infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.12.2008, sp. zn. III. ÚS 2542/08 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:3.US.2542.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:3.US.2542.08.1
sp. zn. III. ÚS 2542/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 29. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti navrhovatele MUDr. Y. E. U., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008 č. j. 1 Co 139/2008-32 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2008 č. j. 37 C 253/2007-20, a o návrhu na zrušení "poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích", a o návrhu na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se odmítá. III. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv, garantovaných čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 písm. a), b) a čl. 14 a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel dále shledává rozpor napadených rozhodnutí s článkem 96 odst. 1 Ústavy ČR. Stěžovatel mylně označil v textu ústavní stížnosti (bod VI) číslo jednací napadeného usnesení Městského soudu v Praze (11 C 103/2007-110 ze dne 3. 1. 2008), avšak ze všech souvislostí je zřejmé, že měl na mysli usnesení téhož soudu č. j. 37 C 253/2007-20 ze dne 4. 2. 2008. Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, podal stěžovatel u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti proti žalované obchodní společnosti Ringier ČR, a. s., jíž se domáhá omluvy a finanční satisfakce ve výši 5.000.000,- Kč. Vzhledem k výši uplatněného nároku činí soudní poplatek 200.000,- Kč. Stěžovatel (v původním řízení "žalobce") zároveň požádal obecný soud o osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. §138 odst. 1 o. s. ř. a svou žádost doložil prohlášením o výdělkových a majetkových poměrech. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 4. února 2008 Městský soud v Praze stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a osvobození od soudních poplatků mu přiznal. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací však v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel nejprve popsal, jakým způsobem v ČR od roku 1990 podnikal a stručně vylíčil průběh svého trestního stíhání, které trvalo od roku 1994 až do roku 2007. V souvislosti s tímto trestním stíháním měly v celorepublikových denících vycházet články, které stěžovatel považuje za zkreslující a difamující (m. j. i v bulvárním deníku Blesk v článku Daniela Němečka "Bojovník za práva Kurdů nebo zločinec?"). V této souvislosti, jak stěžovatel uvádí, došlo k odlivu zákazníků a obchodních partnerů společnosti stěžovatele, v důsledku čehož přišel stěžovatel, jak tvrdí, o všechny stávající zdroje svých příjmů. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů ohledně jeho majetkové situace. Zdůrazňuje, že v současné době nemá žádné příjmy a jeho nemovitý majetek, zmiňovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí, má velmi nízkou likviditu. V souvislosti se zmíněnými články v tisku vede stěžovatel celou řadu soudních sporů o ochranu osobnosti, v nichž všech mu svědčí povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše odvisí od finančního rozsahu požadovaného nároku. Namítá, že akceptace rozhodovacích důvodů obecných soudů by pro něj (v rozporu s právem na spravedlivý proces) znamenala nemožnost úspěšně hájit svá osobnostní práva. Považuje za nepřijatelné, aby soud odůvodňoval napadený výrok tím, že je jen na žalobci, jaké zvolil v tomto či jiných řízeních právní prostředky ochrany proti tvrzeným zásahům do svých osobnostních práv chráněných ustanovením §11 a násl. občanského zákoníku, od kterých se odvíjí i výše soudního poplatku. Přitom o zcela bezúspěšné uplatňování práva, jak v naraci návrhu stěžovatel uvádí, v předmětné záležitosti nejde. S poukazem na princip předvídatelnosti práva odkázal stěžovatel též na řízení ve věci sp. zn. 36 C 287/2007 vedené u Krajského soudu v Praze, v němž byl od zaplacení soudního poplatku osvobozen. V návaznosti na tyto námitky stěžovatel navrhl rovněž zrušení "poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích". Je přesvědčen o tom, že pokud se poplatek za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy určuje podle stejných pravidel, jako za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, potom je citované ustanovení v rozporu s čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. V tomto ohledu stěžovatel namítl, že nároky podle §11 a §13 občanského zákoníku jsou jinými nároky, než kupř. nároky na náhradu škody či nároky vztahující se k běžným peněžitým plněním, neboť v případě práv na ochranu osobnosti jde o osobnostní práva, jichž nabývá fyzická osoba již narozením a stran nemajetkové újmy se nejedná o běžná peněžitá plnění, o která se člověk musí zasloužit, či se o ně snažit. Žalobce s vyššími příjmy, které mu umožňují zaplatit vyšší soudní poplatek, by tak mohl uplatňovat žalobou na ochranu osobnosti nárok na vyšší peněžitou částku, nežli žalobce disponující menším majetkem. Stěžovatel dodává, že tuto diskrepanci nemůže odstranit ani postup ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., zakládající dle jeho názoru libovůli předsedy senátu ohledně rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Tu spatřuje stěžovatel co do otevření prostoru pro její uplatnění ve slově "může" v citovaném ustanovení obsaženém. Stěžovatel dále navrhl, aby bylo Ústavním soudem rozhodnuto, že náklady řízení (právního zastoupení) stěžovatele nese stát. II. Z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2008 se podává, že na základě prohlášení o výdělkových a majetkových poměrech ze dne 30. 11. 2007 vzal obecný soud na vědomí následující tvrzení stěžovatele: Stěžovatel není zaměstnán z důvodu trestního řízení vedeného od roku 1994 do roku 2007. Prohlašuje, že má majetek větší ceny, a to rodinný dům s pozemkem v k. ú. Třemblat, okres Praha - východ, výměra 3.602 m2, zemědělské pozemky v k. ú. Všechromy, okres Praha - východ, výměra 137.602 m2, osobní automobil Škoda Felicia 1,3 l a osobní automobil Škoda Octavia 1,9 1 TDI. Manželka stěžovatele je vlastníkem pozemku v k. ú. Žďár u Mnichova Hradiště, okres Mladá Boleslav, výměra 774 m2, podíl jedna čtvrtina. Stěžovatel v uvedeném prohlášení tvrdil, že má vyživovací povinnost k dceři M. O. ve výši 4.000,- Kč měsíčně a dále má dluhy v souvislosti s obhajobou v trestním řízení ve výši 750.000,- Kč u Advokátní kanceláře Jablonský a 450.000,- Kč u Advokátní kanceláře Zeithaml. Obecný soud dále z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že stěžovatel je statutárním orgánem obchodní společnosti HALAS International s. r. o. Městský soud dle odůvodnění napadeného rozhodnutí přihlédl k celkovým majetkovým poměrům stěžovatele a dospěl k závěru, že nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození ve smyslu ust. §138 odst. 1 o. s. ř. Obecný soud konstatoval, že stěžovatel s ohledem na výše uvedené nemůže být považován za nemajetného, vlastní-li shora uvedené nemovitosti a dva osobní automobily. Obecný soud rovněž shledal, že stěžovatel nesplnil jeden z předpokladů postupu dle ust. §138 odst. 1 o. s. ř. tím, že ve svém prohlášení zamlčel, že je jednatelem společnosti HALAS International s. r. o., jak vyplynulo z výpisu z obchodního rejstříku. Neprokázal tudíž soudu své majetkové a sociální poměry věrohodným způsobem. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, se se závěry soudu prvého stupně ztotožnil. K předchozí argumentaci odvolací soud poukázal na to, že stěžovatel sám uznává, že mu jeho majetkové poměry umožňují zaplacení výše uvedeného soudního poplatku. Odvolací soud upozornil na to, že v prohlášení stěžovatele není blíže doložena jeho vyživovací povinnost k 28leté dceři a nejsou v něm uvedeny příjmy z jeho pracovní, popř. podnikatelské činnosti. Odvolací soud neakceptoval námitku stěžovatele, že je třeba přihlížet k tomu, že již podal řadu dalších žalob, v nichž uplatnil rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích od jednoho do deseti milionů Kč. Vrchní soud konstatoval, že smyslem ust. §138 odst. 1 o. s. ř. je, aby účastníku řízení nebylo pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňování nebo bránění jeho práva u soudu. Za nepříznivou majetkovou situaci se dle obecného soudu považuje zejména taková situace, kdy žadatel, aniž by ohrozil výživu vlastní, popř. osob, které je podle zákona povinen vyživovat, skutečně poplatek zaplatit nemůže. To však, dle vrchního soudu, není případ žalobce, který sám, jak je z výčtu jeho majetku patrné, uznává, že nemajetný v uvedeném smyslu není. Vrchní soud zdůraznil, že smyslem citovaného ustanovení není, aby docházelo k osvobozování od soudních poplatků i v případech majetných žadatelů, kteří toliko nechtějí placením těchto poplatků zmenšit svůj majetek. Větší počet stěžovatelem podaných žalob na ochranu osobnosti pak podle názoru odvolacího soudu nemůže vést k tomu, aby žalobce neplatil soudní poplatek ze žádné z nich. Odvolací soud dále v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení poukázal i na to, že výše soudního poplatku je závislá na výši uplatněného nároku, takže je pouze na žalobci, jakou výši případné náhrady nemajetkové újmy v žalobním návrhu uplatňuje. III. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout, z části jako návrh zjevně neopodstatněný, z části jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další). Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují do shora vymezených ústavních práv stěžovatele. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy sp. zn. III. ÚS 511/02, III. ÚS 138/2000, III. ÚS 351/04, III. ÚS 501/04, III. ÚS 606/04, III. ÚS 151/06, IV. ÚS 369/06, III. ÚS 677/07 a další). Tím samým se potom stává nepřípadnou i kritika stěžovatele, dle níž §138 odst. 1 o. s. ř. stran rozhodování o osvobození od soudních poplatků poskytuje prostor pro libovůli. Jeho námitky směřující do rozhodnutí obecných soudů byly pro uvedené za těchto okolností shledány jako zjevně neopodstatněné, přičemž tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz na "odlišné" rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008 č. j. 36 C 278/2007-7 adresované stěžovateli. IV. Ve vztahu k návrhu opírajícímu se o dikci ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu se je nutné uvést následující: Jakkoli Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že při posuzování rozporu zákona, příp. jeho jednotlivých ustanovení, s ústavním pořádkem je vázán pouze petitem a nikoli jeho odůvodněním (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/93 a další), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o kontrole norem, argumentuje-li obsahovým nesouladem zákona s ústavním pořádkem, nezatěžuje břemeno tvrzení (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 7/03, Pl. ÚS 2/08). Argumentací a fortiori nutno dospět k závěru, že břemeno tvrzení zatěžuje stěžovatele rovněž v případě, kdy napadá zákonné ustanovení, o němž tvrdí, že se o něj rozhodovací důvody vyložené v odůvodněních rozhodnutí obecných soudů opírají, tj. je povinen tvrdit, že bylo jím napadené ustanovení v řízení aplikováno a výrok rozhodnutí na něm spočívá, jakož i toto tvrzení v nezbytném rozsahu podložit náležitými argumenty. Z obsahu návrhu stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel nedostál břemenu tvrzení v mezích naplnění podmínky, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení poslední věty, odstavce šestého, poznámek k položkám 1 a 2, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (srov. §74 zákona č. 182/1993 Sb.). Z toho důvodu se Ústavní soud nezabýval ani otázkami spjatými s přesným označením napadeného zákona (a jeho příslušného ustanovení) ve znění pro posouzení věci rozhodném (reflexí novelizace), resp. otázkami s tím souvisejícími. V. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 důvod k odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. c), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. Podle těchto ustanovení senát postupoval i v projednávané věci a s odkazem na ně rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení obsaženo. Dle §83 odst. 1 citovaného zákona lze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, přičemž jednou z nezbytných podmínek realizace tohoto postupu je, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. V důsledku nesplnění tohoto zákonem předjímaného požadavku Ústavní soud rozhodl, že se stěžovateli nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. prosince 2008 Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:3.US.2542.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2542/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 12. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 10. 10. 2008
Datum zpřístupnění 12. 1. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 549/1991 Sb.; o soudních poplatcích; poslední věta, odstavec šestý, poznámeky k položkám 1 a 2, přílohy
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
procesní - náhrada nákladů řízení - §62
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 37 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §11, §13
  • 549/1991 Sb.
  • 99/1963 Sb., §138 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík poplatek/soudní
poplatek/osvobození
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2542-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60894
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07