ECLI:CZ:US:2008:4.US.490.08.1
sp. zn. IV. ÚS 490/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. Ž., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 12. 12. 2007 čj. 14 To 332/2007-56 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 21. 2. 2008 se J. Ž. (dále též "stěžovatel", případně "odsouzený") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí stížnostního soudu vydané v řízení o povolení návrhu na obnovu trestního řízení.
II.
Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaných spisů Okresního soudu v Chrudimi 1 T 198/2003 a 1 Nt 802/2007, vyplývají následující skutečnosti.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 3. 2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 10. 8. 2005 uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků.
Dne 13. 11. 2007 Okresní soud v Chrudimi zamítl návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení.
Dne 12. 12. 2007 Krajský soud v Hradci Králové stížnost odsouzeného proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 13. 11. 2007 zamítl usnesením, které je předmětem této ústavní stížnosti.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že postupem obecných soudů v řízení o povolení obnovy nebyl respektován článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Tím, že "obecné soudy neumožnily v jeho trestní věci učinění svědeckých výpovědí M. K., J. Š., Mgr. B. J. a Mgr. J. S.", bylo v konečném důsledku porušeno i právo na spravedlivý proces, zejména čl. 38 odst. 2 a čl. 36 Listiny.
V řízení o povolení obnovy byli vyslechnuti čtyři noví na věci nijak nezainteresovaní svědci. Na rozdíl od obecných soudů je stěžovatel toho názoru, že jejich výpovědi zásadním způsobem vyvrátily skutkový závěr soudu učiněný v původních meritorních řízeních. Rozhodnutí stížnostního soudu proto považuje za nesprávné.
IV.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
V.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout z následujících důvodů.
K ústavněprávní stránce věci je především třeba zdůraznit, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou. Základní záruky spravedlivého trestního procesu zakotvené v článku 6 Úmluvy tedy musely být uplatňovány prvotně v řízení, ve kterém byl obviněn z trestného činu, a to do doby, kdy bylo o jeho obvinění s konečnou platností rozhodnuto. Stěžovatel se tedy po pravomocném odsouzení nemůže dovolávat záruk, které článek 6 odst. 3 Úmluvy výslovně přiznává pouze obviněnému. Jinak řečeno záruky obsažené v citovaném článku Úmluvy se nevztahují na řízení týkající se opětovného otevření pravomocným rozsudkem již skončeného trestního řízení (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2005 ve věci Vanyan proti Rusku, stížnost č. 53203/99, odst. 56, uveřejněný ve volně přístupné databázi Evropského soudu HUDOC na adrese http://www.echr.coe.int), neboť v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění. O takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy, což nebyl tento případ. Tvrzení stěžovatele o porušení článku 6 Úmluvy je z těchto důvodů zjevně neopodstatněné.
Z výše uvedeného ovšem nelze dovodit, že principy spravedlivého procesu se na řízení o povolení obnovy nevztahují. Jejich zdrojem ovšem není článek 6 Úmluvy. Dle názoru Ústavního soudu se stěžovatel mohl dovolávat ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny (což také ve své stížnosti učinil), která v porovnání čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou méně restriktivní, a to v míře odpovídající povaze a významu řízení o povolení obnovy.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny "Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu." Tento článek zaručuje především "právo na soud", jež zahrnuje mj. povinnost soudu a účastníků postupovat zákonem stanoveným způsobem. Ze shromážděných podkladů, zejména za samotného faktu, že předmětem ústavní stížnosti jsou soudní rozhodnutí, je zřejmé, že toto právo stěžovateli nebylo odepřeno. Obecné soudy projednaly jeho návrh a vydaly po řízení nevykazujícím deficit ústavnosti příslušná rozhodnutí. Z vyžádaného spisu je zjevné, že okresní soud návrh stěžovatele projednal ve veřejném zasedání, při kterém byli vyslechnuti i jím navržení svědci, čímž byly naplněny i požadavky článku 38 odst. 2 Listiny. Ústavní stížností napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvé instance jemu předcházející, také dostatečně uvádí důvody, na nichž jsou založena.
Za těchto okolností se dle přesvědčení Ústavního soudu stěžovatel fakticky domáhá opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda jím předložené důkazy a tvrzení jsou novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř., či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů učiněných v řízení o povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení vyvozenými. V tomto směru je třeba poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [viz např. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (46)].
Z uvedených důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení principů spravedlivého procesu v řízení o povolení obnovy jako zjevně neopodstatněné, čehož vyústěním je odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. června 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu