ECLI:CZ:US:2009:3.US.1732.07.2
sp. zn. III. ÚS 1732/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zemřelého, zastoupeného JUDr. Milanem Janouškem, advokátem v Kolíně, Politických vězňů 44, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 4. 2005 č. j. 10 C 217/2004-92 a "dalším rozhodnutím na něj navazujícím, zejména usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2007 č. j. 10 C 217/2004-102", takto:
Po zemřelém L. Š. bude v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. III. ÚS 1732/07 pokračováno s dědici L. Š. a R. Š.
Odůvodnění:
Dne 9. 7. 2007 byla k Ústavnímu soudu podána ústavní stížnost stěžovatele L. Š. Okresní soud v Kolíně dne 19. 11. 2007 Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel zemřel dne 20. 10. 2007. Nebylo zřejmé, v jaké době bude dědické řízení skončeno, proto Ústavní soud usnesením ze dne 28. 5. 2008 č. j. III. ÚS 1732/07-13 řízení o ústavní stížnosti přerušil.
Dne 6. 10. 2009 soudní komisař JUDr. I. P., notář, Ústavnímu soudu zaslal stejnopis usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 8. 2009 č. j. 51 D 1190/2007-116, s vyznačenou doložkou právní moci dne 4. 9. 2009, ve věci projednání dědictví po zemřelém stěžovateli L. Š. Dle tohoto usnesení zemřelý stěžovatel nezanechal závěť, schválena byla dědická dohoda, dle které v usnesení uvedené movité a nemovité věci nabývají rovným dílem synové zemřelého stěžovatele, a sice L. Š. a R. Š.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti zemře-li v jeho průběhu stěžovatel.
Podle §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu, §7 odst. 2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 4. 2005 č. j. 10 C 217/2004-92 byla stěžovateli jako jednomu ze žalovaných (solidárně s druhým žalovaným) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 000,- Kč s příslušenstvím; usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2007 č. j. 10 C 217/2004-102 bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku. Další napadená rozhodnutí stěžovatel nekonkretizoval.
Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o práva, jež by podle hmotného práva byla vázána na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí účastníka nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde o případ, kdy by bylo zřejmé, že účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Rozsudkem byla stěžovateli uložena solidární povinnost zaplatit určitou peněžní částku z titulu ručení, která je způsobilá podstatně zasáhnout do majetkových práv účastníka řízení. Z povahy věci plyne, že se nejedná o práva účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a z tohoto důvodu by bylo nutné řízení zastavit.
Vzhledem k uvedeným okolnostem Ústavní soud podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s dědici zemřelého stěžovatele, a sice syny L. Š. a R. Š.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu