ECLI:CZ:US:2009:3.US.539.09.1
sp. zn. III. ÚS 539/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené Mgr. Štěpánkou Bahbouhovou, advokátkou v Praze 1, Haštalská 27, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008 č. j. 26 Co 526/2008-79 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 7. 2008 č. j. 9 C 99/2007-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu Praha-východ ve výroku o náhradě nákladů řízení a usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl tento výrok potvrzen. Tvrdí, že rozhodnutími o nákladech řízení byl porušen ústavní pořádek, konkrétně její právo na majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Ústavní soud již dlouhodobě judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Není součástí obecných soudů a není soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby...rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti." (Nález ÚS sp. zn. III ÚS 607/04).
O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatelka se domnívá, že rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení jsou vůči ní nespravedlivá, neboť soudy nezohlednily mimořádné okolnosti, které odůvodňují, aby výše její povinnosti hradit náklady řízení byla snížena. Za tyto okolnosti považuje především skutečnost, že řízení bylo vyvolané neschopností žalovaného dohodnout se na sporných otázkách výkonu spoluvlastnického práva k nemovitostem, přičemž řízení skončilo před prvním jednáním ve věci. Poukazuje dále na to, že je na mateřské dovolené a výše přiznaných nákladů řízení je zcela nepřiměřená okolnostem případu a skutečně vynaloženým nákladům.
Ústavní soud z kopií přiložených rozhodnutí zjistil, že k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení došlo poté, co stěžovatelka vzala zpět svou žalobu o nakládání se společnou věcí a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Učinila tak poté, co prodala svůj podíl na domě včetně pozemků a přechodem vlastnictví ztratila aktivní legitimaci v tomto sporu. Při určování výše náhrady nákladů řízení, kterou stěžovatelka považuje za nepřiměřeně vysokou, soudy vycházely ze skutečnosti, že stěžovatelka získala značný majetkový prospěch prodejem svého spoluvlastnického podílu.
Námitky, předložené Ústavnímu soudu, stěžovatelka vznesla již v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi dostatečně vypořádal. Okolnost, že jejím námitkám odvolací soud nevyhověl, nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal tvrzené porušení základních práv stěžovatelky, nepřísluší mu přehodnocovat důvody, které vedly obecné soudy k rozhodnutí o nákladech řízení.
S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněná rozhodnutí obecných soudů tyto požadavky splňují. Ústavní soud nenachází žádný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu