ECLI:CZ:US:2008:2.US.926.08.1
sp. zn. II. ÚS 926/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Lucií Kýčkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Masarykova 537/7, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2007 č. j. 9 Co 1182/2006-26 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 4. 2006 č. j. 37 E 418/2005-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, nezastoupený advokátem (§30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu"), podal ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí. Toto podání k výzvě Ústavního soudu doplnila dne 19. 6. 2008 advokátka, kterou stěžovateli určila Česká advokátní komora. Včasná ústavní stížnost (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) namítala porušení základního práva na spravedlivý proces a práva na rovné postavení v soudním řízení (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva", čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina"). Porušen měl být i "čl. 1" Listiny a "čl. 40 odst. 6" Listiny. K těmto zásahům mělo dojít tím, že bylo potvrzeno rozhodnutí o nařízení exekuce na dlužném výživném srážkami ze stěžovatelova důchodu, ačkoli stěžovatel nic nedluží. Stěžovatel protestoval proti závěru krajského soudu, že v daném řízení není povinností soudu zjišťovat, zda se nezměnily okolnosti týkající se vyživovací povinnosti, resp. že povinnost byla splněna. Stěžovatel byl rovněž nespokojen s tím, jak s jeho "dovoláním" naložil Nejvyšší soud, který stěžovatelovo podání označil za opožděné.
Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, včetně podmínky plynoucí z ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti sám odkázal na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž mu však soud jasně sdělil, jakou cestou může uplatnit námitku zaplacení exekuovaného dluhu a námitku neexistence vyživovací povinnosti. Na str. 2 v odst. 4 rozhodnutí sp. zn. 9 Co 1182/2006 Krajský soud v Ústí nad Labem sděluje: "Tím, zda povinný splnil alespoň částečně vymáhanou povinnost se soud zabývá jen při rozhodování o zastavení exekuce ...Pokud došlo ke změně okolností, které jsou rozhodující pro určení výživného, má povinný možnost podat návrh na změnu tohoto rozhodnutí, případně návrh na zrušení své vyživovací povinnosti." Z toho vyplývá, že stěžovatel má možnost plně uplatnit námitky v jiném prostředku k ochraně práva. Občanský soudní řád tedy nabízí stěžovateli procesní prostředek, v rámci něhož může uplatnit ty námitky, které uplatnil v ústavní stížnosti. Radu o konkrétním procesním postupu by stěžovateli rovněž poskytl kterýkoli advokát.
Výše uvedené skutečnosti vedou k nezvratnému závěru, že stěžovatel má ve své dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svých práv, než je ústavní stížnost, a proto je nyní podaná ústavní stížnost nepřípustná.
Stěžovatel protestoval i proti postupu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud ve sdělení sp. zn. Ncn 172/2008 ze dne 21. 3. 2008 konstatoval, že "lhůta k podání dovolání ...uplynula", kdy vycházel ze stěžovatelem uváděných dat rozhodnutí. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Teplicích zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2007 č. j. 9 Co 1182/2006-26 bylo stěžovateli doručeno dne 21. 2. 2008, takže ani dne 21. 3. 2008, kdy Nejvyšší soud na podání stěžovatele reagoval, neuplynula obecná dvouměsíční lhůta k podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.). Konstatování opožděnosti je tedy chybné, avšak podstatou přípisu Nejvyššího soudu sp. zn. Ncn 172/2008 bylo sdělení, že dovolání není ve stěžovatelově věci přípustné [§273 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], což je závěr platný i v situaci, kdy bylo podání stěžovatele včasné.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj