infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.2008, sp. zn. III. ÚS 289/08 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:3.US.289.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:3.US.289.08.1
sp. zn. III. ÚS 289/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DAV, a. s., se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Zengrova 19, zastoupené Mgr. Gabrielou Smetanovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Občanská 18, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2007 č. j. 2 Cmo 327/2007-370, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení práv zakotvených v čl. 36 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") bylo zrušeno v záhlaví označené usnesení, jež bylo vydáno v její občanskoprávní věci. Z ústavní stížnosti a procesního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 31 Cm 261/97 se podává následující. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2002 č. j. 31 Cm 261/97-153 Krajský soud v Ostravě ve vztahu ku stěžovatelce (zde žalované č. 2) zamítl žalobu o zaplacení (spolu s žalovanými č. 1 a č. 3) částky 6 530 580 Kč (výrok VI.) a žalobci (Konpo, s. r. o.) uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 195 150 Kč (výrok VII.). Jelikož po podání odvolání (žalobce a žalovaného č. 3) vzal žalobce žalobu zpět, Vrchní soud napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil (ohledně stěžovatelky ve výrocích VI. a VII.), řízení ohledně částky 6 530 580 Kč mezi žalobcem a stěžovatelkou zastavil, a žalobci uložil povinnost stěžovatelce nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 260 105 Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu ke stěžovatelce rozhodl - co do částky 65 030 Kč - podle ustanovení §224 odst. 1, §146 odst. 2, věty první, o. s. ř., a odměnu její zástupkyně posoudil podle příslušných ustanovení (jež označil) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (včetně §18 odst. 1), přiznal jí též "jednu paušální částku náhrady hotových výdajů" a konstatoval, že osvědčení, že zástupkyně stěžovatelky je plátcem DPH, nebylo doloženo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že posouzení jejího nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení, jestliže odvolací soud "rozhodoval podle §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., představuje snížení odměny "nezákonné a bez dalšího odůvodnění", neboť z obsahu spisu je patrné, že její zástupkyně učinila v odvolacím řízení celkem tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, nahlížení do spisu Vrchního soudu v Olomouci dne 15. 7. 2003 a vyjádření ke zpětvzetí žaloby). Náklady odvolacího řízení tak podle ní činily 284 802,70 Kč, což uvedla ve svém vyjádření ke zpětvzetí žaloby (ze dne 15. 10. 2007), avšak odvolací soud se s tímto návrhem, jemuž nevyhověl, náležitě nevypořádal. Ve vyjádření k ústavní stížnost předseda senátu 2 Cmo vrchního soudu v prvé řadě odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a uvedl, že odměna zástupkyně stěžovatelky za zastupování v odvolacím řízení byla podle §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. krácena na jednu polovinu proto, že odvolací soud za účelně vynaložený náklad považoval toliko vyjádření k odvolání žalobce; vyjádření ke zpětvzetí žaloby pak není vyjádřením ve věci samé a co do nahlížení do spisu připomněl, že ve vyjádření ke zpětvzetí žaloby stěžovatelka tento "úkon" ani neuvedla. Toto vyjádření bylo zprostředkováno stěžovatelce, která svého práva k replice nevyužila. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelčin nesouhlas s výrokem o náhradě nákladů odvolacího řízení, jmenovitě s aplikací ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, která jsou chráněna prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. Poněvadž pak nemůže jít o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, resp. příslušných procesněprávních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (řečené není v rozporu s nosnými důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 598/2000, jehož se stěžovatelka dovolává). O "kvalifikované" vady (výkladovou a aplikační "libovůli") v uvedeném smyslu však - co do těch, jež stěžovatelka odvolacímu soudu vytýká - zjevně nejde již proto, že ani ona nikterak nedokládá, proč by jí tvrzené (konkrétní) "nahlížení do spisu" (nadto v pouhé souvislosti se soudem vyžádaným stanoviskem ku zpětvzetí žaloby) mělo být úkonem právní služby ve smyslu §11 odst. 1, 2, příp. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), a v čem by vyjádření ku zpětvzetí žaloby mohlo být připodobitelné k úkonu podle §11 odst. 1 písm. d) téhož předpisu, jestliže vskutku, jak poznamenal předseda senátu odvolacího soudu, nešlo o písemné podání "týkající se věci samé". Ohledně zvýšení odměny a náhrad u advokáta, který je plátcem daně z přidané hodnoty, platí režim zakotvený v §14a advokátního tarifu, podle nějž je na něm, aby soudu předložil příslušné osvědčení, a z toho odvolací soud v napadeném rozhodnutí očividně vycházel. Rovněž z hledisek "materiálních" se potřeba zásahu Ústavního soudu nikterak nenaznačuje. Z úředního záznamu na č. l. 252 procesního spisu se nejen podává, že zástupkyně stěžovatelky nahlížela do spisu od 9.05 do 9.10 hod., nýbrž že ani účelnost tohoto úkonu není zřejmá (ve svém vyúčtování nákladů, obsaženém ve vyjádření ke zpětvzetí žaloby, ostatně ani tento úkon neuvedla); obdobná "nákladovost" se pak spojuje i se sdělením zástupkyně stěžovatelky, že souhlasí se zpětvzetím žaloby. Odvolacímu soudu lze sice vytknout, že ve svém rozhodnutí blíže nevysvětlil, proč nepovažoval tento úkon za ten, za který náleží odměna, z kontextu to však mohlo být stěžovatelce patrné (viz výše). Rovněž zde stěžovatelka okolnost tohoto úkonu, jakož i názor, že by k tomu mělo být přihlíženo, odvolacímu soudu ve vyúčtování nákladů nepředestřela. Neplatí tedy, že závěry odvolacího soudu (ve vztahu k dosaženému výsledku) mohou být považovány za nepředvídatelné, resp. excesivní, natožpak svévolné, jež by byly způsobilé stěžovatelku relevantně ("nespravedlivě") poškodit v jejích majetkových právech. Pak stojí za připomenutí, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod. Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že tak je tomu v dané věci. Stěžovatelka spíše vychází z - nesprávné - představy, že Ústavní soud je přezkumným soudem v pořadu obecného soudnictví v situacích, kdy opravné prostředky (včetně mimořádných) k dispozici nejsou. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2008 Jiří Mucha předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:3.US.289.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 289/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 2. 2008
Datum zpřístupnění 12. 5. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 37 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 177/1996 Sb., §11 odst.1 písm.d
  • 484/2000 Sb., §18 odst.1
  • 99/1963 Sb., §146
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík advokát/odměna
náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-289-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 58563
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08