infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.06.2009, sp. zn. II. ÚS 1251/09 [ usnesení / BALÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:2.US.1251.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:2.US.1251.09.1
sp. zn. II. ÚS 1251/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti O. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem Frýdek - Místek, 1. máje 741, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009 č. j. 21 Cdo 819/2008-402, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Je přesvědčen, že postupem obecných soudů v řízení o náhradu škody z titulu pracovního úrazu a nemoci z povolání byl zkrácen na svém základním právu na spravedlivý proces. Soud prvního stupně sice provedl rozsáhlé dokazování ke zjištění skutkového stavu, avšak důkazy nesprávně vyhodnotil. Jeho pochybení nebylo napraveno ani vyššími soudy. Je přesvědčen, že soudy byly ovlivněny předchozím dokazováním, které probíhalo v jiném jeho sporu proti zaměstnavateli. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 16 C 121/96, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 5. 2007 č. j. 16 C 121/96 zamítl soud žalobu stěžovatele o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 68.587,-Kč. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 10. 2007 č. j. 16 Co 156/2007-384 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody, kterou uplatňuje. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud napadeným usnesením jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Z obsahu dovolání dovodil, že stěžovatel nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vycházel. Jeho námitky proto nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Ten však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Podle své ustálené judikatury je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti. Stěžovatel v něm navrhuje zrušit rozhodnutí dovolacího soudu. Ústavní soud se proto zaměřil na to, zda v této fázi řízení byla chráněna ústavně zaručená práva stěžovatele. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, dovolací soud, aniž by se zabýval meritem věci, posuzoval otázku, zda stěžovatelem podané dovolání je přípustné, jestliže v úvahu přicházela přípustnost dovolání výhradně podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první o. s. ř.), je pak logicky možné posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako námitky existence tzv. jiných procesních vad ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nezahrnují-li podmínku existence právní otázky zásadního významu) nebo vad tzv. zmatečnostních (viz jejich výčet v §242 odst. 3 o. s. ř.). Proto také v případě, kdy dovolatel uplatní proti dovoláním napadenému rozhodnutí pouze tyto důvody, není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení", nýbrž přímým (bezprostředním) a nevyhnutelným důsledkem toho, že nebyla-li při vázanosti dovolacím důvodem k přezkumu otevřena právní otázka vůbec, nemůže být řeč o právní otázce zásadního významu (srov. III. ÚS 643/06, III. ÚS 10/06, IV. ÚS 804/07 a další). Podstatou dovolacích námitek (stejně jako námitek uplatněných v ústavní stížnosti) je nesouhlas stěžovatele s hodnocením provedených důkazů (zejména znaleckých posudků a revizních posudků znaleckých ústavů, vyjadřujících se k vlivu nemoci z povolání na pracovní schopnost stěžovatele). Stěžovatel na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu nabízí opačné skutkové závěry, k nimž dospívá svým vlastním hodnocením důkazů a na nich buduje odlišné právní posouzení věci. Jím namítaná okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování, ale přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Lze uzavřít, že stěžovatel způsobem, kterým v dovolání napadl rozhodnutí odvolacího soudu, neotevřel prostor pro to, aby dovolací soud dostal příležitost posoudit (jakoukoli) právní otázku, natožpak právní otázku, kterou má na zřeteli ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Jeho postupu, kdy z tohoto důvodu - a nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení - dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout. Stěžovatel ostatně žádné konkrétní námitky proti uvedenému postupu Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti ani nevznáší. Samotným rozhodnutím dovolacího soudu tak žádná ústavní práva stěžovatele porušena nebyla. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2009 Stanislav Balík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:2.US.1251.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1251/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 6. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 5. 2009
Datum zpřístupnění 20. 7. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dovolání/otázka zásadního právního významu
dovolání/důvody
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1251-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 62755
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-04