ECLI:CZ:US:2008:3.US.135.08.1
sp. zn. III. ÚS 135/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy IV., Za Tratí 602, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007, č. j. 5 Cmo 199/2007-760, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2006, č. j. 53 Cm 95/2005-300, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu.
Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením o návrhu žalobkyně společnosti PRAGUE ASSOCIATES (CYPRUS) LIMITED, reg. č. 66059, se sídlem Kennedy 70, Papabasiliou House, 2nd floor, Nikósie, Kypr, proti žalovanému Ing. K. B., na nařízení předběžného opatření rozhodl tak, že 1/ "společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy IV., Za Tratí 602, 339 15, IČ 60197412, se zakazuje konat mimořádnou valnou hromadu svolanou na den 15. 1. 2007 od 11:00 hodin do sídla této společnosti na adrese Klatovy IV., Za Tratí 602, 339 15, IČ 60197412, jakož i náhradní valnou hromadu ve smyslu §185 odst. 3 obchodního zákoníku tuto mimořádnou valnou hromadu nahrazující (výrok I.)", a 2/ "M. N., se zakazuje zahájit mimořádnou valnou hromadu Společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a.s., se sídlem Klatovy IV., Za Tratí 602, 339 15 IČ 60197412, svolanou na den 15. 1. 2007 od 11:00 hodin do sídla této společnosti na adrese Klatovy IV., Za Tratí 602, 339 15 a vykonávat funkci předsedy této mimořádné valné hromady" (výrok II.).
Vrchní soud v Praze ústavní stížností rovněž napadeným usnesením ze dne 20. 11. 2007, č.j. 5 Cmo 199/2007-760, postupem podle §218a o. s. ř. odmítl odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně jako opožděné, když dospěl k závěru, že bylo prokazatelně "podáno na poštu až dne 19. 1. 2007, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro podání odvolání stanovené v §204 odst. 1 o. s. ř., o níž bylo v usnesení (soudu prvního stupně) dáno řádné poučení". Odvolací soud též odmítl s poukazem na §218 písm. b) o. s. ř. odvolání M. N.
Obsahové těžiště ústavní stížnosti spočívá v námitce proti postupu odvolacího soudu, jestliže počátek běhu lhůty pro podání odvolání stěžovatelkou odvozoval ode dne doručení usnesení soudu prvního stupně advokátu JUDr. J. S., ačkoli jmenovaný nebyl v daném řízení jejím zmocněncem.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a byl jí k dispozici), uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. zahájila.
Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného nesprávného závěru odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně, kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05, III. ÚS 533/05, III. ÚS 141/06 či III. ÚS 1086/07) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj