infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.12.2009, sp. zn. I. ÚS 3130/09 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:1.US.3130.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:1.US.3130.09.1
sp. zn. I. ÚS 3130/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele O. T., zastoupeného advokátkou JUDr. Marií Nedvědovou, AK Sloupská 135, Nový Bor, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu - Odboru pro severočeskou oblast ze dne 30. 4. 2004, č.j. 120504/2004-635.1-KH, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále také "ČTU") jímž bylo vyhověno návrhu telekomunikační společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen uhradit společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., dlužné ceny za poskytnuté služby. Tímto rozhodnutím bylo podle stěžovatele porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a následující Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud zjistil ze sdělení ČTU ze dne 21. 12. 2009, č. j. 104945/2009-603, že stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí rozklad, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. II. Ústavní soud - před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti - je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). To se týká i podmínek ustanovení §75 odst. 1 tohoto zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v platném znění ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy přitom tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. června 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111), ochrana ústavnosti (konkrétně zejména základních práv a svobod) není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (čl. 4 Ústavy); Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje teprve v případě selhání všech prostředků ostatních. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak i dimenzi materiální. Na jedné straně se tedy subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně z materiální dimenze principu subsidiarity plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy, v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v dané procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (zde předseda ČTU), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (zde Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému státnímu orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska je třeba reflektovat při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu, v daném případě přípustnosti ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že tato ústavní stížnost je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť v souladu s materiální dimenzí principu subsidiarity musí nyní věc projednat příslušný správní orgán. V závislosti na jeho rozhodnutí bude moci stěžovatel případně využít další opravné prostředky v rámci správního soudnictví. Teprve po té, bude-li zastávat názor, že v rámci správního soudnictví, jakožto svým způsobem uzavřené soustavě, bylo porušeno jeho základní subjektivní právo či svoboda, bude moci využít institutu ústavní stížnosti. Jak však plyne ze shora uvedeného, může se tak stát až tehdy, až stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva poskytnuté. Za tohoto stavu, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. prosince 2009 Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:1.US.3130.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3130/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 12. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 12. 2009
Datum zpřístupnění 7. 1. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán ČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD - Odbor pro severočeskou oblast
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 500/2004 Sb., §152
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3130-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 64558
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02