ECLI:CZ:US:2008:2.US.248.06.1
sp. zn. II. ÚS 248/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti M. Š., právně zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. Úl 5/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že u Okresního soudu v Karlových Varech byla projednávána jeho žaloba o náhradu škody pod sp. zn. 10 C 264/98, po vyloučení části žaloby k samostatnému řízení nyní pod č. j. 10 C 98/2004. Dne 5. 5. 2003 podal stěžovatel odvolání proti usnesení Okresního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 10 C 264/2003, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 6. 2002 pro opožděnost. Tímto usnesením bylo stěžovateli uloženo, aby si do 30 dnů zvolil zástupce pro řízení vedené pod sp. zn. 10 C 264/98 s tím, že neučiní-li tak, soud mu ustanoví pro toto řízení opatrovníka.
Protože o odvolání nebylo delší dobu nijak rozhodnuto, podal stěžovatel dne 12. 8. 2004 stížnost předsedovi Krajského soudu v Plzni na průtahy v řízení. Dopisem ze dne 24. 9. 2004 byl stěžovatel vyrozuměn, že odvolání není založeno v soudním spisu ani není zapsáno v soudním rejstříku a byl vyzván k jeho předložení. Odvolání bylo postoupeno k založení do spisu a k dalšímu opatření, ani poté však nebylo odvolacím soudem o odvolání stěžovatele rozhodnuto, a proto podal dne 6. 2. 2006 návrh, aby nadřízený soud určil Krajskému soudu v Plzni lhůtu pro provedení procesního úkonu, spočívající v rozhodnutí o odvolání podaném dne 5. 5. 2003. Vrchní soud v Praze usnesením napadeným touto ústavní stížností návrh zamítl s tím, že v řízení sp. zn. 10 C 264/98 byl dne 31. 8. 2004 vydán rozsudek a řízení již pravomocně skončilo, takže k žádným průtahům nedochází.
Stěžovatel je přesvědčen, že soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že nebyl seznámen s obsahem vyjádření Krajského soudu v Plzni k jeho návrhu a nemohl tak na něj reagovat. V této souvislosti odkazuje stěžovatel na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítá, že Vrchní soud v Praze vycházel z vyjádření o pravomocném skončení řízení ve věci sp. zn. 10 C 264/98, aniž vzal zřetel na skutečnost, že věc, v níž bylo podáno odvolání (o němž dosud nebylo rozhodnuto) pravomocně skončena není, neboť usnesením ze dne 31. 8. 2004 byla část věci vyloučena k samostatnému řízení pod sp. zn. 10 C 98/2004 a rozsudkem bylo rozhodnuto pouze o části předmětu řízení (vůči jednomu z více žalovaných).
Stěžovatel je přesvědčen, že vrchní soud rozhodl o jeho návrhu pouze formálně. O odvolání podaném dne 5. 5. 2003 tak nebylo po dobu téměř tří let nijak rozhodnuto a tento stav i nadále trvá.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Vrchní soud v Praze i vedlejší účastník - Krajský soud v Plzni. Vrchní soud uvedl, že rozhodující skutečností pro posouzení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu bylo, že řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 264/98 je již pravomocně skončeno, přičemž stěžovatel nesprávně směšuje řízení ve věci sp. zn. 10 C 264/98 s řízením vedeným pod sp. zn. 10 C 98/2004. Ani další námitka týkající se doručení stejnopisu vyjádření Krajského soudu v Plzni k návrhu stěžovatele není důvodná, neboť ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích neukládá soudu povinnost doručit navrhovateli stejnopis vyjádření soudu k jeho návrhu. Soud poukazuje na ustanovení §174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, podle něhož "nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí o. s. ř." Ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř., na něž stěžovatel odkazuje, stanoví povinnost doručit stejnopis podání účastníkovi, je-li to třeba. Vzhledem k tomu, že ustanovení §174a odst. 5 zákona o soudech a soudcích ukládá soudu povinnost rozhodnout o návrhu bez jednání do 20 pracovních dnů, již sama povaha řízení o tomto návrhu vylučuje doručení stejnopisu vyjádření soudu navrhovateli.
Krajský soud v Plzni ve vyjádření k ústavní stížnosti shodně s vrchním soudem konstatoval, že řízení ve věci samé bylo v době, kdy bylo Okresnímu soudu v Plzni postoupeno odvolání stěžovatele proti usnesení ze dne 1. 4. 2003, pravomocně skončeno, proto nepředložil odvolání stěžovatele odvolacímu soudu.
Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížností napadeného usnesení a procesního postupu obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky.
Jak Ústavní soud zjistil z příslušného spisového materiálu, stěžovatel podal žalobu proti ČR - Ministerstvu spravedlnosti a městu Karlovy Vary o zaplacení částky 802,50 Kč. V průběhu řízení docházelo vzhledem k častým pracovním neschopnostem stěžovatele k odročování již nařízených jednání, a soud proto uložil stěžovateli usnesením, aby si zvolil zástupce pro zastupování v tomto řízení. Proti usnesení podal stěžovatel odvolání spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty pro jeho podání. Soud žádost o prominutí lhůty zamítl a jeho rozhodnutí potvrdil i soud odvolací. Okresní soud v Karlových Varech odvolání stěžovatele jako opožděné odmítl. Stěžovatel podal proti odmítavému usnesení odvolání, které bylo předmětem jeho návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Uvedené odvolání podal u Krajského soudu v Plzni, kde nebylo z nezjištěných důvodů zaevidováno, a proto ani postoupeno Okresnímu soudu v Karlových Varech. V rámci stížnosti stěžovatele na průtahy v řízení o tomto odvolání bylo prokázáno, že odvolání bylo skutečně ve lhůtě stanovené zákonem podáno a jeho ověřená kopie byla posléze Okresnímu soudu v Karlových Varech postoupena dne 3. 11. 2004. V této době bylo již pravomocně rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 264/98 proti žalované ČR - Ministerstvu spravedlnosti. Ve věci vyloučené k samostatnému projednání pod sp. zn. 10 C 98/2004 (usnesení ze dne 31. 8. 2004, žalovaný - město Karlovy Vary ) však podle spisu nebylo až do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto. Vrchní soud v Praze jako důvod zamítnutí návrhu stěžovatele uvedl pravomocné skončení věci 10 C 264/98, když v odůvodnění konstatoval, že jestliže řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 264/98 je již skončeno, nedochází a ani nemůže docházet k průtahům v řízení.
V projednávané věci došlo ze strany obecných soudů k některým dílčím pochybením, která však podle přesvědčení Ústavního soudu vzhledem ke své intenzitě (i s ohledem na výši žalované částky) nezasáhla do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, kterého se stěžovatel dovolává.
Ve věci 10 C 264/98 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 31. 8. 2004, proti němuž nebylo odvolání přípustné a stěžovatel proti němu podal dne 18. 11. 2004 ústavní stížnost, doplněnou dne 6. 1. 2005, která byla usnesením ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. III. ÚS 662/04 odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný. V této ústavní stížnosti stěžovatel napadl pouze věcnou správnost zamítavého rozsudku, ačkoli již tehdy mohl a měl namítat nesprávný procesní postup soudu v tomto řízení ve věci jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 2003. Stěžovatel podal návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu až dne 6. 2. 2006, tedy po více než roce a půl od rozhodnutí ve věci sp. zn. 10 C 264/98 a po skoro třech letech od podání předmětného odvolání.
Argumentaci stěžovatele, týkající se vyjádření Krajského soudu v Plzni k návrhu stěžovatele na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, které nebylo stěžovateli doručeno k jeho replice, nelze rovněž přisvědčit. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Milatová a spol. proti České republice, jehož se stěžovatel dovolává, nelze vykládat tak, že soud je vždy a za všech okolností povinen postoupit vyjádření žalovaného k žalobě, resp. vyjádření jedné ze stran sporu postoupit k vyjádření druhé straně sporu. V daném případě soud připomněl, že koncept spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení, podle kterého účastníci musí mít příležitost nejen předložit každý důkaz nutný k tomu, aby obhájili své nároky, ale také musí být seznámeni s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit (viz Nideröst-Huber proti Švýcarsku, rozsudek ze dne 18. Února 1997, Sbírka 1997-I, str. 108, §24, a K. S. Proti Finsku, rozsudek ze dne 31. května 2001, č. 29346/95, §21). Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, je řízením sui generis. Na tento typ řízení nelze aplikovat všechny atributy charakteristické pro kontradiktorní řízení, neboť je to právě rychlost rozhodování, která je podstatná pro odstranění průtahů v řízení.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy ve věci odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 10 C 264/98, sice nepostupovaly zcela v souladu s požadavkem na projednání věci bez zbytečných průtahů, avšak v daném případě po posouzení veškerých okolností případu pochybení obecných soudů nedosáhlo intenzity pro nutnost zásahu Ústavního soudu, byla ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu