infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.11.2008, sp. zn. II. ÚS 1371/08 [ nález / NYKODÝM / výz-3 ], paralelní citace: N 190/51 SbNU 315 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:2.US.1371.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Právní věta Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem umožněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka coby zástupce účastníka řízení ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku zcela popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.

ECLI:CZ:US:2008:2.US.1371.08.1
sp. zn. II. ÚS 1371/08 Nález Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. II. ÚS 1371/08 ve věci ústavní stížnosti H. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 52/2008-81 ze dne 28. dubna 2008 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 132/2004-63 ze dne 22. října 2007, jimiž bylo odmítnuto stěžovatelčino odvolání jako opožděné, a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 132/2004-48 ze dne 2. srpna 2005, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé v občanském soudním řízení, v němž bylo se stěžovatelkou jednáno jako s osobou neznámého pobytu a byla jí ustanovena jako opatrovnice pracovnice tohoto soudu, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Pražských vodovodů a kanalizací, a. s., se sídlem Pařížská 11, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2008 č. j. 11 Cmo 52/2008-81, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2007 č. j. 5 Cm 132/2004-63 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2005 č. j. 5 Cm 132/2004-48 se ruší. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítá porušení základního práva na spravedlivý proces. Dovolává se čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k jejichž porušení podle jejího názoru došlo tím, že postupem obecných soudů byla vyloučena z možnosti účastnit se řízení. 2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 132/2004-48 ze dne 2. srpna 2005 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení 124 569 Kč a náklady řízení. Co do částky 221 716 Kč bylo řízení zastaveno. V tomto řízení bylo se stěžovatelkou jednáno jako s osobou neznámého pobytu a byla jí ustanovena pro toto řízení usnesením Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 132/2004-38 ze dne 1. dubna 2005 jako opatrovnice N. M., pracovnice Městského soudu v Praze. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka se stěžovatelka odvolala podáním, které bylo soudu doručeno dne 4. října 2007. Uvedla, že odvolání je podáno včas, protože napadené rozhodnutí jí bylo doručováno s použitím příjmení "B.", ačkoliv ve spise na č. l. 18 bylo založeno sdělení evidence obyvatel, ze kterého vyplývá, že jejím novým příjmením je "D.". Dále uvedla, že ze stejného důvodu je neúčinné i doručení tohoto usnesení vyvěšením na úřední desce soudu. Kromě toho namítla, že usnesení je i věcně nesprávné, protože soud neučinil dostatečná šetření ohledně jejího pobytu, když nereagoval na změnu jejího příjmení, a dále ustanovil opatrovníkem osobu zjevně nezpůsobilou, neboť opatrovníkem nemůže být zaměstnanec soudu. 3. Odvolání stěžovatelky bylo odmítnuto ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 132/2004-63 ze dne 22. října 2007 jako opožděně podané. V odůvodnění tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že námitky věcné nesprávnosti nelze zohlednit po marném uplynutí odvolací lhůty proti usnesení o ustanovení procesního opatrovníka a po uplynutí odvolací lhůty proti meritornímu rozhodnutí, a dodal, že bude na stěžovatelce, "aby tyto námitky po zvážení, zda uplynuly či neuplynuly příslušné lhůty, uplatnila cestou mimořádných opravných prostředků, v to počítaje ústavní stížnost". Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 11 Cmo 52/2008-81 ze dne 28. dubna 2008 tak, že potvrdil s opravou zřejmé písařské chyby ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, která se týkala jednacího čísla, ve kterém chybělo číselné označení senátu, který rozhodnutí vydal. 4. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, neboť odvoláním napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno a nabylo právní moci, a proto je nyní podávané odvolání podáno opožděně. K věcným námitkám stěžovatelky uvedl, že sdělení na č. l. 18 spisu obsahuje pouze informaci o tom, že H. B. nemá na území Prahy evidovaný pobyt a že tento pobyt má evidovaný H. D., dříve B., s jiným rodným číslem. Podle odvolacího soudu tato listina prokazuje, že H. B. na území Prahy nemá pobyt. Odvolává se na podanou žalobu, kde toto rodné číslo podle jeho zjištění je uvedeno, přičemž žalobce vycházel ze smlouvy, kterou stěžovatelka uzavřela s Městskou částí Praha 4 - Kunratice ze dne 23. března 1998, kde toto rodné číslo je uvedeno, a proto chybně uvedené rodné číslo v žalobě nelze přičítat k tíži žalobce. 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnila před obecnými soudy a s nimiž neuspěla. Znovu opakuje, že soud měl ve spise k dispozici zprávu, že změnila příjmení z "B." na "D." a že na tento fakt nijak nereagoval a dále jí posílal veškerou korespondenci na příjmení "B.". Pokud jde o závěry Vrchního soudu v Praze ohledně rodného čísla, uvedla, že v rozhodnutích soudů se všude uvádí pouze její správné datum narození. Pokud jde o smlouvu s Městskou částí Praha - Kunratice ze dne 23. března 1998, tvrdí, že podpis na této smlouvě není jejím podpisem a že tuto smlouvu nepodepsala a dále že tato listina byla předložena pouze ve fotokopii. Poukazuje na to, že je zcela nepravděpodobné, že by se vyskytovaly dvě osoby stejného jména a příjmení a data narození, stejného pohlaví a stejného původního trvalého bydliště. Dále poukazuje na to, že v průběhu řízení byla žaloba vzata zpět co do žalované jistiny a byla omezena jen na příslušenství pohledávky a náklady řízení, což mělo soud vést k důslednějšímu pátrání po pobytu stěžovatelky. Dále namítá, že soud nepostupoval správně při výběru osoby opatrovníka, když za opatrovníka zvolil pracovníka soudu, a odvolává se na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 629/04 (N 69/36 SbNU 731). Stěžovatelka pak uzavírá, že ze strany obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně chráněných práv, neboť nebyla osobou neznámého pobytu a postupem soudu jí byla odňata možnost před soudem jednat. V tom spatřuje porušení svých základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny a porušení čl. 90 Ústavy České republiky. 6. Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Cm 132/2004. Dále si vyžádal vyjádření obou soudů a vedlejšího účastníka řízení. 7. Městský soud v Praze ve svém vyjádření pouze rekapituluje průběh jednání. K obsahu ústavní stížnosti neuvedl žádné stanovisko. Vyslovil souhlas, aby bylo upuštěno od ústního jednání. 8. Vrchní soud v Praze rovněž zrekapituloval průběh řízení, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Konkrétní stanovisko k obsahu ústavní stížnosti nezaujal. Navrhl ústavní stížnost odmítnout. Vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 9. Vedlejší účastník řízení na výzvu Ústavního soudu nijak nereagoval. 10. Ústavní stížnost je důvodná. 11. Ústavní soud v řadě svých nálezů vyslovil názor, že je zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení [viz nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171)]. Obdobně se k této otázce vyjádřil např. v nálezech sp. zn. II. ÚS 629/04 (viz výše), sp. zn. II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521), sp. zn. II. ÚS 171/06 ze dne 5. 10. 2006 (N 182/43 SbNU 81), sp. zn. II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157), sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233). Pokud byl soudem ustanoven jako opatrovník pracovník soudu, který je jeho zaměstnancem, pak tento postup správným shledat nelze. 12. Při ustanovení opatrovníka je třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Opatrovník je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Je-li takovou osobou zaměstnanec soudu, který ve věci rozhoduje, z povahy tohoto vztahu vyplývá konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka (a tím i jeho samotného) na co nejrychlejším skončení věci a zájmem účastníka řízení, kterého má zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Proto je praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, v naprostém rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo. 13. V posuzovaném případě se opatrovník nezúčastnil ústního jednání, které se ve věci konalo dne 2. srpna 2005. V protokolu z jednání je zachycena jeho omluva s uvedením, že žádá soud o rozhodnutí na základě provedeného dokazování. Ze spisu není patrné, že by se seznámil se spisem, nepodal žádné vyjádření k žalobě či k provedenému dokazování ani opravný prostředek proti rozsudku. Nereagoval ani na situaci, že po podání žaloby byla žalovaná jistina zaplacena a nečinil žádné kroky ke zjištění, jak je možné, že osoba neznámého pobytu platí své dluhy, ačkoliv tento fakt byl přinejmenším důvodem ke zjištění, odkud a kým bylo placeno, což muselo být žalující straně známo, a tudíž návrh směřující ke zjištění naznačených okolností se přímo nabízel. Proto se ustanovení osoby opatrovníka ve zkoumaném případě jeví Ústavnímu soudu jako zcela formální. 14. Soud, který opatrovníka ustanovil, přitom zjevně nedostál všem povinnostem, které při jeho ustanovení měl. Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem umožněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka coby zástupce účastníka řízení ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku zcela popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení. Ústavní soud si je vědom obtížnosti a problematičnosti řešení obdobných situací, kdy mnohdy nelze vyloučit, že nedosažitelnost účastníka řízení je záměrná obstrukce. To ale nezbavuje obecný soud ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. 15. Jelikož v daném případě Ústavní soud ze shora vyložených důvodů zjistil, že ustanovením opatrovníka stěžovatelce došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky, stěžovatelce v plném rozsahu vyhověl a napadená rozhodnutí týkající se ustanovení procesního opatrovníka zrušil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Dále zrušil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2005 č. j. 5 Cm 132/2004-48, neboť byl vydán v řízení, které bylo stiženou vadou řízení, která má ústavněprávní povahu, a je proto v zájmu ekonomie řízení, aby byly vytvořeny podmínky pro co nejrychlejší vyřízení věci. Zrušením rozsudku Ústavní soud v žádném případě nevyjadřuje své stanovisko k předmětu sporu, jehož rozhodnutí je plně v kompetenci obecných soudů. 16. Ústavní soud se pro neúčelnost již nezabýval námitkami stěžovatelky, které směřovaly proti závěru obecných soudů, že v daném případě byly naplněny zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka jako osobě neznámého pobytu. Jakékoliv závěry v tomto směru by totiž nemohly změnit nic na výroku nálezu. 17. Na druhou stranu považuje Ústavní soud za potřebné na adresu soudu prvního stupně zdůraznit, že podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku. Je tedy právem a povinností každého soudu při své činnosti odpovídajícím způsobem chránit základní práva a svobody. Tomu se naopak příčí postoj, kdy taková ochrana poskytnuta bez věcného důvodu soudem není s tím, že je účastník řízení odkázán na jinou složku soudní moci, jak to právě učinil soud prvního stupně. Kromě toho Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a není tedy jeho úkolem přezkoumávat porušení práv chráněných podústavními předpisy. Z toho plyne, že ústavní stížnost není mimořádným opravným prostředkem nejen formálně, ale ani materiálně. Názor soudu prvního stupně se tedy příčí principu subsidiarity, který ovládá řízení o ústavní stížnosti. 18. Ústavní soud upustil od ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a stěžovatelka a účastníci řízení s tím výslovně souhlasili. Vedlejší účastník řízení nijak nereagoval na výzvu Ústavního soudu v tomto směru, která obsahovala i poučení, že absence reakce bude považována za souhlas. Proto má Ústavní soud za to, že byly splněny podmínky §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:2.US.1371.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1371/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 190/51 SbNU 315
Populární název Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu
Datum rozhodnutí 5. 11. 2008
Datum vyhlášení 27. 11. 2008
Datum podání 4. 6. 2008
Datum zpřístupnění 4. 12. 2008
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 4
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3, §46 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík opatrovník
pohledávka
pobyt
doručování
rozhodnutí procesní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1371-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60587
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07