infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.03.2009, sp. zn. III. ÚS 152/08 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:3.US.152.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:3.US.152.08.1
sp. zn. III. ÚS 152/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti J. Š., právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007 sp. zn. Ult 508/2007, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 36 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i k porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, podal stěžovatel dne 20. 7. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na povolení obnovy řízení dle ust. §277 a násl. tr. řádu, a to ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 T 46/98. Dne 23. 10. 2007 podal stěžovatel u soudu prvého stupně dva návrhy ve smyslu ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, v platném znění (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). V uvedených návrzích se stěžovatel domáhal jednak určení termínu rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 kvůli průtahům, k nimž dle názoru stěžovatele v řízení o povolení obnovy mělo docházet. V druhém návrhu se stěžovatel domáhal určení lhůty, ve které bude pořízena kopie trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 46/98, který byl zapůjčen Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem. V rozhodnutí napadeném ústavní stížností Městský soud v Praze, jako soud nejblíže vyššího stupně příslušný rozhodnout o návrhu stěžovatele (viz §174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích), průtahy v řízení před obvodním soudem neshledal a zhotovení kopie uvedeného trestního spisu označil za neúčelné. V odůvodnění rozhodnutí Městský soud v Praze konstatoval, že ve věci nelze nařídit soudu prvého stupně, do kdy má vydat rozhodnutí. Městský soud v Praze poukázal na to, že ve věci probíhají veřejná zasedání, která jsou z procesních důvodů odročována na termíny, které nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé. Městský soud zdůraznil, že nemůže zasahovat do rozhodovací pravomoci soudu prvého stupně a nařídit mu, do kdy má věc skončit. Pokud jde o požadavek stěžovatele, aby byl určen termín pro pořízení kopie spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 46/1998, městský soud konstatoval, že spis byl zapůjčen Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem pro účely jiného řízení, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 navrácení spisu již opakovaně urgoval. Pořízení kopie celého spisu na náklady nalézacího soudu za dané situace městský soud považuje za nadbytečné. Obecný soud zdůraznil, že ve věci je nařízeno veřejné zasedání na 22. 11. 2007. S odkazem na tyto důvody oba návrhy stěžovatele zamítl. V projednávané ústavní stížnosti navrhovatel poukazoval na znění článku 38 odst. 2 Listiny, jsa přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Stěžovatel zdůraznil své přesvědčení, že v řízení o povolení obnovy k průtahům dochází, ač se nejedná o věc skutkově či důkazně náročnou. Stěžovatel zdůraznil, že již 20. 9. 2007 podal stížnost předsedovi obvodního soudu, leč bezvýsledně. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že ve věci dochází k odročením z toho důvodu, že soud prvého stupně nemá k dispozici spis, který byl zapůjčen jiným orgánům činným v trestním řízení. Proto trvá na tom, aby z uvedeného spisu byla zhotovena kopie a dalším zbytečným průtahům se tak předešlo. Odkazuje přitom na závěry vyjádřené v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie, podle nějž od požadavků na řádný chod justice nelze slevit z důvodů účelnosti. II. Na základě odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil meze své pravomoci jako orgánu ochrany ústavnosti ve smyslu článku 83 Ústavy ČR. Řízení o individuální ústavní stížnosti je ovládáno principem subsidiarity a sebeomezení a připouští kasační zásah Ústavního soudu jen tam, kde eventuální pochybení obecných soudů nepředstavují toliko porušení jednoduchého práva, ale vykazují zároveň i relevanci ústavněprávní. Ústavní soud je ve svých zásazích mimořádně zdrženlivý zejména za situace, kdy se podání stěžovatele obrací proti rozhodnutí nemeritornímu, jež nepředstavuje závěr konkrétního soudního procesu, ale týká se toliko jeho průběhu, byť již proti takovému rozhodnutí není k dispozici další opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. §75 odst. 1 věta první téhož zákona. Pochybení obecného soudu musí být v takovém případě obzvlášť flagrantní a navíc nezhojitelné v dalším řízení, neboť Ústavní soud posuzuje spravedlnost řízení jako celek. Platí, že Ústavní soud je vázán petitem uplatněným v ústavní stížnosti. Ústavní soud připomíná, že tzv. průtahy v řízení jsou v jeho judikatuře podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V rozhodovací praxi Ústavního soudu lze přitom identifikovat dvě základní skupiny případů, týkající se ochrany práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Do první z nich lze zařadit případy, ve kterých se domáhal ústavně právní ochrany účastník soudního či správního řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti probíhalo, ale dosud nebylo ukončeno. Podstatou stížnostního žádání bylo zamezení časovým prodlevám a zájem na brzkém ukončení případu vydáním meritorního rozhodnutí. V případě vyhovění ústavní stížnosti Ústavní soud svým nálezem zakázal orgánu veřejné moci porušovat, resp. pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva navrhovatele (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 313/97, dostupný v on-line databázi Ústavního soudu NALUS), případně přikázal, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci (neprodleně) jednal (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 466/97, sp. zn. II. ÚS 225/01, a další), či aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 5/96 a další). Do druhé skupiny spadají případy, ve kterých stěžovatel namítl porušení ústavních procesních práv v řízení před orgánem veřejné moci, jež však v době podání ústavní stížnosti již bylo pravomocně ukončeno. Podstata ústavní stížnosti spočívala v kritice délky celého soudního řízení. Pokud byl Ústavní soud žádán o zrušení pravomocných rozhodnutí pouze z důvodu porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, judikoval, že samotné průtahy v řízení nejsou důvodem k vydání zrušujícího nálezu a že důvodnost takové argumentace má za následek kasaci napadených rozhodnutí pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 355/97, str. 445, nález sp. zn. IV. ÚS 628/03, všechny dostupné v uvedené databázi). Podle §174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (viz §174a odst. 4. odst. 8 zákona o soudech a soudcích). V projednávané věci je nedůvodný charakter návrhu zjevný již z konkrétních skutečností, plynoucích ze samotné ústavní stížnosti či uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, jež přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje. Je třeba dát za pravdu Městskému soudu v Praze, že návrhem dle ust. §174a zákona o soudech a soudcích se nelze domáhat, aby soud vyššího stupně nařídil nalézacímu soudu, kdy má být věc meritorně rozsouzena. Návrh dle citovaného ustanovení poskytuje účastníkovi možnost ochrany před nedůvodnými průtahy, tzn. nečinností soudu, který v jeho věci řízení vede. Umožňuje soudu vyššího stupně určit lhůtu pro provedení konkrétního procesního úkonu (např. nařízení veřejného zasedání ve smyslu ust. §233 odst. 2 tr. řádu, s použitím ust. §238 tr. řádu), u něhož jsou v návrhu namítány průtahy. Nelze však tímto způsobem nalézacímu soudu diktovat, v jaké lhůtě má být celé řízení skončeno. V projednávané věci však Ústavní soud především považuje za zřejmé, že délka řízení o povolení obnovy v okamžiku podání ústavní stížnosti nemohla představovat zásah do základních práv stěžovatele. Lze jednak poukázat na samotný charakter řízení ve smyslu ust. §277 a násl. tr. řádu, jež probíhá za existence rozhodnutí již pravomocného. Jakkoli je i v tomto řízení třeba důsledně trvat na požadavku rychlosti dle §2 odst. 4 věta druhá tr. řádu, nejedná se zpravidla o řízení, v němž by bylo třeba požadovat rychlost mimořádnou. V projednávané věci z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že stěžovatel podával v průběhu řízení o povolení obnovy opakované stížnosti na průtahy před obvodním soudem již v době, kdy řízení trvalo teprve poměrně krátkou dobu a podání stěžovatele tak měla do jisté míry ráz kverulací. Z projednávané ústavní stížnosti, z jejích příloh, ale i z několika řízení proběhnuvších či probíhajících před Ústavním soudem (např. sp. zn. I. ÚS 2873/07, II. ÚS 2472/08, III. ÚS 567/07, I. ÚS 605/08 a další) je navíc patrné, že stěžovatel podal (částečně spolu s ods. Eichlerem) v krátké době několik návrhů na povolení obnovy. Jeho trestními kauzami, v nichž figuruje více odsouzených, se zabývají orgány činné v trestním řízení s různou místní příslušností, což vede k "putování" spisového materiálu a k určitým zdržením v řízení. Za dané situace však nelze na délku trvání řízení o povolení obnovy, jež v době, kdy ve věci rozhodoval Městský soud v Praze napadeným usnesením, činila 14 měsíců, hledět jako na extrémně dlouhou ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR. Pokud jde o návrh stěžovatele na určení termínu ke zhotovení kopie příslušného trestního spisu, je třeba zdůraznit, že stěžovatel se v řízení o povolení obnovy nedomáhá pořízení kopie spisu pro účely své obhajoby, resp. prokázání skutečností ve smyslu §278 odst. 1 tr. řádu (srov. §65 odst. 1 tr. řádu), ale klade uvedený požadavek do úzké souvislosti s otázkou rychlosti daného řízení. Na zhotovení kopie trestního spisu přitom nelze hledět jako na procesní úkon ve smyslu ust. §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, byť pořízení takové kopie může provedení procesních úkonů podmiňovat. V projednávané věci se předmětný spis nacházel u jiného orgánu, než byl nalézací soud, který však již opakovaně urgoval vrácení tohoto spisu. Za této situace lze dát Městskému soudu v Praze za pravdu ohledně neúčelnosti zhotovení kopie spisu, jež by zřejmě muselo být dožádáno u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, čímž by návrat spisu nalézacímu soudu byl paradoxně znovu odložen. Bylo v zájmu rychlosti řízení, aby předmětný spis byl co nejdříve vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. V souvislosti s tím, co již bylo uvedeno ohledně délky řízení před nalézacím soudem, je však třeba opět konstatovat, že námitka týkající se zhotovení kopie spisu postrádá ústavněprávní relevanci. Lze toliko zdůraznit, že Ústavnímu soudu nepřísluší role superrevizního orgánu, který by perfekcionisticky "vylepšoval" průběh řízení před obecnými soudy, zejména pokud v něm dosud nebylo vyneseno konečné rozhodnutí. V samotném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007 pak nelze spatřovat žádné pochybení, a to ani z hlediska řízení o návrhu ve smyslu ust. §174a zákona o soudech a soudcích, ani v ústavněprávní rovině pokud jde o právo na řízení bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny. S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2009 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:3.US.152.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 152/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 3. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 1. 2008
Datum zpřístupnění 15. 4. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §277, §2 odst.4, §278 odst.1
  • 6/2002 Sb., §174a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
Věcný rejstřík obnova řízení
trestní řízení
soud/stížnost na postup soudu
soud/odročení jednání
právní moc
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-152-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 61830
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-06