ECLI:CZ:US:2009:1.US.2331.09.1
sp. zn. I. ÚS 2331/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) RNDr. J. B., CSc. a 2) J. B., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Kovářem, advokátem se sídlem Praha 2, Jaromírova 180/60, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 11. 2008, čj. 5 C 179/2006 – 288, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2009, čj. 25 Co 493/2008 – 307, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 4. 2009, čj. 5 C 179/2006 – 315, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2009, čj. 25 Co 180/2009 – 327, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Důvodem je tvrzené porušení jejich základního práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé vylíčili průběh jednání před obecnými soudy, které skončilo zastavením řízení, protože nezaplatili soudní poplatek z odvolání. Soudy obou stupňů se shodly v závěru, že sociální poměry stěžovatelů nejsou takové, aby odůvodňovaly osvobození od soudního poplatku z odvolání ve výši 160.000,-Kč. Stěžovatelé poplatek nezaplatili pouze proto, že příslušnou částku neměli a nepodařilo se jim opatřit si ji půjčkou. Rozhodnutí soudů, kterými jim nebylo osvobození od poplatkové povinnosti v předmětné věci přiznáno, jsou projevem zásadního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a právními závěry, které z nich dovodily.
Jak Ústavní soud zjistil z přiložených rozhodnutí, Okresní soud v Jičíně (dále jen „okresní soud“) shora označeným usnesením ze dne 11. 11. 2008 nepřiznal stěžovatelům osvobození od soudních poplatků z odvolání, které podali proti rozsudku téhož soudu ze dne 21. 12. 2007, čj. 5 C 179/2006 – 224. K jejich odvolání Krajský soud v Hradci Králové zmíněné usnesení okresního soudu potvrdil. Vyjádřil souhlas s jeho závěry, podle kterých stěžovatelé nesplnili předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 OSŘ. Okresní soud vyšel ze zjištění, že každému ze stěžovatelů byla rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 2. 2008, čj. 11 C 108/2008 – 98, pravomocně přiznána pohledávka vůči společnosti MAVE Jičín, a. s., ve výši 470.340,-Kč. V potvrzení o majetkových poměrech neuvedli úplné údaje, např. kromě účasti stěžovatele 1) ve společnosti ARIO, v. o. s., je tento i jediným společníkem a zároveň jednatelem ve společnosti JB Real Estate, s. r. o. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 112 pro k. ú. Ohařice dále zjistil, že stěžovatel 1) vlastní pohledávku ve výši 400.000,-Kč, která je zajištěna zástavním právem k budově čp. 39 v obci Ohařce. Stěžovatel 20) je vlastníkem pozemku parc. č. 1252, 1253 a budovy čp. 180 v části obce Nusle, zapsané na LV č. 740 pro obec Praha, k. ú. Nusle.
Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 4. 2009, čj. 5 C 179/2006 – 315, bylo zastaveno odvolací řízení, zahájené stěžovateli proti rozsudku téhož soudu ze dne 21. 12. 2007, čj. 5 C 179/2006 – 224, protože stěžovatelé nezaplatili soudní poplatek z odvolání ani ve vyměřené lhůtě ani ve lhůtě prodloužené o dalších 30 dnů. Následovalo odvolání stěžovatelů, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 5. 2009, čj. 25 Co 180/2009 – 327, tak, že zmíněné usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud se důsledně řídil ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, takže pokud stěžovatelé ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatili, správně řízení zastavil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadli usnesení obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zastavení řízení. V ústavní stížnosti uvedli v podstatě tytéž argumenty jako v řízení před obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud jen do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Podle zmíněného článku je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti, ale až za situace, když takové porušení představuje současně zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.
Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, zajistily si všechny podklady, které prokazovaly majetkové poměry stěžovatelů, včetně těch, které stěžovatelé sami neuvedli. Rozhodly po správné aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu i zákona o soudních poplatcích. Stěžovatelé nepředložili žádné přesvědčivé důkazy o tom, že jejich majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, aby odůvodnily osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 OSŘ. Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny, protože obecné soudy žádná základní práva stěžovatelů neporušily.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu