ECLI:CZ:US:2008:2.US.1006.08.1
sp. zn. II. ÚS 1006/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti obchodní společnosti Krajská zdravotní, a. s., se sídlem Sociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 28, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 899/2007-100 ze dne 12. prosince 2007, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a PhDr. M. J., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 18. dubna 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. 10 C 96/2006-66 ze dne 30. července 2007, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejší účastnici řízení 500 000 Kč s tím, že odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Tvrdí, že byly porušeny čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy České republiky, a tím její základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat věcnou stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti.
Okresní soud v Teplicích na výzvu Ústavnímu soudu sdělil, že podle údajů obsažených ve spise sp. zn. 10 C 96/2006 byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 899/2007-100 ze dne 12. prosince 2007 doručen stěžovatelce dne 25. února 2008, a ta podala dne 18. dubna 2008 k poštovní přepravě dovolání, které bylo doručeno dne 21. dubna 2008, a že v této věci nyní běží stěžovatelce lhůta k zaplacení soudního poplatku z dovolání na základě výzvy soudu prvého stupně.
Plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002, ve věci stížností č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr (č. 32/2003 Sb.), že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Přičemž běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti započne v takovém případě běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Následně i zákonodárce zákonem č. 83/2004 Sb. upravil znění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") tak, že s účinností od 1. dubna 2004 podle §72 odst. 4 zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě šedesáti dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Konečně Evropský soud pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice (ze dne 8. listopadu 2007, č. 31419/04) neshledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod v případě odmítnutí ústavní stížnosti pro předčasnost z důvodu souběžně podaného dovolání, pokud je stěžovatel poučen o možnosti podat ústavní stížnost ve lhůtě počínající běžet ode dne rozhodnutí dovolacího soudu.
S ohledem na to, že stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností i dovolání, je tedy ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona, a jako takovou ji odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj