ECLI:CZ:US:2009:1.US.1995.08.2
sp. zn. I. ÚS 1995/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti 1) nezletilého stěžovatele M. H., zastoupeného zákonnou zástupkyní matkou E. H. a zákonným zástupcem otcem T. N., a 2) stěžovatelky E. H., obou zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Brno, Bolzanova 5, proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 6, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, čj. 19 Co 162/2008 - 25, a proti jinému zásahu Městského úřadu v Berouně, spočívajícímu v podání návrhu ze dne 26. 10. 2007 na nařízení předběžného opatření podle §76a občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli vydání nálezu: "1. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, čj. 19 Co 162/2008 - 25, a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 6, se zrušují pro rozpor s ústavním pořádkem ČR, nebo 2. Vydáním usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 6, došlo k porušení základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem ČR, a nebo 3. Podáním návrhu Městského úřadu v Berouně ze dne 26. 10. 2007 na vydání předběžného opatření podle §76a občanského soudního řádu došlo k porušení základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem ČR."
V ústavní stížnosti a v pozdější replice (k vyjádření okresního a krajského soudu k ústavní stížnosti) stěžovatelka zrekapitulovala průběh událostí, za nichž došlo k vydání předběžného opatření Okresním soudem v Berouně poté, co dne XX. XX. 2007 porodila v Hořovické nemocnici svého syna M. H. Šlo o přirozený, fyziologický porod, bez komplikací a vzhledem k bezproblémovému zdravotnímu stavu obou se stěžovatelka rozhodla opustit porodnici již v den porodu. Zažádala o propuštění na revers, ale primář oddělení jí sdělil, že v tak krátké době po porodu revers nevystavují. Propustil ji se slovy, že nechce mít s ničím nic společného. Poté, co stěžovatelka se synem opustila nemocnici, kontaktovali zdravotničtí pracovníci orgán sociálně právní ochrany dítěte (dále též "OSPOD"), který inicioval podání návrhu na vydání předběžného opatření Městským úřadem v Berouně. Usnesením ze dne 26. 10. 2007 Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření, kterým byl nezletilý stěžovatel M. H. předán do péče gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice v Hořovicích. Odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Praze odmítnuto pro tzv. bezpředmětnost, neboť v době jeho rozhodování bylo již zrušeno usnesením téhož soudu ze dne 29. 10. 2007.
V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítá, že okresní soud při vydání předběžného opatření vycházel pouze ze stručné lékařské zprávy a nevysvětlil, jaké nebezpečí nezletilému hrozí. Neměl žádné důkazy, z nichž by vyplývala existence konkrétního ohrožení, pouze přejal tvrzení lékařské zprávy, kterou nepodrobil žádnému přezkumu. Nezletilý byl v okamžiku vydání předběžného opatření v péči svých rodičů. Nebylo prokázáno, že tato péče je nedostatečná nebo vážně ohrožuje jeho příznivý vývoj. Pro všechny novorozence, resp. jejich rodiče, není stanovena zákonem obecná povinnost strpět povinnou hospitalizaci po určitou dobu po porodu. Předání nezletilého do péče zdravotnického zařízení nemělo žádný význam pro ochranu jeho života či zdraví, neboť byl v okamžiku propuštění i po něm zcela zdráv. Naopak neustálé přesuny a stres způsobený jemu i jeho matce (stěžovatelce) mohly mít negativní vliv na jeho zdraví a psychickou stabilitu. Předběžné opatření nebylo "potřebné ani k dosažení cíle" - ochrany života a zdraví nezletilého. Pokud totiž existovaly nějaké pochybnosti o zajištění návazné lékařské péče, případně o vývoji jeho zdravotního stavu, mohly sociální pracovnice, sloužící nepřetržitou službu, navštívit nezletilého v jeho bydlišti a zeptat se rodičů, jakým způsobem je návazná péče zajištěna, případně se s nimi domluvit na řešení.
Již ve svém odvolání ke krajskému soudu stěžovatelka uvedla, že bez zrušení předběžného opatření pro nezákonnost nemá podklad pro to, aby se mohla domáhat náhrady nemateriální újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Je tedy dán právní zájem na tom, aby byla deklarována protiústavnost zmíněného předběžného opatření. Důvodem jeho zrušení totiž nebyla jeho nezákonnost, ale prostý fakt, že po propuštění stěžovatelky a novorozence již postrádalo smysl. Odvolací soud se řádně podaným odvoláním meritorně nezabýval. Žaloba pro zmatečnost by nebyla efektivním prostředkem nápravy, ve smyslu judikatury Evropského soudu po lidská práva. Vzhledem k rozšířené praxi soudů, rozvedené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, čj. 19 Co 162/2008 - 25 (kde odvolací soud argumentuje tzv. bezpředmětností odvolání), lze předpokládat, že tento opravný prostředek, kterým by se opět zabýval stejný krajský soud, by nevedl k úspěchu stěžovatelů ve věci. Podle stěžovatelky tak ústavní stížnost svým významem podstatně převyšuje zájmy jich samotných.
Došlo tak k porušení čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.
II.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření obecných soudů a Městského úřadu v Berouně, jako účastníků řízení. Krajský soud zopakoval, že předběžné opatření bylo "odklizeno" jiným způsobem, tedy tím, že bylo zrušeno, takže ztratilo svou účinnost.
Okresní soud v Berouně uvedl, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, neboť byly minimálně osvědčeny skutečnosti předpokládané v §76a odst. 1 OSŘ. Dokazování neprováděl, protože se zpravidla, s ohledem na potřebu okamžitého a pružného rozhodování v zájmu ochrany života a zdraví nezletilého dítěte, nevyžaduje. Rozhodl na základě návrhu Městského úřadu v Berouně, doloženého lékařskou zprávou a oznámením městského úřadu.
Městský úřad v Berouně uvedl, že v lékařské zprávě se praví, že dítě "je" (tedy ne jenom že "může být"), pakliže bude "mimo nemocniční péči" (tedy přímo "nemocniční" a ne jakoukoliv jinou péči), ohroženo na zdraví, eventuálně i na životě. Na základě této informace a s ohledem na krátkou dobu po narození dítěte vyhodnotil situaci jako vážné ohrožení života dítěte a podal neprodleně návrh na vydání předběžného opatření, jak mu to přímo ukládá §16 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění. Byl si vědom výjimečné povahy tohoto opatření, nicméně v daném případě shledal mimořádné okolnosti, na základě kterých ho v zájmu nezletilého a s přihlédnutím k Úmluvě o právech dítěte považoval za odůvodněné.
V replice k uvedeným vyjádřením stěžovatelé uvedli, že soud neměl předběžné opatření vydat pouze na základě podkladů, které měl k dispozici. Tvrzení, že v tak krátké době po narození je dítě, jestliže bude mimo nemocniční péči, ohroženo na zdraví, eventuálně i na životě, nepostačuje pro aplikaci §76a odst. 1 OSŘ. Pokud by soud toto tvrzení "postavil" kritické racionální analýze (za použití běžně dostupných informačních zdrojů) a pokud by si ověřil skutkový stav v úvahu přicházejícími prostředky (telefon, fax, e-mail), nemohl by takové rozhodnutí vydat. Doktrína bezpředmětnosti opravného prostředku byla v jejich případě krajským soudem aplikována zcela formálně a bez snahy přihlédnout ke specifikům konkrétního případu. Stěžovatelé dále poukázali na skutečnost, že se bez zásahu Ústavního soudu nemohou domoci satisfakce za imateriální újmu způsobenou zásahem do jejich základních práv. Tento závěr osvědčují vyjádřením ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 9. 2008, čj. 858/2008-ODSK-ODSK/7, které přiložili.
III.
Ze spisu sp. zn. 23 Nc 356/2007 Okresního soudu v Berouně Ústavní soud zjistil, že návrh na vydání předběžného opatření byl zmíněnému okresnímu soudu doručen dne 26. 10. 2007 v 16.30 hod. a obsahoval tři přílohy.
Prvou bylo sdělení Městského úřadu v Černošicích, odboru soc. věcí a zdravotnictví, ze dne XX. XX. 2007, podle kterého stěžovatelka v 8.30 hod. porodila v nemocnici v Hořovicích syna. Téhož dne, ve 12.00 hod. bez vědomí lékařů, zmíněnou nemocnici opustila. Na adrese, kterou v nemocnici uvedla, se již 3 roky nezdržuje a kontaktovaná dětská lékařka sdělila, že stěžovatelka se zřejmě zdržuje v L., okr. B. Zmíněná lékařka předala telefonický kontakt na stěžovatelku příslušné sociální pracovnici. Té se po zavolání ozval otec dítěte a sdělil, že stěžovatelka se s dítětem do nemocnice nevrátí a že veškerou odpovědnost berou jako rodiče na sebe. Přesnou adresu rodiny odmítl sdělit.
Druhou přílohu tvoří faxová zpráva Dr. D., podaná na žádost Odboru péče o dítě Městského úřadu Beroun, nadepsána: Pacient M. H., podle níž: "Matka s dítětem svévolně opustila oddělení. Dítě se narodilo v 8.30 ráno. Vzhledem ke krátké době po narození je dítě, pakliže bude mimo nemocniční péči, ohroženo na zdraví a eventuálně i na životě. Hospitalizace trvala dne XX. XX. 2007 od 8.30 do 13.24 hod. Zpráva byla odeslána dne 26. 10. 2007 v 15,48 hod."
Třetí přílohu tvoří zápis o určení otcovství k nezletilému souhlasným prohlášením rodičů ze dne 17. 10. 2007.
Usnesením ze dne 26. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 6, nařídil Okresní soud v Berouně předběžné opatření, kterým předal nezl. M. H. do péče Gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Hořovicích. Podle protokolu ze dne 26. 10. 2007, jehož sepis začal v 16.30 hod. v bydlišti rodičů, S., byla matka s dítětem převezena do nemocnice v Hořovicích a předána MUDr. D. (č. l. 7 spisu).
Dalším unesením téhož okresního soudu ze dne 29. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 10, bylo zmíněné předběžné opatření zrušeno, protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno. Nezletilý byl s matkou z nemocnice propuštěn dne 28. 10. 2007.
O odvolání matky proti nařízenému předběžnému opatření rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze 30. 4. 2008, čj. 19 Co 162/2008 - 25, kterým její odvolání odmítl jako bezpředmětné, podle §218 OSŘ. V mezidobí bylo totiž zmíněné předběžné opatření zrušeno usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2007, čj. 23 Nc 356/2007 - 10, protože nezletilý byl dne 28. 10. 2007 z nemocnice propuštěn a jeho další hospitalizace nebyla nutná.
IV.
Ústavní stížnost je částečně nepřípustná, částečně zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé alternativním petitem mj. žádali, aby Ústavní soud vyslovil, že k porušení základních práv a svobod stěžovatelů došlo podáním návrhu Městského úřadu v Berouně ze dne 26. 10. 2007 na vydání předběžného opatření podle §76a OSŘ. V této části však musela být ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. d) jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, neboť ústavní stížnost lze podat jen proti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv či svobod jednotlivců. Pouhým návrhem na vydání předběžného opatření nebyla práva a svobody (včetně těch základních) stěžovatelů nijak dotčena.
Pokud stěžovatelé navrhli zrušení usnesení Okresního soudu v Berouně, kterým bylo vydáno předběžné opatření, ani v této části jim nemohl Ústavní soud vyhovět, protože toto předběžné opatření v době rozhodování Ústavního soudu již neexistovalo. Bylo totiž zrušeno usnesením téhož okresního soudu ze dne 29. 10. 2007 (čj. 23 Nc 356/2007 - 10). Ústavní soud tudíž z povahy věci nemůže zrušit rozhodnutí právně již neexistující. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížností napadnout pouze pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, nikoliv rozhodnutí právně neexistující. Proto Ústavní soud návrh na zrušení napadeného usnesení Okresního soudu v Berouně odmítl jako nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Ze stejného důvodu nelze přisvědčit stěžovatelům, pokud tvrdí, že Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, měl napadené předběžné opatření v odvolacím řízení zrušit. Krajský soud totiž nemohl zrušit právně již neexistující rozhodnutí.
Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, čj. 19 Co 162/2008 - 25, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Pokud zmíněný krajský soud přezkoumával, na základě odvolání stěžovatelky, zmíněné usnesení o nařízení předběžného opatření, nemohl procesně postupovat jinak, než jak postupoval. Není totiž v jeho kompetenci rušit rozhodnutí právně již neexistující, jak je mj. uvedeno shora.
Pod příkrovem argumentace o porušení základních práv a svobod stěžovatelky a jejího dítěte se tak skrývá snaha dosáhnout touto ústavní stížností zrušení rozhodnutí o předběžném opatření a tak si formálně otevřít cestu k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Jejím smyslem, jak je v ní výslovně deklarováno, je předpoklad, že po vyhovujícím nálezu Ústavního soudu se jim otevře možnost domáhat se náhrady újmy způsobené shora popsaným, podle stěžovatelů nezákonným, počínáním státu. Zřejmě klíčovou informací pro zmíněný postup jim bylo sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, čj. 858/2008-ODSK-ODSK/7, ze dne 29. 9. 2008, podle kterého nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.
V této souvislosti je nezbytné připomenout, že podle čl. 93 Ústavy ČR je úkolem Ústavního soudu jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud tedy není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ve skutečnosti, že se odvolací soud meritem věci nezabýval (a ani nemohl, jak poukázáno shora), nelze spatřovat ani nezákonnost ani neústavnost jeho rozhodnutí. Odvolací, ani žádný jiný soud není institucí, která by vydávala rozhodnutí jen podle přání toho kterého účastníka řízení. Ani úkolem Ústavního soudu není rušit napadená rozhodnutí jen proto, aby tím pomohl stěžovatelům v cestě k uplatňování náhrady škody (jak se stěžovatelka domnívá a vysloveně to deklaruje). Zmíněné orgány státní moci zde plnily své úkoly v rámci svěřené kompetence a bezprostředně zjištěná fakta (rychlé opuštění nemocnice matkou s dítětem těsně po porodu, za situace, kdy poporodní komplikace nelze nikdy vyloučit, nesrovnalosti v adrese bydliště matky apod.) takovýto zásah indikovala.
Za této situace I. senát Ústavního soudu odmítl ústavní stížnost stěžovatelů zčásti jako nepřípustnou, zčásti jako zjevně neopodstatněnou, jak shora uvedeno (§43 odst. l písm. e), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu