ECLI:CZ:US:2008:4.US.3290.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3290/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti S. T., zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, AK se sídlem Pakoměřická 5, 182 00 Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 7 To 124/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2007 čj. 33 T 5/2005-3140, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených usnesení obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků na konkrétně označeném účtu vedeném na jeho jméno u Reiffeisenbank, a.s.
Stěžovatel uvedl, že peněžní prostředky byly zajištěny podle ustanovení §79a odst. 1 tr. řádu v trestním řízení vedeném proti jeho osobě, které však již bylo pravomocně ukončeno. V řízení nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že zajištěné peněžní prostředky byly výnosem z trestné činnosti, a protože ani žádný z poškozených neuplatnil nárok na náhradu škody, stěžovatel nepovažoval zajištění za nezbytné a požádal o jeho zrušení. Obecné soudy však jeho žádost zamítly s odůvodněním, že k peněžním prostředkům uplatňují v občanskoprávním řízení nárok další subjekty, obchodní společnosti Masha Brasko, s. r. o., a Tairos, s. r. o., a je tedy třeba vyčkat na rozhodnutí o jejich žalobách. Stěžovatel upozornil, že tyto subjekty nesplňují podmínky ustanovení §43 odst. 1 tr. řádu, k trestnímu řízení neměly žádný vztah a není tedy důvod vyčkávat na rozhodnutí o jejich nárocích v občanskoprávním řízení, neboť zajištění prostředků podle §79a odst. 1 tr. řádu k tomuto účelu neslouží.
Z napadených usnesení přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že policejní orgán Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV, v listopadu 2004 zajistil peněžní prostředky ve výši 336 748,49 USD na účtu vedeném na jméno stěžovatele u Reiffeisenbank, a.s., v Praze. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z května 2006 byl stěžovatel (společně se spolupachatelem M. F.) uznán vinným trestným činem podvodu a trestným činem vraždy a odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 17 let a trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Stěžovatel opakovaně žádal, aby zajištění peněžních prostředků na účtu bylo zrušeno, avšak předseda senátu Krajského soudu v Plzni jeho žádostem nevyhověl; ústavní stížností napadeným usnesením žádost stěžovatele z listopadu 2006 zamítl s odůvodněním, že obchodní společnosti Masha Brasko a Tairos podaly v prosinci 2006 žaloby proti obchodní společnosti Vilena Excellence, s. r. o., ve které byli oba odsouzení jednateli, a žaloby proti stěžovateli. Společnost Masha Brasko podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo stěžovateli uloženo zdržet se dispozice s finanční částkou uloženou na jeho bankovním účtu až do výše 469 000,- USD. Po zjištění, že o žalobách nebylo dosud rozhodnuto a předběžné opatření nenabylo právní moci, předseda senátu Krajského soudu v Plzni považoval za potřebné vyčkat na rozhodnutí o nárocích uplatněných v občanskoprávním řízení, a proto návrh stěžovatele na zrušení zajištění předmětných peněžních prostředků zamítl. Stížnost proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl s tím, že postupu krajského soudu opírajícího se o příslušná ustanovení tr. řádu (§81a, 80 a 81 tr. řádu) nelze v tomto směru ničeho vytknout.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že napadenými rozhodnutími, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na zrušení zajištění peněžních prostředků po skončení trestního řízení, bylo porušeno jeho vlastnické právo. Jak Ústavní soud již dříve judikoval, peněžní prostředky na účtu u banky zajišťované podle §79a tr. řádu představují majetek ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol"), resp. podle čl. 11 Listiny, a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jedná se ovšem o zajištění pouze dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 článku 1 Protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze 7. prosince 1976, č. 5493/72, Série A č. 24 - §62). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. tr. řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, která sice vlastnické právo dotčeného subjektu omezují, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou (srov. nález sp. zn. II.ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Podle ustanovení §81a tr. řádu se při vracení peněžních prostředků na účtu, které byly zajištěny podle §79a tr. řádu, postupuje přiměřeně podle §80 tr. řádu, tedy tak, že pokud k odňaté věci uplatní právo jiná osoba, než které byla odňata, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. V pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok se upozorní, aby je uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Jak stěžovatel sám uvedl, k peněžním prostředkům na jeho účtu uplatnily právo další dva subjekty, které se svého nároku domáhají v občanskoprávním řízení, a z napadených usnesení obecných soudů vyplynulo (a stěžovatel toto zjištění nevyvrátil), že tato řízení o uplatněných nárocích dosud nebyla ukončena. Uplatnění práva na věc jinou osobou než tou, které byla odňata, zpravidla vyvolává pochybnosti o právu k věci, a proto nelze považovat za pochybení, pokud předseda senátu Krajského soudu v Plzni před rozhodnutím o návrhu na zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatele vyčkává na rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení. Takový postup je předvídaný zákonem a pakliže podle něho orgán veřejné moci konal, nelze mu za okolností daného případu z hlediska ústavnosti ničeho vytknout.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu