ECLI:CZ:US:2009:1.US.3045.09.1
sp. zn. I. ÚS 3045/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Soukenická LB, s. r. o., se sídlem Liberec, Soukenné náměstí 121/1, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Liberec, Na Rybníčku 387/6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 8. 2009, čj. 36 Co 244/2009 - 12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2009, čj. 31 E 3/2009 - 5, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí k vynucení splnění povinnosti stěžovatele zajistit oprávněné přívod vody do bytu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že exekuční soud mu na návrh oprávněné M. Č. uložil podle §351 OSŘ pokutu ve výši 30.000,- Kč. V odvolání proti tomuto usnesení namítal, že v daném případě nelze nařídit výkon rozhodnutí podle §351 OSŘ, ale pouze podle §350 OSŘ, protože exekučním titulem bylo uloženo provést pro oprávněnou práci, kterou může vykonat i někdo jiný. Odvolací soud tuto námitku neshledal důvodnou a bez jakékoliv věcné argumentace uvedl, že jde o výkon exekučního titulu, který ukládá povinnost k nezastupitelnému jednání a tuto povinnost může splnit pouze povinný, tj. stěžovatel, případně jím pověřená osoba. Tento názor odvolacího soudu považuje za nesprávný. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cz 24/80 a sp. zn. 2 Cz 90/73, z nichž vyplývá, že nařízení soudního výkonu rozhodnutí uložením peněžité pokuty není přípustné, pokud jde o práci nebo plnění, které může vykonat i oprávněný nebo někdo jiný. Stěžovatel je přesvědčen, že usnesením krajského soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z připojeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 8. 2009, čj. 36 Co 244/2009 - 12, jako soudu odvolacího, Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2009, čj. 31 E 3/2009 - 5. Tímto usnesením okresní soud nařídil výkon rozhodnutí k vynucení splnění povinnosti stěžovatele zajistit oprávněné přívod vody do bytu č. 7 ve 3. patře v obytném domě čp. 1417 v Hornické ulici v Sokolově a uložil stěžovateli pokutu ve výši 30.000,- Kč. Tato povinnost byla stěžovateli uložena usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 9. 20089, čj. 54 C 65/2009 - 18, které je vykonatelné dnem 3. 3. 2009. Zároveň stěžovatele upozornil, že za každé další porušení povinností budou na návrh oprávněné ukládány další pokuty až do zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že jednotlivé pokuty mohou dosáhnout výše 100.000,- Kč a jejich množství není zákonem omezeno.
Odvolací soud poukázal na ustanovení §251 a §351 odst. 1 OSŘ a konstatoval, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá pouze to, zda je vykonávané rozhodnutí vykonatelné a obsahově shodné s návrhem na výkon rozhodnutí. Tyto předpoklady jsou v daném případě splněny, lhůta ke splnění povinnosti stěžovatelem zajistit oprávněné přívod vody byla stanovena na 3 dny od doručení usnesení, ke kterému došlo dne 25. 2. 2009. Dnem 1. 3. 2009 se tedy usnesení o vydání předběžného opatření stalo vykonatelným, bez ohledu na skutečnost, že proti němu stěžovatel podal odvolání. Námitku stěžovatele, že nemělo být postupováno podle §351 OSŘ, ale podle ustanovení §350 OSŘ, odvolací soud neshledal důvodnou. Jde totiž o výkon exekučního titulu, který ukládá povinnému povinnost k nezastupitelnému jednání. Tuto povinnost může splnit pouze povinný, případně jím pověřená osoba. V takovém případě spočívá nařízení výkonu rozhodnutí v tom, že soud uloží povinnému, za porušení povinnosti, která je uvedena v exekučním titulu, pokutu, která nesmí přesáhnout částku 100.000,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě bylo stěžovateli, jako pronajímateli bytu, uloženo zajistit oprávněné přívod vody do bytu. Protože jednou ze základních povinností pronajímatele je zajistit nájemci plný a neručený výkon práv spojených s užíváním bytu, je výše uvedené pokuty odpovídající.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry odvolacího soudu, ve které stěžovatel prezentuje svůj vlastní právní názor, který opírá o judikáty Nejvyššího soudu a který považuje za jedině správný.
Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho postavení, jako nezávislé soudní instituce, je zcela specifické. Není součástí soustavy obecných soudů, ani jejich nadřízenou instancí, nemůže proto vykonávat přezkumný dohled nad jejich rozhodováním, pokud postupují a rozhodují v souladu s ústavním pořádkem ČR.
Podle zjištění Ústavního soudu soudní moc byla uplatněna v souladu se zákonem. Odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil a jež jsou v souladu s obecným právem. Odvolací soud se zabýval námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. K právnímu hodnocení a závěrům soudu v dané věci nelze nic doplnit, lze na ně v plném rozsahu jen odkázat. Pokud v daném případě odvolací soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Nebyla tedy porušena žádná základní práva stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu