infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.12.2008, sp. zn. III. ÚS 2693/08 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:3.US.2693.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:3.US.2693.08.1
sp. zn. III. ÚS 2693/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 29. prosince 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti společnosti POSSESSION s. r. o. se sídlem Novomlýnská 1238/3, Praha 1, IČ: 26972450, zastoupené JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem se sídlem Novomlýnská 3, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2008 č. j. 28 Cdo 579/2008-159, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. srpna 2007 č. j. 12 Co 188/2007-139, a proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. listopadu 2006 č. j. 18 C 278/2005-114, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení a Pozemkového fondu České republiky se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí, která podle jejího názoru porušila článek 1 a článek 4 odst. 2, odst. 3, článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článek 2 odst. 3, článek 10, článek 95 odst. 1, odst. 2 Ústavy ČR a článek 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení základních práv a svobod stěžovatelka spatřuje zejména v tom, že v projednávané věci bylo obecnými soudy aplikováno ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") a čl. VI. zákona č. 253/2003 Sb. způsobem odpovídajícím nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaného pod č. 531/2005 Sb. (dále jen "nález Pl. ÚS 6/05"), v němž údajně Ústavní soud "založil nerovnost práv vlastníků tak, že vlastnické právo původních oprávněných osob má jiný zákonný obsah a požívá jinou ochranu než vlastnické právo postupníků". Tato "nerovnost" podle mínění stěžovatelky je v rozporu s článkem 1 a článkem 11 odst. 1 Listiny. I když by omezení vlastnického práva bylo možné ve smyslu článku 4 odst. 2 Listiny jen na základě zákona a v jeho mezích, uvedený článek 11 Listiny neumožňuje omezení vlastnického práva pouze jedné skupiny vlastníků, jak to vyložil Ústavní soud v citovaném nálezu. Stěžovatelka ve vztahu k výše označenému nálezu Pl. ÚS 6/05 zdůrazňuje, že Ústavní soud prý vykládá zákonná ustanovení nejen nad rámec jejich textu, ale i v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 1 a čl. 11 Listiny. Ústavní soud citovaným nálezem údajně upřel stěžovatelce jako postupníkovi postavení oprávněné osoby, které jí prý náleží již z příslušných ustanovení zákona o půdě, současně měl porušit i její právo na legitimní očekávání, přičemž "zpětná interpretace a aplikace zákona vede k porušení principu rovnosti lidí v právech" ve smyslu čl. 4 odst. 3 Listiny. II. Jak se zjišťuje z připojených listinných dokladů, Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 11. 2006 č. j. 18 C 278/2005-114 žalobu stěžovatelky (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce), kterou se proti vedlejšímu účastníkovi - žalovanému Pozemkovému fondu České republiky domáhala uložení povinnosti uzavřít s ní smlouvu o převodu pozemků blíže specifikovaných v čl. I. výroku I. rozsudku, zamítl. Stěžovatelka na základě smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené dne 4. 10. 2005, odkoupila část restitučního nároku oprávněné osoby na bezúplatný převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za nevydané pozemky podle rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě - Okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 2. 1996. Soud prvního stupně s odvoláním na platnou judikaturu zejména Nejvyššího soudu ČR konstatoval, že stěžovatelka nemá právo se žalobou u obecných soudů domáhat vydání konkrétních pozemků, což však neznamená, že se oprávněná osoba nemůže domáhat ve smyslu alternativního petitu povinnosti vedlejšího účastníka uzavřít s ní smlouvu na všechny v úvahu přicházející pozemky v katastru dané obce. Předpokladem pro takovou žalobu je však určitá liknavost vedlejšího účastníka ve vztahu k uplatněným nárokům konkrétní oprávněné osoby. Takový postup vedlejšího účastníka v projednávané věci však soud prvního stupně nezjistil, neboť stěžovatelka oznámila postoupení pohledávky vedlejšímu účastníkovi dne 15. 11. 2005 a již dne 27. 12. 2005 podala u příslušného soudu žalobu. Protože stěžovatelce jako postupníkovi zaniklo právo na bezúplatný převod pozemků dnem 31. 12. 2005, přičemž rozhodující je stav v době vyhlášení rozsudku, žalobu soud prvního stupně zamítl s tím, že stěžovatelce nadále přísluší pouze finanční náhrada. Rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil odvolací soud - Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 8. 2007 č. j. 12 Co 188/2007-139 (výrok I.), a uvedl, že neshledal důvodnost stěžovatelkou uplatněného odvolacího důvodu, tj. že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť věc byla správně podřazena pod kritéria zákona o půdě a nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně přihlédl k platné judikatuře, včetně judikatury Ústavního soudu a správně dovodil, že stěžovatelce přísluší nikoli naturální, ale jen finanční náhrada. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 8. 8. 2008 č. j. 28 Cdo 579/2008-159 dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné. Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním není ve věci samé po právní stránce zásadně významné, neboť odvolací soud v souzené věci rozhodl zcela v souladu s hmotným právem i konstantní judikaturou dovolacího soudu v této otázce. III. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této jinak nezávislé rozhodovací činnosti by byl oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, došlo k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Jen s ohledem na takto vymezený rámec přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Především je třeba konstatovat, že stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá argumenty, s nimiž se již zabývaly a řádným způsobem také vypořádaly obecné soudy. Polemika stěžovatelky se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ostatně nepřináší pro řešení předmětné otázky - převodu náhradních pozemků postupníkům ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě, žádné nové relevantní podněty či skutečnosti, které by byly důvodem pro to, aby se Ústavní soud od těchto závěrů jakkoli odchýlil. Uvedeným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/05 (jehož závěry je ostatně třetí senát Ústavního soudu vázán ve smyslu článku 89 odst. 2 Ústavy ČR) bylo zrušeno ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle §11 odst. 2 zákona o půdě, a jejich dědicům. Podle výslovného znění citovaného nálezu se zrušení týkalo pouze původních oprávněných osob, kterým byla způsobena křivda. V odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 Ústavní soud podrobně vysvětlil, z jakého důvodu ze zrušovacího výroku vyňal ostatní osoby (ať již fyzické či právnické), které nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob. Pokud za této situace zákonodárce stanovil prekluzi nároků, byl nález sp. zn. Pl. ÚS 6/05 jen logickým vyústěním jak předchozích zjištění Ústavního soud, tak i samotné povahy restitučního zákonodárství (tj. zmírnění jen některých křivd konkrétních subjektů, k nimž však stěžovatelka nepatřila) a současně i minimalizace zásahů. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 495/05 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), v němž byl pod bodem 29 vymezen charakter oprávněné osoby s ohledem na účel institutu restitutio in integrum, na něž Ústavní soud pro krátkost odůvodnění odkazuje. Právní názor Ústavního soudu je dostatečně jasně a srozumitelně vysvětlen v citovaném nálezu Pl. ÚS 6/05, přičemž ani závěry vyslovené v nálezu sp. zn. III. ÚS 495/02 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), v němž bylo prokázáno ústavně nepřípustné maření nároků přímých oprávněných osob, Ústavní soud nezpochybňuje. Vzhledem k právním závěrům obecných soudů včetně soudu dovolacího lze uzavřít, že v projednávané věci postupovaly tyto soudy ústavně konformně, jestliže při rozhodování o žalobě stěžovatelky o převod náhradních pozemků respektovaly zmiňovaný nález Pl. ÚS 6/05, z jehož závěrů vychází i následující judikatura (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2913/07 nebo I. ÚS 86/08, rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud si je vědom toho, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 436/2007 vyslovil tezi, že při posuzování nároku postupníků na vydání pozemků je třeba respektovat požadavek dodržení spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem a právem pokojného užívání majetku v podobě legitimního očekávání ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, vyslovený v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Citovaný rozsudek připustil výjimku z tzv. "restituční tečky" pro postupníky - soukromě hospodařící zemědělce, kteří provozují zemědělskou výrobu a kteří cesí získali nároky na vydání pozemků s cílem rozšířit své zemědělské hospodářství. Skutkový stav v nyní posuzovaném případě je však zcela jiný. V řízení, které stěžovatelka svou žalobou u obecných soudů vyvolala, nebylo stěžovatelkou tvrzeno ani dokazováno, že sama vyvíjí nějakou zemědělskou činnost, v jejímž rámci by předmětné pozemky nezbytně potřebovala k tomu, aby mohla svoji výrobu např. rozšířit zcelením již existujících pozemků za účelem provozování konkrétní zemědělské výroby, tak, jak je tomu v namítaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2007 sp. zn. 28 Cdo 436/2007. Skutkové okolnosti, zmiňované v ústavní stížnosti, totiž, že stěžovatelka jako postupnice prý nabývala restituční nároky a požadovala vydání náhradních pozemků "z důvodu plánovaného rozšíření zemědělského rozvoje a obnovy venkova" tichým společníkem stěžovatelky, který je vlastníkem hřebčína, jsou zcela odlišné od situace, na níž je založeno odůvodnění zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu; jeho závěry se proto v nynějším případě nemohou uplatnit. Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v projednávané věci došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto Ústavní soud neshledal žádný relevantní důvod, pro který by napadená rozhodnutí zrušil. Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. prosince 2008 Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:3.US.2693.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2693/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 12. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 31. 10. 2008
Datum zpřístupnění 14. 1. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Šumperk
POZEMKOVÝ FOND
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §13 odst.6, §13 odst.7, §11 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík restituční nárok
restituce
převod
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2693-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60897
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07