infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.04.2008, sp. zn. III. ÚS 3186/07 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:3.US.3186.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:3.US.3186.07.1
sp. zn. III. ÚS 3186/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - "jednání Obecního úřadu Druztová, Krajského úřadu Plzeňského kraje a Stavebního úřadu v Třemošné" ve věci "výkonu jejich předchozích správních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Obecního úřadu Druztová č. j.OP/1/418/07, týkajících se pozemků p. č. 574/4, 574/5, 576/6, a 589/1 v k. ú. Druztová", takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 12. 2007, se navrhovatel domáhá, aby pro "porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického" zakotvených v čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") vydal Ústavní soud tento nález : "Jednáním Obecního úřadu Druztová, Krajského úřadu Plzeňského kraje a Stavebního úřadu v Třemošné byla porušena základní lidská práva ..., rozhodnutí která byla vydána správními orgány do dne podání ústavní stížnosti se ruší a Obecnímu úřadu Druztová, Krajskému úřadu Plzeňského kraje a Stavebnímu úřadu v Třemošné se zakazuje vydávat jakékoliv správní rozhodnutí ve věci pozemků stěžovatele parc. č. 574/4, 574/5, 589/1, 576/8, 576/7, 576/6 a 576/4 v k. ú. Druztová". V podrobnostech uvedl, že "bezprostředním podnětem" pro podání stížnosti byla správní rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 29. 5. 2007, č. j. DSH/5900/07 a ze dne 30. 5. 2007, č. j. DSH 6000/07, o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutím Obce Druztová ze dne 25. 4. 2007, č. j. 230/07 a č.j. 231/07, kterými mu byla "ve dvou případech" uložena pokuta za nesplnění příkazu, "týkajícího se jeho pozemků". Stěžovatel proti rozhodnutím odvolacího orgánu podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni a požádal o odklad vykonatelnosti, návrh na odklad vykonatelnosti však soud zamítl a o žalobách dosud nebylo rozhodnuto. Obavy ze způsobení "vážné a neodvratitelné újmy" stěžovatel spatřuje v tom, že Obec Druztová "mezitím vydala další čtyři rozhodnutí, týkající se obdobného předmětu", která byla po odvolání stěžovatele "opět potvrzena krajským úřadem" (ta v návrhu blíže, resp. nijak, stěžovatel neoznačuje). Popisuje též situaci, jež předcházela vydání rozhodnutí o uložení sankce; zmiňuje, že skupinou deseti žalobců byla podána žaloba o určení práva odpovídající věcnému břemenu jízdy (bez označení soudu uvádí, že jde o věc sp. zn. 3 C 137/2001), přičemž řízení o žalobě (pro podání kasační stížnosti) je prý přerušeno. Uvádí dále, že dne 11. 7. 2002 byl dán podnět správnímu orgánu k zahájení řízení "o odstranění překážek na označených pozemcích", a tomu bylo krajským úřadem vyhověno; k jeho odvolání pak bylo rozhodnutí Ministerstvem dopravy potvrzeno, podanou žalobu Městský soud v Praze zamítl, a o kasační stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. K tomuto (blíže neoznačenému) správnímu řízení, jakož i rozhodnutí soudu (opět bez bližšího označení), směřuje stěžovatel pak další námitky, a zdůrazňuje, že ačkoli soud vzhledem k podané kasační stížnosti přerušil, správní orgány "bez ohledu na toto" rozhodují, a to i když "dosud nebylo postaveno najisto jeho vlastnické právo" k dotčeným pozemkům. Pokuty, které jsou mu ukládány, jsou již "exekučně vymáhány" a správní orgány "vydávají další rozhodnutí se stejným předmětem a hrozbou ještě vyšší pokuty" a tento postup "v podstatě směřuje k vyvlastnění". Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo patrno, čeho se stěžovatel svým návrhem domáhá. K odstranění těchto nedostatků byl navrhovatel veden písemnou výzvou, doručenou jeho zástupci dne 18. 3. 2008, v níž byl poučen, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. K této výzvě stěžovatel svůj návrh upřesnil (resp. pozměnil) a navrhl, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí tohoto znění : "Obecnímu úřadu Druztová, Krajskému úřadu Plzeňského kraje a stavebnímu úřadu v Třemešné se zakazuje vydávat exekuční příkazy, nařizující výkon jejich předchozích správních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Obecního úřadu Druztová č.j. OP/1/418/07, týkajících se pozemků stěžovatele parc. č. 574/4, 574/5, 576/6 a 589/1, v k. ú. Druztová. K tomu uvedl, že "brání svá práva zákonnými způsoby, zejména cestou správního soudnictví", avšak správní orgány již výkon rozhodnutí nařizují a proti exekučním příkazům "neexistuje efektivní způsob obrany", tím podle něj "pozbývá smysl pokračovat v dalším řízení". Správní orgány se jej výzvami a ukládáním pokut "snažily přimět, aby nebránil omezování svého vlastnického práva", jeho námitkami se nezabývaly a poté přistoupily "k prosazování svého nesprávného právního názoru cestou exekucí". Je zjevné, že i přes poučení, kterého se dostalo stěžovateli o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, setrval stav, kdy návrh i přes jeho úpravu zůstal v té části, z níž by bylo patrno, čeho se stěžovatel v řízení domáhá, a z jakého skutkového základu vychází, zjevně neurčitým; zejména zůstalo nezřetelným, ve vztahu ke kterému konkrétnímu jednání (úkonu) správnímu orgánu (stěžovatelem blíže neoznačenému) dovozuje zásah do svých práv a čím konkrétně měl každý z označených správních orgánů do jeho práv zasáhnout. To pak logicky nachází výraz i v nedostatečné a nejasné formulaci vlastního stížnostního návrhu (petitu). Ústavní soud se proto uchýlil k užití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého soudce zpravodaj návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu (přes poskytnuté poučení) ve lhůtě k tomu určené. Nelze opomenout ani to, že podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti. I přes dovozenou neurčitost návrhu je tudíž zřejmé, že zde není zjevně splněna ani ta podmínka ústavněprávního přezkumu, jež spočívá ve vyčerpání všech přípustných opravných prostředků (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže sám stěžovatel uvádí, že proti označeným rozhodnutím správního orgánu o uložení sankce (zde pokuty) brojil žalobou, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Stejně tak je tomu i v případě blíže nespecifikovaných rozhodnutí správního orgánu nařizujících výkon rozhodnutí (stěžovatel v této souvislosti zmiňuje exekuční příkazy), proti nimž lze užít opravné prostředky, zde zřejmě vycházející ze zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, případně podle §65 a násl. s. ř. s. Z výše uvedených důvodů tedy nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a), resp. §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:3.US.3186.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3186/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 4. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 12. 2007
Datum zpřístupnění 7. 5. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3186-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 58540
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08