ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.94.06.1
sp. zn. Pl. ÚS 94/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti MUDr. J. M., zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. listopadu 2006 čj. Vol 83/2006-93, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a PhDr. J. J., zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 39, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. prosince 2006, stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým tento soud zamítl jako nedůvodný stěžovatelův návrh na neplatnost voleb do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 20. a 21. října a 27. a 28. října 2006, ve volebním obvodu č. 38 - Mladá Boleslav a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo podílet se na správě věcí veřejných podle čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 25 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Mezinárodní pakt"), dále jeho právo na rovný přístup k voleným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny a čl. 25 písm. b) a písm. c) Mezinárodního paktu, právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a konečně i nebyla šetřena zásada ochrany práv nezávislým soudem podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Nejvyšší správní soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelův návrh poté, kdy se vypořádal se stěžovatelovými námitkami, spočívajícími v tvrzení, že v průběhu druhého kola voleb do Senátu byl mezi voliči šířen leták "Proč se stydím za svého senátora", jehož obsah stěžovatel (navrhovatel) považoval za nepravdivý a pomlouvačný, přičemž leták byl šířen v době, kdy se již stěžovatel proti jeho obsahu nemohl bránit, že v době druhého kola voleb do Senátu Česká strana sociálně demokratická prováděla zákonem zakázanou volební agitaci v bezprostředním okolí volební místnosti, a konečně, že v jedné z volebních místností bylo hlasování ukončeno dříve než zákon připouští. Nejvyšší správní soud dovodil, že obsah letáku se pohybuje v mezích, které vytýčil Ústavní soud v nálezu ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (č. 140/2005 Sb.), že pokud volební komise nebyla někým upozorněna na porušení volebního zákona či pokud není tvrzeno v návrhu, že by její předseda činil nějaké opatření ve smyslu ustanovení §20 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen "volební zákon"), nelze již v návrhu k Nejvyššímu správnímu soudu relevantně tvrdit porušení volebního zákona v uvedeném směru (princip subsidiarity), a konečně, že jestliže Ing. H. nezasáhl a neupozornil předsedu okrskové volební komise na předčasné uzavření volební místnosti, nelze v návrhu k Nejvyššímu správnímu soudu, rovněž s ohledem na princip subsidiarity, relevantně tvrdit porušení volebního zákona. Nejvyšší správní soud připomenul z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 mj., že "naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení a že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc zřídit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Nejvyšší správní soud vzal v úvahu i okolnost, že verdikt hlasů v neprospěch navrhovatele u druhého kola voleb činil 332.
Stěžovatel především nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že nedošlo k porušení zákona, které by mohlo zásadně zpochybnit výsledky voleb, a setrvává na všech svých argumentech, které vznesl v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem". Poukazuje na to, že leták obsahuje křivá tvrzení a že dle zjištění orgánů činných v trestním řízení si distribuci letáku objednal asistent kandidáta ČSSD PhDr. J. Podle stěžovatelova názoru Nejvyšší správní soud nemůže poskytovat ochranu nečestnému a nepoctivému vedení volební kampaně. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jak Nejvyšší správní soud vyložil princip subsidiarity, a to jak ve vztahu k tvrzenému výkonu politické agitace ČSSD v bezprostřední blízkosti objektů, kde probíhalo hlasování, tak ve vztahu k tvrzenému ukončení hlasování ve volební místnosti na Městském stadionu v Mladé Boleslavi dne 28. října 2006 před 14. hodinou. V doplnění ústavní stížnosti ze 16. ledna 2007 stěžovatel dovozuje, že porušení požadavku čestného poctivého vedení volební kampaně dle §16 odst. 2 volebního zákona se "vědomě dopustila Česká strana sociálně demokratická v úmyslu podpořit svého kandidáta PhDr. J".
Ústavní soud si připojil spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. Vol 83/2006 a vyžádal si vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků.
Nejvyšší správní soud, ve shodě s napadeným usnesením a bez nových tvrzení a argumentů, odmítl argumentaci stěžovatele tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces a porušením č. 90 Ústavy, nesouhlasil rovněž s tvrzením, že napadené usnesení je v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními a že se s nimi soud řádně nevypořádal. Setrval na stanovisku, že zásahy volebního soudu do volebních výsledků by měly být pojímány restriktivně a "v co nejmenší míře by měly respektovat projevenou vůli voličů". Podle názoru Nejvyššího správního soudu leták a jeho šíření nelze považovat za porušení volebních pravidel. Nejvyšší správní soud odkázal v argumentaci ohledně dalších námitek na princip subsidiarity a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta pro její zjevnou neopodstatněnost.
Vedlejší účastník PhDr. J. J. navrhl odmítnout ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. Ztotožnil se se závěry Nejvyššího správní soudu uvedenými v odůvodnění napadeného usnesení a rekapituloval volební výsledek v různých obcích příslušného volebního obvodu. Zopakoval v podstatě argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před Nejvyšším správním soudem.
Vedlejší účastník - Státní volební komise - se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdal.
Právní zástupce stěžovatele dne 10. října 2007 prostudoval spis sp. zn. Pl. ÚS 94/06 včetně citovaných vyjádření, další podání účastníků a vedlejších účastníků od té doby Ústavnímu soudu nebyla doručena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud danou věc rozhodoval v senátu, neboť nešlo o věc svěřenou dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), plénu Ústavního soudu, ani o věc, kterou by si dle rozvrhu práce plénum k rozhodování atrahovalo (shodně usnesení sp. zn. Pl. ÚS 76/06 a sp. zn. II. ÚS 582/06).
Z podání stěžovatele je zřejmé, že podstatou jeho stížnosti je nesouhlas s tím, jak se Nejvyšší správní soud vypořádal s námitkami, jež byly zmíněny shora a týkají se šíření letáku "Proč se stydím za svého senátora", volební agitace ČSSD v době druhého kola voleb a dřívějšího ukončení hlasování u jedné z volebních místností. Stěžovatel tak v podstatě opakuje námitky a argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před Nejvyšším správním soudem.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že není další instancí obecného soudnictví a že mu přísluší toliko kontrola ústavnosti. Toto pravidlo platí i v souzené věci.
Předně nutno konstatovat, že v projednávaném případě Nejvyšší správní soud neporušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a šetřil zásadu ochrany práv nezávislým soudem podle čl. 90 Ústavy. S argumentací stěžovatele se Nejvyšší správní soud náležitě vypořádal a své závěry logicky a přiléhavě odůvodnil. K fundovanému odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je pak v podstatě zbytečné cokoliv dodávat. Pokud jde o tvrzení porušení stěžovatelových práv podílet se na správě věcí veřejných podle čl. 21 odst, 1 Listiny a čl. 25 písm. a) Mezinárodního paktu a práva na rovný přístup k voleným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny a čl. 25 písm. b) a písm. c) Mezinárodního paktu Nejvyšší správní soud správně vzal v úvahu nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 26. ledna. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (č. 140/2005 Sb.), které přiléhají i na tento případ. Nelze než souhlasit i s jeho závěry, týkající se principu subsidiarity ve vztahu k námitkám ohledně kampaně ČSSD v druhém kole voleb a tvrzeného předčasně ukončeného hlasování.
Lze uzavřít, že ústavně zaručená práva stěžovatele, na která ústavní stížnost poukazuje, napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu porušena nebyla. Za situace, kdy Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vybočilo z mezí ústavnosti a že by jím došlo k porušení základních práv stěžovatele, nezbylo mu než podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu