ECLI:CZ:US:2009:3.US.1930.08.1
sp. zn. III. ÚS 1930/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Malířem, advokátem se sídlem Podkrušnohorská 1719/0, Litvínov 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2008 č. j. 12 Cmo 472/2007-57, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-28, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti HEI a. s., IČ 25170767, se sídlem U Pily 3, 370 01 České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 1. 8. 2008, napadá stěžovatel obě, v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, a tvrdí, že jimi, stejně jako řízením, které jim předcházelo, byla porušena jeho práva zakotvená v článku 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh řízení v projednávané věci a tvrdí, že "od počátku řízení si není vědom toho, že by jakkoli pochybil", neboť si prý zásilky vyzvedával v "souladu s Poštovními podmínkami" a na základě údajů uvedených v příslušných výzvách, tedy i ve zde uvedených lhůtách. Přesto byla jeho odvolání odmítána jako opožděná. Stěžovatel tvrdí, "že nemohl vědět, že se jedná o zásilky, jejichž odesílatelem byl výše označený krajský soud".
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká údajně "nedostatečná odůvodnění", neboť soudy v nich zcela pomíjejí obsah ustanovení §50c odst. 2 o. s. ř., které je právě s ohledem na jeho námitky stejně důležité, jako ve věci oběma soudy aplikované ustanovení §50c odst. 1, odst. 4 o. s. ř.
Na potvrzení svých námitek se stěžovatel odvolává na blíže neidentifikované vyjádření České pošty, s. p., které údajně potvrzuje, že tiskopis výzvy neobsahoval žádné označení odesílatele zásilky, přičemž nebyl dodržen pokyn odesílatele, aby zásilka byla uložena deset dnů.
II.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel k ústavní stížnosti nepřiložil napadená usnesení, jak mu to ukládá ustanovení §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž k prokázání svých tvrzení odkázal jen na obsah spisu vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Sm 21/2007, Ústavní soud si zapůjčení tohoto spisu vyžádal a z něho zjistil následující skutečnosti:
Společnost HEI a. s. (v procesním postavení žalobkyně) se žalobou proti stěžovateli (jako žalovanému) domáhala vydání směnečného platebního rozkazu na částku 319 129,- Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobě vyhověl a dne 23. 5. 2007 vydal směnečný platební rozkaz č. j. 33 Sm 21/2007-18 (který nabyl právní moci dne 19. 6. 2007). Jak vyplývá z doručenky, založené na č. l. 18, stěžovatel převzal výše uvedené rozhodnutí dne 18. 6. 2007, tedy poté, co byla zásilka uložena dne 4. 6. 2007 na poště. Námitky stěžovatel doručil Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 20. 6. 2007.
Usnesením ze dne 20. 6. 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-28 (nabylo právní moci dne 25. 7. 2007) Krajský soud v Ústí nad Labem námitky stěžovatele proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné odmítl s poukazem na ustanovení §175 odst. 3 věty druhé, §46 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") s tím, že dnem doručení bylo datum 14. 6. 2007, takže posledním dnem k podání námitek byl den 18. 6. 2007.
Usnesením ze dne 25. 4. 2008 č. j. 12 Cmo 472/2007-57 Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-42, kterým tento soud odmítl odvolání stěžovatele (podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř.) proti usnesení ze dne 2. 8. 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-36, neboť bylo podáno po lhůtě s tím, že odvolání shledal nedůvodným. Vrchní soud konstatoval, že předmětem odvolacího řízení byla pouze okolnost, zda bylo odvolání stěžovatele proti výše uvedenému usnesení ze dne 2. 8. 2007 podáno včas. Dále konstatoval, že usnesení krajského soudu bylo neúspěšně stěžovateli doručováno na jeho adresu a dne 3. 9. 2007 byla proto zásilka uložena na poště. Po výzvě si stěžovatel převzal zásilku dne 18. 9. 2007 a dne 2. 10. 2007 odeslal označenému soudu odvolání.
Protože podle ustanovení §50f odst. 9 o. s. ř. leží důkazní břemeno ohledně prokázání, že výzva pošty nesplňovala náležitosti, uvedené v ustanovení §50c odst. 2 o. s. ř., na stěžovateli, což stěžovatel neprokázal, vrchní soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud odvolání stěžovatele ze dne 2. 10. 2007, tedy podané po uplynutí 15denní lhůty k odvolání, aniž stěžovatel požádal o prominutí zmeškání lhůty, odmítl jako pozdě podané podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř.
III.
Ústavní soud, jak sám v mnoha svých rozhodnutích vždy zdůrazňuje, představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ve smyslu článku 83 Ústavy ČR. Není proto součástí obecných soudů a není jim ani nijak instančně nadřazen, proto mu nepřísluší posuzovat stanoviska či výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní názory a závěry. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud byla jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. K otázce porušení tzv. běžné zákonnosti či jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině tzv. jednoduchého práva, se Ústavní soud staví krajně zdrženlivě a cítí se být povolán zasahovat do jinak nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, pokud intenzita takového porušení dosahuje úrovně ústavnosti, tedy porušení zaručených základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, pod č. 5).
V projednávané věci nemohl Ústavní soud ponechat bez povšimnutí především skutečnost, že stěžovatel podle petitu ústavní stížnosti, která je pro posouzení merita ústavní stížnosti rozhodující, napadá dvě rozhodnutí, vydaná ve dvou, relativně nezávislých řízeních, která jsou navíc oddělena poměrně dlouhým časovým úsekem, v němž byla Krajským soudem v Ústí nad Labem vydána další, stěžovatelem již nenapadená rozhodnutí.
Proto se Ústavní soud před posouzením merita ústavní stížnosti musel nejprve zabývat tím, zda ústavní stížnost ve vztahu k oběma napadeným rozhodnutím obecných soudů, splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s nímž je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-28 je ústavní stížnost opožděná, neboť stěžovatel předmětné usnesení převzal, jak se zjišťuje z doručenky založené u č. l. 28 spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 33 Sm 21/2007, dne 18. 7. 2007, přičemž ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 31. 7. 2008, tedy mimo zákonnou 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti.
Ze všech důvodů výše vyložených Ústavní soud ústavní stížnost v části, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2007 č. j. 33 Sm 21/2007-28, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Ústavnímu soudu za této situace zbývalo posoudit oprávněnost námitek směřujících proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2008 č. j. 12 Cmo 472/2007-57 a dospěl k závěru, že v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Podstata námitek stěžovatele se týká doručování rozhodnutí Krajským soudem v Ústí nad Labem stěžovateli. Toto doručování se uskutečňovalo tak, že zásilky obsahující rozhodnutí byly po předchozí výzvě poštovní doručovatelky ukládány na poště a stěžovatel si je vyzvedával čtrnáctý či patnáctý den ode dne uložení (doručenky na č. l. 18, 28, 36), což vedlo k odmítání jeho opravných prostředků jako opožděných.
Ústavní soud považuje odůvodnění, které je obsahem usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2008, za správné a přiléhavé a pro krátkost odůvodnění na něj zcela odkazuje.
Je totiž nepochybné, že k tomu, aby příslušný soud mohl námitky stěžovatele vztahující se k údajně vadným výzvám, které příslušná poštovní doručovatelka v případě doručování rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zanechávala na adrese stěžovatele, posoudit jako důvodné, je třeba nejen namítat nedostatky náležitostí konkrétní výzvy uvedené v ustanovení §50c odst. 2 o. s. ř., ale především je prokázat. To platí tím spíše, že stěžovatel byl v řízení před odvolacím soudem zastoupen advokátem a ze shodných důvodů byly opravné prostředky stěžovatele odmítány krajským soudem opakovaně.
Z principů občanského soudního řízení vyplývá, že stěžovatel je povinen v řízení před obecnými soudy určité skutečnosti nejen tvrdit, ale je i prokázat, resp. k jejich prokázání navrhnout relevantní důkazy (§120 o. s. ř.). To se v projednávané věci nestalo. Poukaz na vyjádření České pošty připojené k odvolání nemohl sloužit jako důkaz o obsahu a případných vadách konkrétní výzvy o uložení zásilky dne 3. 9. 2007.
Za této situace se Ústavní soud neztotožnil s názorem stěžovatele o údajném porušení jeho základních práv a svobod a ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu