ECLI:CZ:US:2009:2.US.1164.09.1
sp. zn. II. ÚS 1164/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele M. T., advokátem nezastoupeného, směřující proti blíže nespecifikovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se dne 5. 5. 2009 obrátil na Ústavní soud s podáním označeným jako „Dovolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky“. Označil se v něm jako „osoba poškozená“ a ne příliš srozumitelně, bez jakéhokoliv popisu okolností svého případu zde uvedl, že ačkoliv se „při jakémkoliv odvolání a dovolání držel doručovacího termínu“, dle názoru obecných soudů dovolací lhůtu promeškal. Dále uvedl, že požaduje odškodnění 40.000.000 Kč. K podání připojil svazek různých příloh – rozhodnutí a jiných listin – vztahujících se především k jeho odsouzení za trestný čin zanedbání povinné výživy a následné exekuce dlužného výživného.
Protože uvedené podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti tak, jak je vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), byl stěžovatel vyzván přípisem, který převzal dne 18. 5. 2009, k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení; přípis obsahoval podrobné pokyny, jak při nápravě formálních nedostatků postupovat. Současně byl stěžovatel upozorněn, že pokud se tak nestane, bude jeho návrh odmítnut podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel sice na tuto výzvu reagoval podáním došlým Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2009, avšak vytýkané vady neodstranil. Plnou moc udělenou advokátu nedoložil a místo toho, aby konkretizoval, čeho se domáhá a proč, ve svém dalším podání ve stejném duchu – tedy pro soudce zpravodaje nesrozumitelně – uvedl jakési okolnosti související zřejmě s podáním dovolání k Nejvyššímu soudu v létě roku 2008.
Soudce zpravodaj tedy ve věci již bez dalšího rozhodl.
V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé právně zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to již při jejím podání. Návrh musí vykazovat alespoň minimální formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; musí z něho být patrno, které věci se týká (zde nebylo zřejmé, zda stěžovatel brojil proti připojeným rozhodnutím vydaným v trestní věci, v exekuci, anebo snad proti nějakému rozhodnutí o své žádosti o odškodnění, o níž se zmiňoval) a co se jím sleduje (to, zda stěžovatel po Ústavním soudu žádal zrušení nějakého aktu, přiznaní odškodnění či vydání úplně jiného rozhodnutí, rovněž nebylo z podání jednoznačně dovoditelné). Znění stížnostního návrhu, tedy toho, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, pak musí odpovídat znění zákona; v posuzované věci stěžovatel navrhoval, aby mu Ústavní soud přiznal finanční odškodnění (v doplnění původního návrhu jej navýšil na celkovou částku 48.000.000 Kč), což výše uvedené tezi neodpovídá. Text podání musí obsahovat pravdivé a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, ale to přípis stěžovatele rovněž nesplňoval. Z řady různých rozhodnutí připojených k návrhu nebylo možno poznat, které z nich je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelových práv.
Protože vytčené nedostatky nebyly odstraněny ani přes výzvu soudce zpravodaje, nebylo možno postupovat jinak, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj