infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.06.2009, sp. zn. II. ÚS 930/09 [ usnesení / BALÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:2.US.930.09.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:2.US.930.09.2
sp. zn. II. ÚS 930/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti V.I.T. GROUP, s.r.o., se sídlem Třinec - Lyžbice, Lidická 1264, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. Rsp 213/09, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodčího nálezu, jehož vydáním měla být porušena její ústavní práva garantovaná čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Namítá, že rozhodčí soud přiznal žalující straně na odměně za právní zastoupení vyšší částku, než jaká jí náleží, neboť nesprávně postupoval dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která je výlučně určena pro stanovování paušální odměny advokáta v civilním řízení. Dle ní měl aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., která určuje úkonovou odměnu advokáta v jiném než civilním soudním řízení. Má za to, že takové rozhodování je v rozporu se zásadnou předvídatelnosti rozhodnutí a jednotností výkladu právních předpisů. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodčím nálezem bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalující straně částku 2.052.280,- Kč s úrokem z prodlení, blíže specifikovaným ve výroku nálezu, a náklady řízení ve výši 208.563,- Kč, sestávající z poplatku za rozhodčí řízení a nákladů právního zastoupení advokátem. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání věci, přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. K otázce povahy rozhodčího řízení se Ústavní soud v minulosti již opakovaně vyjádřil (srov. nepublikovaná usnesení IV. ÚS 511/03, II. ÚS 805/06, IV. ÚS 1357/07, II. ÚS 3059/08 a další). Na svých závěrech setrvává i nadále. Rozhodovací činnost rozhodčího soudu (rozhodce) je založena na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodčí soud nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Uzavřením platné rozhodčí smlouvy se strany dobrovolně a vědomě vzdávají práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Uvedené platí i pro Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který má povahu odborné organizace zprostředkovávající služby pro osoby, které chtějí, aby rozhodce jejich právní vztah vyjasnil, resp. postavil najisto). Jeho rozhodčí nálezy, stejně jako nálezy rozhodčích senátů jmenovaných ad hoc, nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z uvedených důvodů se Ústavní soud nemohl dále ústavní stížností zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Ze stejného důvodu Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného nálezu. Předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh její osud. Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - absence právního zastoupení advokátem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. května 2009 Stanislav Balík soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:2.US.930.09.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 930/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 6. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 4. 2009
Datum zpřístupnění 11. 6. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt ostatní (nezařaditelné)
Typ výroku odmítnuto pro nepříslušnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-930-09_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 62467
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-04