infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.03.2009, sp. zn. III. ÚS 246/09 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:3.US.246.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:3.US.246.09.1
sp. zn. III. ÚS 246/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. C., zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, 28. října 184, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2008 č. j. 22 Cdo 3588/2008-257 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2008 č. j. 31 Co 64/2008-229, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jež vydaly v jeho občanskoprávní věci; je názoru, že mu byla upřena ochrana jeho vlastnického práva a porušeno právo na spravedlivý proces. Obecným soudům vytýká vady ve skutkových zjištěních, při provádění dokazování a hodnocení důkazů, a to zejména pro závěry o existenci dobré víry žalobců. Soudy mu prý "nedopřály sluchu" co do jeho přednesů týkajících se oplocení a udržování sporných pozemků, dostatečně se nevěnovaly řadě listinných důkazů, které předložil, ani výpovědím některých svědků, neprovedly všechny jím navržené důkazy, zatímco žalobcům vyhověly. V řízení před soudem prvního stupně ostatně rozhodovala soudkyně, která se "velmi dobře" zná se žalobci, z čehož stěžovatel dovozuje, že nebyla nestranná. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a z vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 6 C 2212/2003 se podává, že tamní soud rozsudkem ze dne 3. 10. 2007 č. j. 6 C 2212/2003-193 určil, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 515/2 a pozemku stavební parcely č. 670 v kat. ú. a obci Černolice označených v geometrickém plánu č. 483-943/2005. Soud dovodil, že vlastnictví k předmětným pozemkům, k nimž dle katastru nemovitostí svědčilo vlastnické právo stěžovateli (žalovanému), nabyli žalobci vydržením, neboť je užívali v dobré víře od roku 1975 spolu se svým pozemkem parc. č. 491/2, do něhož byly včleněny oplocením. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2008 č. j. 31 Co 64/2008-229 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 11. 2008 č. j. 22 Cdo 3588/2008-257 stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť stěžovatel v podaném dovolání nevymezil žádnou právní otázku, která by rozhodnutí odvolacího soudu povyšovala na rozhodnutí zásadního právního významu. Ačkoli formálně dovolatel argumentaci dovolání přiřadil dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., po obsahové stránce však jimi vystihl dovolací důvody skutkového (procesního) vymezení, jež nejsou dovolacími důvody způsobilými založit přípustnost dovolání ve smyslu rozhodného (jedině použitelného) ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. V projednávané věci je určující nejen to, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné (ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), nýbrž - a to zejména - důvody, pro které se tak stalo. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle §236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle §238 odst. 2, §238a odst. 2 o. s. ř.). Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu není mimo jiné tehdy, jestliže dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Zásadně jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní (procesněprávní) otázky zásadního významu. Pro takovou situaci je charakteristické, že dovolací soud dovolání odmítne, aniž - se zřetelem k obsahu konkrétního dovolání - měl (mohl mít) příležitost se uchýlit k posouzení podmínky, která je pro úpravu přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. principiální (a příznačná), jíž se odlišuje od úprav přípustnosti ostatních, totiž k posouzení, zda napadené rozhodnutí (dovoláním otevřená otázka) má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Bylo-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen z těchto - objektivně nezpůsobilých - důvodů (jako nepřípustné) odmítnuto, nestalo se tak "z důvodů závisejících na jeho uvážení", pročež neplatí (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího. V podané ústavní stížnosti tedy stěžovatel vycházel z nesprávného předpokladu, že mu svědčí dobrodiní ustanovení §74 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Dovolací soud však podané odvolání odmítl jako nepřípustné nikoli proto, že jím vznesenou otázku nekvalifikoval jako otázku zásadního právního významu, nýbrž že dospěl k závěru, že se nejedná - vůbec - o otázku právní, která by teprve byla způsobilá vytvořit prostor pro uvážení, zda jí lze přikládat zásadní právní význam. S tím není důvod se neztotožnit; ostatně v ústavní stížnosti stěžovatel opakuje shodné námitky skutkové provenience. Za tohoto procesního stavu věci bylo třeba šedesátidenní lhůtu k ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu počítat nikoli od doručení rozhodnutí soudu dovolacího, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); byla-li však ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl dovolací soud o podaném dovolání, stalo se tak zjevně po uvedené lhůtě, tedy opožděně. Proto Ústavní soud ústavní stížnost v této části odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Proti odmítavému rozhodnutí soudu dovolacího stěžovatel žádné námitky nevznesl (o jeho věcné správnosti nemůže být pochyb), a ústavní stížnost - materiálně - proti němu ani nesměřuje; proto ji nezbylo než posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný, který Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (zde v senátu) odmítl rovněž. Již jen pro informace stěžovateli se poznamenává, že i kdyby ústavní stížnost nebyla odmítnuta pro opožděnost, nemohl by Ústavní soud přehlédnout, že v ústavní stížnosti pokračuje jen v polemice s obecnými soudy na úrovni jimi aplikovaného práva, aniž by uplatnil jakoukoli ústavně relevantní argumentaci. Stěžovatel tedy zjevně pomíjí, že Ústavní soud není další - běžnou - opravnou instancí v režimu obecného soudnictví. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2009 Jan Musil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:3.US.246.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 246/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 3. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 2. 2009
Datum zpřístupnění 15. 4. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237 odst.1 písm.c, §241a odst.2, §241a odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík žaloba/na určení
vlastnické právo
dovolání/přípustnost
dovolání/důvody
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-246-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 61788
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07