ECLI:CZ:US:2008:4.US.826.08.1
sp. zn. IV. ÚS 826/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2008 o ústavní stížnosti L. G., proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 11. 2007 čj. 1 T 113/2007-127, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2007 čj. 1 T 113/2007-153, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 31. 3. 2008 stěžovatel brojil proti shora označenému rozsudku Okresního soudu v Jeseníku, kterým byl uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 k §241 odst. 1, 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Stěžovatel tvrdil, že byl odsouzen na základě nedostatečných důkazů, neboť proti tvrzení poškozené stála jeho obhajoba, podle které se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil. Uvedl dále, že po zadržení dne 6. 8. 2007 požádal příslušníky Policie ČR v Jeseníku o předvedení k lékaři, což tito neučinili.
Dotazem u Okresního soudu v Jeseníku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Jeseníku odvolání, které vzal přípisem doručeným okresnímu soudu dne 3. 12. 2007 zpět a usnesením ze dne 5. 12. 2007 sp. zn. 1 T 113/2007 Okresní soud v Jeseníku podle ustanovení §250 odst. 4 tr. řádu vzal zpětvzetí odvolání na vědomí.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V projednávaném případě ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jež není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je odvolání proti napadenému rozsudku, které stěžovatel sice podal, avšak poté vzal zpět. Pojem "vyčerpání" však znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná. Vzhledem k tomuto zjištění Ústavní soud nepovažoval za nutné vést stěžovatele k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci právního zastoupení, neboť i formálně bezvadná ústavní stížnost by na závěru Ústavního soudu nic nezměnila.
Stejný závěr lze učinit i ve vztahu ke stěžovatelově "stížnosti proti příslušníkům Policie ČR", neboť podle ustanovení §157a tr. řádu může ten, proti němuž se trestní řízení vede, podat žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj