. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 8.750,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.375,- Kč. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit žalobci K. U. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 4.750,- Kč a na náhradu nákladů řízení odvolacího řízení 4.075,- Kč. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit státu do pokladny Okresního soudu Praha-východ 5.397,- Kč a do pokladny Krajského soudu v Praze 6.589,- Kč na náhradu nákladů řízení, placených státem, jakož i 300,- Kč z návrhu na zahájení řízení a 6.000,- Kč z odvolání na soudních poplatcích. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.
Ústavní soud se zabýval povahou daného hmotně právního vztahu. Dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o práva a povinnosti, jež by podle hmotného práva byly vázány na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, jeho smrtí nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde o případ, kdy účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Napadená rozhodnutí jsou přitom rozhodnutími, která jsou způsobilá podstatně zasáhnout do vlastnického práva účastníka řízení. Z povahy věci tedy plyne, že se nejedná o práva a povinnosti účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a že by bylo nutné z tohoto důvodu řízení zastavit.
Vzhledem k uvedeným okolnostem Ústavní soud podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s dědicem M. P. jako právním nástupcem zemřelého stěžovatele M. P.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu