ECLI:CZ:US:2009:1.US.3072.09.1
sp. zn. I. ÚS 3072/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: IPC PALLADIUM a. s., se sídlem Hradec Králové, Vrchlického 678/19, zastoupené JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem se sídlem Praha 2, Polská 54, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, čj. 62 Co 366/2009 - 71, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 6. 2009, čj. 15 Nc 6594/2008 - 63. Podle názoru stěžovatelky došlo v předmětné věci k porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť odvolací soud nepovažoval stěžovatelku za účastníka řízení, jelikož měl za to, že stěžovatelka podala odvolání jako právní nástupce původní povinné, aniž by své právní nástupnictví prokázala.
Z obsahu napadeného usnesení Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že odvolání IPC PALLADIUM a. s. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 6. 2009, čj. 15 Nc 6594/2008 - 63, bylo odmítnuto. Uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil exekuci podle §268 odst. 1 písm. c) OSŘ za použití §52 odst. 1 exekučního řádu s tím, že návrh na zastavení exekuce podal ten, kdo navrhl její nařízení. Soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce, protože mu tyto náklady byly uhrazeny. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že odvolání společnosti IPC PALLADIUM a. s., jako právního nástupce povinného, směřovalo proti výroku o nákladech exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu spisu nevyplývá, že by odvolatel byl právním nástupcem povinné osoby, protože tuto skutečnost ničím neprokázal. Za situace, kdy právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma, uzavřel, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních předpisech. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala, že by byla právním nástupcem povinné osoby. Tvrdí, že v odvolání uvedla i své předchozí obchodní jméno i identifikační číslo, z čehož muselo být patrno, že je v dané věci účastnicí řízení.
Ústavní soud se zabýval ústavností předmětného řízení. Dospěl k závěru, že k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod nedošlo. Stěžovatelka v odvolacím řízení dostatečně neprokázala, že je skutečně aktivně legitimována k podání odvolání. Pokud v závorce na konci svého odvolání uvedla svůj předchozí obchodní název a identifikační číslo, nelze to považovat za prokázání její jasné identity jako účastníka řízení. Svou aktivní legitimaci měla doložit např. výpisem z obchodního rejstříku, který ovšem přiložila až k ústavní stížnosti. V řízení před Ústavním soudem nelze dohánět to, co bylo zanedbáno v předcházejícím řízení před obecnými soudy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu