infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.06.2008, sp. zn. II. ÚS 2725/07 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:2.US.2725.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:2.US.2725.07.1
sp. zn. II. ÚS 2725/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele VŘÍDLO, výrobní družstvo, Karlovy Vary, se sídlem Kamenického 8, Karlovy Vary, právně zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Jáchymovská 27, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007 sp. zn. 9 To 173/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), princip rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 a právo na projednání věci soudem dle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně jednat nadále v řízení sp. zn. 9 To 173/2007 se stěžovatelem jako s poškozeným a uložil mu též povinnost rozhodnout o nároku stěžovatele na náhradu škody způsobené mu trestným činem. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Policie ČR zahájila trestní stíhání M. Ch. pro trestné činy porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 trestního zákona a poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) odst. 3 trestního zákona. V průběhu přípravného řízení bylo zasláno stěžovateli jako poškozenému poučení poškozeného v trestním řízení a stěžovatel se připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 752 384,- Kč. Podle stěžovatele tento návrh splňoval veškeré zákonné náležitosti. Okresní soud ve Vyškově, který rozhodoval ve věci v I. stupni, však nejednal se stěžovatelem jako s účastníkem řízení, neučinil vůči stěžovateli žádné úkony vyplývající z jednotlivých ustanovení trestního řádu ve vztahu k poškozenému a tím porušil jeho procesní práva. Až na opakovanou žádost bylo stěžovateli sděleno, že věc není dosud pravomocně skončena a na základě jeho žádosti ze dne 12. 10. 2006 začal soud jednat se stěžovatelem jako s poškozeným a několikrát jej vyrozuměl o konání hlavního líčení. Poté však od úkonů vůči stěžovateli jako poškozenému opět upustil a nadále s ním jako s poškozeným nejednal, dokonce mu ani nedoručil rozsudek, proti němuž má poškozený právo podat odvolání. Konání veřejného zasedání o odvolání nebylo stěžovateli rovněž oznámeno, stejně jako mu nebyl doručen rozsudek odvolacího soudu. Na žádost stěžovatele mu byly rozsudek okresního soudu a rozsudek krajského soudu doručeny až dne 3. 10. 2007. Rozsudkem krajského soudu byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obžalovaný uznán vinným trestným činem podle §126 odst. 2 trestního zákona a byl zproštěn obžaloby z trestného činu podle §256 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Ani jeden z rozsudků neobsahoval výrok o náhradě škody, ačkoli jej stěžovatel řádně uplatnil již v přípravném řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo zákonnou povinností soudu o náhradě škody rozhodnout postupem dle §228 trestního řádu. Pokud by nebyl podklad pro vyslovení povinnosti obviněnému zaplatit náhradu škody, měl soud postupovat podle §229 trestního řádu. V každém případě však měl soud o nároku poškozeného na náhradu škody rozhodnout. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Brně, který zastává názor, že v případě trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 trestního zákona není znakem skutkové podstaty způsobení škody. Uvedené ustanovení chrání zájem na správném a nerušeném výkonu funkce správce konkurzní podstaty, z čehož vyplývá, že jde o porušení jiného zákonného ustanovení, jako je tomu u řady jiných trestných činů, jako např. neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 trestního zákona, kde oprávněný subjekt není poškozeným v rámci trestního řízení, avšak nemohou být dotčena jeho práva uplatnit majetkovou újmu v rámci jiného řízení. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí a postupu orgánů činných v trestním řízení včetně nalézacího soudu, s přihlédnutím k petitu ústavní stížnosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již dříve judikoval, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné základní právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá (usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 7. str. 345., viz též usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 Sv. 14. str. 291). Práva poškozeného v trestním řízení úzce souvisejí se zahájením a vedením trestního řízení. V trestním řízení nejde o právo a věc poškozeného, či jakékoliv jiné fyzické a právnické osoby (tak jak to vyplývá z čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny), ale o právo a věc státu (čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky), aby bylo stíháno a odsuzováno jednání, které zákon označuje za trestné. Ústavní soud zakotvení těchto práv poškozeného do trestního řádu chápe jako beneficium legis dané zákonodárcem, vycházející ze základního účelu trestního řízení, tedy aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení o nároku na náhradu škody je v trestním řízení řízením adhezním. Pokud by nebylo vedeno trestní řízení, neměly by orgány činné v trestním řízení žádnou pravomoc o náhradě škody poškozeného rozhodovat. Na druhé straně se nároku na náhradu škody lze domáhat samostatně pořadem věcí občanskoprávních, který má v těchto věcech přednos, což. vyplývá jednak výslovně z §43 4 odst. 3 trestního řádu, a logicky dále z toho, že soudy ve věcech trestních nemají absolutní povinnost vždy nárok na náhradu škody přiznat, ale mají právo odkázat poškozeného s tímto nárokem na pořad věcí občanskoprávních (§228 a 229 trestního řádu). Z toho je tedy zřejmé, že nemůže dojít k zásahu do základních práv, pokud o nároku na náhradu škody není v trestním řízení rozhodnuto, respektive pokud nejsou práva poškozeného ve vztahu k tomuto nároku v trestním řízení naplněna. Každému poškozenému svědčí samostatné právo domáhat se podáním žaloby svého práva na náhradu škody u soudu, což platí i v případě stěžovatele. Nad rámec shora uvedeného však Ústavní soud nemůže opomenout některá pochybení nalézacího soudu, kterých se vůči stěžovateli v průběhu řízení dopustil, a která ve svém důsledku mohou mít vliv na trvání jeho nároku na náhradu škody (běh promlčecí lhůty), nicméně která ve svém důsledku nemohou vést ke kasaci napadeného rozsudku již z toho důvodu, že se jedná o rozsudek o vině a trestu týkající se pouze obviněného. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno pro trestné činy dle §126 odst. 2 a §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákona. V průběhu přípravného řízení se stěžovatel jako poškozený připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, přičemž byl jako poškozený poučen o svých právech. Po podání obžaloby byl obviněný nejprve odsouzen trestním příkazem pro oba stíhané trestné činy, posléze bylo nařízeno ve věci hlavní líčení a obviněný byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově odsouzen, a to opět pro oba stíhané trestné činy. V průběhu hlavního líčení se stěžovatelem soud nejednal jako s poškozeným, nedoručil mu ani rozsudek, v němž nebyl výrok o náhradě škody. Ústavní soud je přesvědčen, že nejméně v této procesní fázi byla porušena stěžovatelova práva poškozeného vyplývající z příslušných ustanovení trestního řádu. Adhezní řízení před soudem nebylo vůbec zahájeno (§206 odst. 2 trestního řádu). Okresní soud měl k dispozici vyšetřovací spis, z něhož bylo zcela zřejmé, že stěžovatel se za poškozeného považuje (a to i na základě postupu policie) a požaduje v rámci adhezního řízení náhradu škody, kterou také přesně vyčíslil a doložil. Jestliže soud I. stupně měl za to, že stěžovatel skutečně poškozeným je, měl postupovat v souladu s ustanovením §206 odst. 2 trestního řádu. V opačném případě, pokud měl za to, že stěžovatel uplatňuje práva poškozeného, která mu zřejmě nepřísluší, měl postupovat podle §206 odst. 3 trestního řádu a usnesením rozhodnout, že stěžovatele jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Pokud však soud měl pouhé pochybnosti o postavení stěžovatele jako poškozeného, bylo jeho povinností jej k hlavnímu líčení připustit a poté rozhodnout o jeho nároku. Jestliže tedy soud I. stupně stěžovatele a jeho návrh na náhradu škody v trestním řízení v podstatě ignoroval, jakoby nebyl vůbec podán, ponechal stěžovatele v nejistotě, zda vůbec a od jakého okamžiku došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty, přičemž tato skutečnost může mít pro stěžovatele zásadní význam v případě, že bude svůj nárok uplatňovat v občanskoprávním řízení. Ústavní soud však i přes shora uvedené nedostatky neměl jinou možnost, nežli ústavní stížnost odmítnout, neboť, jak již výše uvedl, stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, který je toliko rozsudkem o vině a trestu obviněného, jímž do ústavně zaručených práv stěžovatele nemohlo být zasaženo. Ústavní soud tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2008 Jiří Nykodým předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:2.US.2725.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2725/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 6. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 19. 10. 2007
Datum zpřístupnění 24. 7. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 80 odst.1
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 39, čl. 40 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §43 odst.3, §228, §229, §206 odst.2, §206 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /monopol soudu na rozhodování o vině a trestu
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík škoda/náhrada
trestný čin
pravomoc
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2725-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 59095
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08