ECLI:CZ:US:2009:2.US.545.09.1
sp. zn. II. ÚS 545/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čéčova 11, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 5 To 485/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 5 T 92/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, která nepovažuje za řádně odůvodněná. Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Cituje části odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a dovozuje z nich, že soudem uváděná skutková zjištění o tom, že stěžovatel je "vysoce erudovanou osobou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, jazykově vybavenou..." nebyla myšlena vážně, ale jde o zjištění ironizující výpověď stěžovatele a přípis Ing. O. K. Uvedené pochybení nenapravil ani odvolací soud. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu vytyčující požadavky na ústavně konformní odůvodnění rozhodnutí a vyslovuje přesvědčení, že soudy učinily nikoli vážně míněná, nýbrž ironizující a žertem myšlená skutková zjištění, a jejich rozhodnutí jsou tak výrazem libovůle. Stěžovatel současně žádá o odložení vykonatelnosti napadených usnesení, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí by mu mohla vzniknout těžko odčinitelná újma.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 5 T 92/2003, bylo zjištěno následující:
Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo rozhodnuto, že stěžovatel podle §60a odst. 4 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody uložený ve výměře dvou let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 6. 2004 č. j. 5 T 92/2003-480 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005 č. j. 7 To 15/2005-536, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení dohledu a povinnosti dle §60a odst. 3 tr. zák. ve zkušební době podle svých sil uhradit poškozeným způsobené škody (viz výrok I. napadeného usnesení). Výrokem II. byl stěžovatel podle §60a odst. 6, §39a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s dohledem.
Stížnost stěžovatele, podanou proti rozhodnutí soudu prvního stupně ihned po jeho vyhlášení (kterou stěžovatel blíže neodůvodnil), Městský soud v Praze druhým napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Oba soudy dospěly na základě učiněných skutkových zjištění ke shodnému závěru, že stěžovatel ve lhůtě podmíněného odkladu výkonu trestu s dohledem nevyhověl uloženým podmínkám uhradit poškozeným dle svých sil škodu, způsobenou trestnými činy a podrobovat se probačnímu dohledu v intencích ustanovení §26a a §26b tr. zák.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí i obsahu spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí v rovině jednoduchého práva, ale posuzuje toliko soulad takových rozhodnutí s ústavním pořádkem [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní stížnost je postavena na tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadených usnesení, kterou stěžovatel dovozuje z toho, že oba soudy nepřípustně vyšly z "ironizujících a žertem míněných skutkových zjištění" učiněných soudem prvního stupně. Ústavní soud nepovažuje uvedenou námitku za opodstatněnou.
Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, na základě jakých skutečností a důkazů dospěly soudy k závěru, že stěžovatel neplnil podmínky vysloveného dohledu a uloženou povinnost, aby podle svých sil uhradil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil. Především soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval nashromážděnými důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a své hodnotící úvahy ve svém rozhodnutí vyložil. Pro svůj závěr, že stěžovatel podle §60a odst. 4 tr. z. vykoná trest odnětí svobody, měl dostatek podkladů. Ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Litoměřice, ze dne 12. 3. 2008 vyplynulo, že s příslušným střediskem byl stěžovatel v kontaktu velmi sporadicky, probačnímu úředníku odmítal poskytnout konkrétní informace o svém zaměstnání a nepředkládal mu ani doklady o náhradě škody. I závěr soudu, že bylo v jeho silách, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil poškozeným daleko větší část způsobené škody (prvnímu poškozenému nezaplatil ze škody ve výši 150.000,-Kč žádnou částku a kontaktu s ním se vyhýbal, druhým poškozeným zaplatil těsně před skončením zkušební doby z celkové škody 350.000,-Kč pouze 20.000,-Kč), je důkazně podložen, a to samotnou výpovědí stěžovatele a zprávou Ing. O. K. - AGRA ze dne 7. 10. 2008. Především z posledně citované zprávy, která je v souladu s tvrzením stěžovatele o jeho obchodních, akcionářských a dalších aktivitách (mj. vypověděl, že je členem česko-somálské smíšené obchodní komory, kde aktivně působí, v oblasti obchodu s cementem se snaží etablovat na Africkém kontinentu, je akcionářem firmy provádějící revitalizaci a obnovu výroby cementu v Berbeře), soud zjistil, že zastupoval zájmy firmy v obchodní oblasti v českých regionech i v zahraničí (mj. v Moldávii, Ukrajině, Maďarsku, Polsku a Estonsku), neboť má rozsáhlé jazykové znalosti a znalosti prostředí. Skutková zjištění, která soud z těchto důkazů vyvodil, mj. že stěžovatel je osobou vysoce erudovanou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, a jazykově vybavenou, a bylo tedy v jeho silách, možnostech a schopnostech uhradit podstatně větší díl způsobené škody, rozhodně nelze považovat za ironizující či žertem míněná, jak namítá stěžovatel, ale jde o zjištění, která mají oporu v provedených důkazech.
Pokud zjištěné skutečnosti, s nimiž trestní zákon spojuje možnost omezení osobní svobody odsouzeného, vedly soud k rozhodnutí, že stěžovatel podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nelze v jeho postupu spatřovat prvky libovůle v rozhodování, která by jedině mohla věc posunout do ústavní roviny.
Ani v postupu stížnostního soudu, který zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou, neshledal Ústavní soud žádné pochybení, natož pochybení, které by dosahovalo ústavního rozměru. Stížnostní soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, nebyl tedy povinen tyto závěry znovu opakovat a stačilo, když na ně odkázal. Vzhledem k tomu, že stěžovatel svoji stížnost, podanou ihned po vyhlášení usnesení, nijak neodůvodnil, a neučinil tak ani jeho zástupce, kterého si po tomto vyhlášení zvolil, nemůže nyní stížnostnímu soudu vytýkat, že se jeho věcí nezabýval z pohledu námitek uplatněných až v ústavní stížnosti.
Lze uzavřít, že obecné soudy věc posoudily v rámci své zákonné pravomoci a přijaté závěry řádně a úplně odůvodnily. Právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá jeho představám. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu